Zápasníci se mnou zkoušej diskutovat, což nesmím připustit. Poslední slovo mám já a doktor, říká MMA rozhodčí Touš
Duše bojovníka
Rozhodčí v MMA je nesmírně důležitý prvek bojů v kleci. Pavel Touš, který se za léta vypracoval na jednoho z nejvýznamnějších a nejrespektovanějších českých rozhodčích, popisuje svoji roli jako jedinečnou, ale také plnou emocí a občas i drsných reakcí fanoušků, trenérů i samotných bojovníků. Pochvaly totiž přicházejí jen velmi zřídka a kritika naopak velmi často. V Duši bojovníka, který už tradičně moderuje Adéla Konewka odhaluje Touš nejen zákulisí své profese, ale také, jak vnímá vztahy mezi rozhodčími a bojovníky, a proč je pro něj důležité, aby rozhodování bylo lidské i instinktivní.
Videoverzi podcastu najdete zde:
Na otázku, jak rozhodčí vnímá zpětnou vazbu po zápasech, Touš zdůrazňuje důležitost profesionální debaty, kterou rozhodčí vedou po každé akci. „Myslím si, že je naprosto zásadní furt na sobě pracovat a zlepšovat se. Musíš se o tom bavit a makat na sobě,“ vysvětluje. Jeho přístup k práci ukazuje, že rozhodování v MMA není černobílé a často vyžaduje rychlé rozhodování a správný instinkt. Zároveň vnímá, že čím více je rozhodčí s bojovníky propojený, tím lépe dokáže reagovat na momenty, které nelze vnímat zpoza klece.
Jak sám Touš připomíná, při jednom z napínavých zápasů musel odvolat jednoho z borců kvůli sérii úderů, které již považoval za nadměrné. „Když si fighter postěžuje, vždy si to pak raději řekneme v klidu, třeba u piva po eventu. Ale přímo v kleci to není vhodné,“ dodává Touš, podle kterého je důležité, aby bojovníci měli bezpečné zázemí a jistotu, že rozhodčí jim věnuje stoprocentní pozornost a chrání jejich zdraví. Právě proto nikdy nediskutuje o rozhodnutí přímo v aréně. Jak Touš připomíná, reakce bojovníků může být velmi emotivní, ale rozhodčí si nesmí připustit, že by jeho rozhodnutí bylo nesprávné. „Říkám to pořád: zápas ukončuje rozhodčí, ne soupeř,“ zdůrazňuje. I když jsou někteří borci v daný moment nespokojeni, většina z nich později dokáže pochopit, že rozhodnutí bylo ve finále správné.
Někteří bojovníci jsou náročnější, ale Touš se snaží udržet si k nim zdravý odstup, byť se s některými z nich zná dlouhá léta. Příkladem je David Kozma, ke kterému má osobní vztah, protože ho zná už od začátků jeho kariéry. O něm Touš mluví s úctou a poznamenává, že Kozma je známý nejen jako bojovník, ale také jako skromný člověk, který se nikdy nepřestal starat o rodinu. „David musí vždycky dostat pár ran, aby podal výkon,“ přiznává Touš s nadsázkou. Zároveň však podotýká, že Kozma je po zdravotní stránce zcela v pořádku a absolvoval všechna potřebná neurologická vyšetření, která potvrdila, že může bezpečně bojovat.
Práce rozhodčího v MMA je náročná i fyzicky. Touš přiznává, že občas schytá ránu, když se snaží bojovníky odtrhnout v momentě ukončení zápasu. Jeho hlavní zásadou je bojovníka chránit, a pokud to znamená riskovat vlastní zdraví, považuje to za součást svého povolání.
Na otázku, zda by rozhodčí měl být i psychologem, odpovídá Touš rozhodně kladně. Z jeho pohledu je důležité být pro bojovníky kotvou v jejich jinak nepředvídatelném světě. Sám si všímá, že bojovníci mají větší jistotu, když jim zápas rozhoduje někdo, koho dobře znají a komu věří. „Když za mnou bojovník přijde a ptá se, jestli ho budu pískat, často vidím, jak se mu uleví,“ říká Touš. Tento pocit bezpečí je důležitý nejen pro bojovníka, ale i pro rozhodčího, který musí během zápasu zůstat klidný a soustředěný.
