Západní civilizace čelí řadě nemocí. Je nutné o nich přinejmenším vědět, říká autor Benjamin Kuras

Rozhovor s Benjaminem Kurasem:

Vy jste v češtině vydal několik desítek knih a nedávno jste napsal i článek na téma – jak vy říkáte – polymorbidní civilizace. Co si máme představit pod tím pojmem polymorbidní civilizace?

To je něco, na co jsem přišel teprve nedávno, když jsem zjistil, že jsem polymorbidní pacient. Díky skvělému lékařskému týmu v Motole mě těsně před odchodem do čtvrté dimenze vrátili zpět. Tam jsem si uvědomil, že se tou krizí západu zabývám už třicet let, říkal jsem tomu pomalá sebevražda. Klausův institut tomu říká sebedestrukce. Já bych to teď nazval polymorbiditou, protože jde o řadu nemocí, které jsme ještě ani nediagnostikovali. Takže nevíme, která je ta nejakutnější, nejsmrtelnější – a několik z nich je přímo smrtelných, jestliže s nimi nic nebudeme dělat. Jsem v začátcích této teorie. Snažím se identifikovat různé nemoci, jak ty zvnějšku tak ty zevnitř. Vidíme ovšem třeba i ty, o kterých si myslíme, že jsou zevnitř, jako třeba celá ta politická korektnost a wokeismus. To tady bylo nasazeno ještě sovětským komunismem v sedmdesátých letech na angloamerických a západních univerzitách. Takže i ta politická korektnost přišla zvenčí. Ty nejakutnější zvenčí jsou Čína, Rusko a Islám. A my musíme rozhodovat, která je ta nejakutnější pro nás. Nám se ve střední Evropě zdá, že je to Rusko, protože je nám nejblíž, ale na Západě už to vypadá tak, že tam vítězí islamizace do takové míry, že by mohla být nevratná. Kdybych vzal Čínu, Rusko a Islám v tom, jaké s námi mají úmysly, tak bych to velice zjednodušeně řekl tak, že Čína by nás chtěla nejraději okrást, Rusko by nás chtělo ovládnout, ale Islám nás chce zabít. A ta nová vlna Islámu, která probíhá už nějakých dvacet, třicet let, je vidět po celém světě. Česká média třeba vůbec nereferují o tom, kolik křesťanů denně pobíjí muslimové v Nigérii. Vesnice po vesnici vyvražďují. Ten styl vraždění, který jsme viděli toho 7. října v Izraeli, je stejný, jaký by použili na nás, kdyby k tomu měli moc, kterou ještě jakž takž nemají. Ale na těch číslech, která sem přicházejí, je vidět ten úmysl zatočit s tou naší civilizací pěkně a jednou provždy, stejně jako zatočili předtím s Persií, Byzancí a severní Afrikou – to se opakuje. Tedy je důležité poskládat si ty nemoci v pořadí akutnosti, a přitom lék na jednu nemoc může být zároveň vznikem druhé nemoci. Téměř všechny léky, které bereme, mají nějaké vedlejší účinky, o kterých třeba ještě nevíme. Takže my všichni, kterým na tom záleží, si musíme opravdu sednout a udělat si žebříček těch nemocí, které musíme řešit a v jakém pořadí. Já na to sám ještě přesně nepřišel, ale absolutně nutné je bránit svobodu slova, protože jestliže nemáme informace o tom, co se kolem nás děje, tak se tomu nemůžeme bránit. To je třeba jednou ze zásad islámských zákonů šaría – kdo řekne cokoliv negativního, i když pravdivého o islámu, tak se dopouští trestného činu. Čili my musíme být velice opatrní.

Vy jste mluvil o tom, že v Nigérii dochází každý den k pobítí velkého množství křesťanů, a mě napadá taková zvláštní souvislost. My dnes víme, že Nigérie je ze všech zemí světa nejdál v zavádění toho, co se nazývá CBDC, neboli digitální měna centrální banky, což je velmi intenzivní nástroj kontroly obyvatel. Na druhém místě je Čína, jejíž politický režim není zrovna demokratický. Jinými slovy, je to jeden z krásných příkladů, jak právě ta osobní nesvoboda v té dané zemi je silně propojená právě s tou touhou kontrolovat obyvatelstvo skrze digitální měnu. Nicméně vy jste také mluvil o tom, že zatím ty problémy, ty nemoci, nebyly zcela diagnostikovány. Zkusím nabídnout jednu odpověď a zajímá mě, co vy na to. Já bych tu nemoc označila jako relativně novou, progresivistickou, kolektivistickou, levicovou ideologii, která se nazývá ESG. A to, co vy jste nazval jako jednu z nemocí – třeba Čína, Rusko, Islám – to možná není nemoc sama o sobě. Ta nemoc by mohla být třeba tato progresivistická, kolektivistická ideologie, která naši civilizaci natolik oslabuje – třeba skrze řízenou migraci – že následně ty vnější hrozby, jako je třeba ten Islám a tak dál, k nám snadněji pronikají. Čili nejsou to nemoci sami o sobě, ale prostě ten oslabený organismus se velmi jednoduše stává kořistí těch vnějších hrozeb. Souhlasil byste s takovým hodnocením?

Absolutně, přesně tak. Je to ztráta imunity a ztráta sebeobranných schopností. Když se podíváte třeba na vojenskou situaci Evropy, tak ta se pořád jako snaží pomáhat Ukrajině, aby udržela Rusko někde na vzdálenějších hranicích. A přitom sem přichází půl milionu islámských vojáků. Německá kontrarozvědka už dávno spočítala, že je v Německu víc mužů vojenského věku, než jsou všechny policejní a vojenské jednotky dohromady. Ve Francii se loni organizovalo povstání islámských vojáků asi ve dvaceti městech. Zatím neozbrojených, ale teď si představme, že přepadnou policejní stanici, rozeberou si samopaly a pojedou na nás, zrovna tak jako jezdí Boko Haram po Nigérii od vesnice k vesnici a vyvražďuje koho může. Třetí válka v Evropě už několik desítek let probíhá. Je opravdu světová, protože ten islámský džihád je světový, je vidět od Indie po Afriku. Já jsem byl asi první, kdo to tady zmínil v rozhlasovém interview, tehdy jsme byli přerušeni a Martina Kociánová kvůli tomu přišla o místo. To už je asi dvacet let a pořád to nikdo nevnímá. V Anglii už to vidíte na každém kroku, každé velké město má islámského starostu. Dnes vznikají islámské strany, už to není mezi pravicí nebo levicí, už je to islámská strana. Ono se pořád říká, že to je “nepatrná menšina”. V Evropě je muslimů řekněme třicet milionů. A z toho je ta “nepatrná menšina” třeba jen jedno procento, ale to je tři sta tisícová armáda. Takže tohle si člověk neuvědomuje – jde opravdu o muže, kteří jsou snadno vyprovokovatelní. Najednou si řeknou, že tohle vlastně není jejich civilizace, že sem nepatří. Řekne si: “Sice jsem tady studoval, ale ta pravda je v tom Koránu a tam je psáno, že my musíme ovládnout svět, že islám musí ovládnout svět.” Ten problém je v tom, že je nepředvídatelné, komu se to najednou v hlavě takhle změní. Tenhle psychologický moment v té generaci těch dnešních šestnáctiletých až pětatřicátníků je, a celá západní Evropa si říká, že je to její součást, že si musíme zvyknout. Pak jim někdo z AfD řekne, že Židé do této civilizace vždycky patřili a muslimové ne, tak z něj udělají nacistu. A to oslabení je nejen psychické, ale i fyzické, protože nemáme zbraně.

Vy jste žil velmi dlouho v Británii a mnoho lidí, když probíhal Brexit, tvrdilo, že teď dojde v Británii k úplně jinému vývoji – odtrhne se od Evropy, nejen po stránce institucí, ale hlavně i po té stránce mentální. A ono se to nestalo. Dokonce bych řekla, že jde ten vývoj ještě víc tím progresivistickým a promigračním směrem. Jak se na to díváte vy?

Já jsem hlasoval pro Brexit v domnění, že vypadneme z Evropské unie, že zůstaneme v Evropské agentuře pro životní prostředí se Švýcarským a Norskem, že nebudou žádné celní poplatky a že si budeme nadále jezdit kam budeme chtít. A místo toho, aby to bylo tak jednoduché, tak britský parlament dva roky debatoval o osmi různých variantách toho odchodu. Nakonec vybral tu úplně nejblbější, kde je na všechno clo a kontroly. Ještě k té islamizaci a imigraci – já jsem to prožíval v Británii od těch sedmdesátých let, kdy to bylo takové osvěžující. Člověk měl zajímavá jídla, která tam předtím nebyla. Dokud to šlo do toho jednoho, dvou procent a integrovali se, tak to bylo fajn, bylo to obohacení. A pak, když se to začalo blížit těm čtyřem, pěti procentům lidí, kteří si najednou osvojují práva, která jiná etnika nebo náboženství nemají, tak si říkám, pozor na to, tohle to není normální, tohle není jako každá jiná migrace, která tu zemi nějakým způsobem obohacovala. Poprvé jsem to zaznamenal v roce 1989, kdy se tady cinkalo klíči, ale tam už chtěli vraždit Salmana Rushdieho. Najednou vyšli do ulic bývalí pokojní hokynáři, trafikanti, autobusáci. My jsme na to všichni zírali jak blázni, protože se s těmi lidmi člověk znal, kupoval si u nich každý den ráno noviny nebo to byli sousedi. A najednou se i na straně těch vládnoucích autorit projevila zbabělost, že místo abychom bránili právo na svobodu slova britského spisovatele, tak my se přidáme k tomu náboženství, které on údajně urazil. Tam to začalo a kousek po kousku to postupovalo, když ti radikalizovaní muslimové viděli, že jim to vychází a že britská vláda nebrání ty neradikální muslimy před těmi radikálními. Najednou tam bylo několik těch islámských soudů, které rozhodovaly o tom, jestli žena má právo se rozvést nebo ne – v protikladu k britským zákonům – a Británie s tím nic nedělala. Došlo to tak daleko, že se s tím už dnes nedá skoro nic udělat. Z Migration Watch, který sleduje počty a radikalizaci všech typů imigrace, vychází to, že Indové hinduistického náboženství jsou všichni krásně integrovaní a Pákistánci islámského náboženství nejsou. Takže ten problém opravdu není, imigrace jako taková, ale problém je imigrace islámská. To řešení by bylo strašně jednoduché – prostě jim tu podporu v nezaměstnanosti nedat a bude konec imigrace. A pozor, když je někdo pravověrný muslim a pilný čtenář Koránu, tak se tam dočte, že muslim má právo na to, aby pobíral daně od poddaných křesťanů, židů a bezvěrců. Tak on sem přijde a on tu daň dostane, jen co vstoupí na britské břehy. Dostane se do hotelu, dostane podporu a říká si, co bych chodil někam do práce jako ta generace jejich tatínků a dědů, kteří poctivě šli třeba do Manchesteru pracovat do textilního průmyslu a vydělávat si. Ta úplně nová příchozí generace si říká: “My to nemáme zapotřebí, Alláh nám to zařídil, oni nám ty peníze dají. Tak proč bychom se snažili?”

Vy jste říkal, že se v podstatě značná část těch migrantů začíná radikalizovat právě proto, že západní civilizace nebrání ty původně západní hodnoty a nebrání svobodu slova.

A pozor, ona nebrání ani ty přistěhovalce, kteří se k těm hodnotám chtěli přidat.

Jak se v této souvislosti díváte na migrační pakt? U nás způsobil velký poprask. Ale nebylo by čistě náhodou velmi jednoduchým řešením to, co už jste i vy sám navrhoval, totiž, že těm lidem jednoduše nedáme sociální dávky?

Přesně, to úplně stačí. Je to humánní, je to nenásilné a není v tom žádný rasismus ani islamofobie. Ty peníze nemáme. My už je nemáme ani na sebe.

Takže stačí nedat sociální dávky lidem, kteří nechtějí pracovat. A klidně můžeme podepsat migrační pakt, protože stejně nás to nijak nezatíží, a ti lidé zase odejdou třeba do západní Evropy, kde ty dávky ještě budou dostávat.

To nemůžeme brát bez kontextu s tou západní Evropou. Když jsou v západní Evropě, tak jsou tady, my jsme součástí toho celého bloku. Ekonomicky se to nedá odtrhnout, takže se nás týká i to, kolik jich je v Německu. Protože oni si můžou říct, já to vždycky říkám ve srandě, že jsou tady hezčí holky a hned jich tady bude sto tisíc.

Jenže my nemůžeme rozhodovat o tom, co dělá Německo a jaké dává například dávky migrantům. To co je v našich silách, tak je pouze naše uspořádání v rámci České republiky. Potom se asi budeme muset smířit s tím, že ta migrační situace v zemích západní Evropy bude zcela odlišná než u nás.

No a bude asi pokračovat. Teď se něco děje v Holandsku a Dánsko už myslím nebude vyplácet podpory v nezaměstnanosti. Francie a Itálie to možná nastolí teď. Tím útokem Hamasu na Izrael se několik skupin ve Francii inspirovalo a přepadli tam s noži nějaký festival na vesnici. Představte si, že to jednou budou samopaly. Já to pokládám za akutnější než je to Rusko.

Vy byste se tedy klonil třeba k tomu, aby vznikla nějaká koalice stran, které jsou opozicí vůči tomu progresivnímu potlačování nebo prosazování těch polymorbidit?

Ta koalice musí být hodně široká a musí mít peníze, aby mohla někam prorazit. První bod, na kterém by se měli všichni shodnout, je absolutní obrana svobody slova. To znamená, že by to museli být lidé, kteří se nenasírají jeden na druhého, když je někdo mírně proruský a mírně protiruský. V té svobodě slova se teprve vyvrbí, jaká jsou fakta, ale ta fakta musí být známá. Na jejich základě můžeme vytvářet nějakou politiku. Tady vznikl spolek Svatopluk, kterému myslím jde o svobodu slova. Pořádají vzdělávací akce na různých místech po republice. Já tvrdím, že by měla být absolutní svoboda slova, protože i ta nenávistná vyjádření jsou potřebná, abych věděl, kdo mě nenávidí. Kdybych měl moc, organizační schopnosti, chuť a energii, tak bych se na tom snažil vytvořit nějakou společnou základnu, která by nahradila tu převládající mediální letargii.

Já mám pocit, že se sice prakticky každý podepíše pod to, že by měla být svoboda slova, protože to je takový skoro už zprofanovaný termín, ale když potom dojde na konkrétní výroky, tak se najednou lidé podepisují pod “tohle je dezinformace, to by se mělo potírat”. Tak jak je to s těmi dezinformacemi? Jak je možné, že lidé, kteří se na obecné úrovni, jsou schopni hlásit ke svobodě slova, tak vám klidně do očí řeknou, že je kolem nás mnoho dezinformátorů, kteří by se měli potírat. A tím nemířím jenom na politiky. To je velmi častý úkaz i mezi běžnými lidmi a mezi voliči.

Dezinformace jsou na to, aby se vyvraceli, nikoliv potírali. Ten, kdo tu dezinformaci šíří, musí prokázat, že je to opravdu informace, a ten, kdo to pokládá za dezinformaci, musí prokázat, že je to dezinformace – a to v otevřeném dialogu. Pak samozřejmě existují zákony, urážka na cti, šíření poplašných zpráv a tak dále. A když se prokáže, že je nějaká zpráva poplašná, že je to vyloženě výzva k masakru nebo podpora terorismu, tak je na to trestný zákon. Jak je možné, že západní země povolují ty propalestinské demonstrace, které vyzývají v podstatě k podpoře terorismu? To je přece trestné ve všech západních zemích. Policie na ně nestačí, protože není ozbrojená nebo se nesmí bránit, musí se nechat pobodat, jako v Mannheimu. A dokud tam nebude ta možnost bránit se násilí, tak se to neubrání. Když jde proti mně někdo násilím a já proti němu násilí nemohu použít, tak se nechávám zabít.

Co by se dalo, kromě imigrace a neochoty bránit svobodu slova, označit jako ty další nemoci?

Zmínili jsme Rusko a Čínu, které jsou trošku vzdálenější, ale přece jenom hrají úlohu. Čína nás opravdu chce nějakým způsobem ovládnout ekonomicky, asi ne vojensky. Vojensky si tam chce vyřídit Tchaj-wan a možná Jižní Koreu. Když se díváme na všechny ty takzvané nemoci západní civilizace, tak to svádíme na to, že vznikly z té západní civilizace, ale to není pravda. Byly sem importovány sovětskou rozvědkou, která od sedmdesátých let rozvracela univerzity, vyráběla ta hnutí jednostranného odzbrojení a to už jsou tři generace pedagogů, kteří to tlačí do toho, že to je produkt západní demokracie.

Tím jste nakousl velmi zajímavé téma školství a mladých lidí, kteří jsou velmi často indoktrinováni nějakou filozofií nebo ideologií. Můžeme sem zařadit klidně i hnutí Greenpeace. Vždy to vypadá, jako kdyby ta mladá generace rebelovala proti svým rodičům a potom, když doroste do těch rodičovských let, tak se usadí a najednou se obrátí proti té své původní rebelii. Zaujal mě fenomén, který je poměrně nový a který se ukázal i v posledních eurovolbách. Ještě před pěti, deseti lety byli čeští Piráti stranou rebelující, stranou proti mainstreamu a stranou mladých. A teď se zdá, jako kdyby se Piráti, ale třeba i SPD už staly součástí mainstreamu. Jako kdyby se tady začala objevovat nějaká nová rebelie mladých, která je teď ale vedená přesně z druhé strany. To znamená spíše zprava. Nemáte ten pocit, že by ta mladá generace mohla znovu zahájit nějakou rebelii proti těm civilizačním nemocem, o kterých tady mluvíme?

Něco se zřejmě vyvíjí kolem té mladší generace a strany Svobodní. Poslouchal jsem rozhovor s Gregorem, studentem a kandidátem do Evropského parlamentu. A ten tam vysvětluje, že ta mladá generace je ztracená, že neví, k jakému cíli směřovat. Ví, že na tom bude ekonomicky hůř, než ta generace jejich rodičů. Možná za to tu generaci svých rodičů i viní. On říká, celá ta generace je posedlá jenom tím, že musíme vydělat peníze. Já znám několik třicátníků, kteří vůbec už ani nechodí do společnosti, komunikují jen po internetu, kluci nemají holky… Ten následek samozřejmě je, že mládež nemá zájem o sex. Na západě vznikají asexuální hnutí, které se přidalo k LGBTIQA+. Což může znamenat, že se další generace nenarodí. A je to další takový krok k té demisi evropské civilizace. Gregor tam právě říkal, že je potřeba tu posedlost vydělávání peněz nahradit něčím, co má hodnotu i bez těch peněz – přátelství, sebevzdělávání, překonávání překážek, procvičování sebe v tvořivých věcech a podobně. Mládež třeba vůbec nečte knížky Takže jde o návrat k tomu, co ta západní civilizace vytvořila, nejen k té prosperitě. V renesanci bylo málo bohatých a hodně chudých a přitom se vytvořila ta nádhera. Dnešní mládež čumí do telefonů a do počítačů. Tím nám klesá inteligence až o třicet procent. A projevuje se to samozřejmě na kolapsu nakladatelského průmyslu. Před deseti lety se mi prodávalo deset tisíc knížek za rok, dnes je to tisíc knih a jsem rád. Z toho se samozřejmě nedá vyžít. Já se tady snažím a říkám si: “Kdo to bude číst?”