Z princezen jsou mužatky, z princů jsou baby

V přiloženém audiosouboru si můžete poslechnout celou aktuální rubriku Vosí hnízdo. Téma vás chytlo, chcete vědět víc? Kompletní rozhovor s naším hostem naleznete pod audiem.

Autor: Tereza Šimůnková 

Filmový recenzent František Fuka:

Disneyovky posledních let působí jako politický kurz diverzity, rovnosti a inkluze. Intenzivně tématizují rasu, gender a LGBT tématiku – jenomže na úkor skvělých příběhů. O politicky korektních pohádkách si s námi povídá filmový recenzent František Fuka.

Proč dostali filmaři pocit, že do dětí musí natlačit co nejvíc tzv. woke ideologie?

Moje teorie je, že někteří si připadají jako spasitelé a že chtějí co nejvíc zlepšit naši společnost. Že chtějí, nakonec stejně jako staré pohádky, aby se pak děti v uvozovkách staly lepšími lidmi, jen se je snaží vychovávat k věcem, které jsou aktuální dneska tak, aby děti nevnímaly, že je to nich násilně cpáno. Jenže když se na tu samou pohádku pak dívá dospělý, který tu politickou message vidí, tak mu to může být nepříjemné nebo k smíchu.

Diváci si o tom myslí své a svůj názor vzkazují nohama: tím, že nepřijdou do kina. Loni měly premiéru dvě nejprodělečnější disneyovky v historii, Divnosvět a Rakeťák, a j to připisováno právě politické indoktrinaci. I Malá mořská víla se sotva drží nad vodou, propadá i Přání. Vidíte to stejně?

Rád bych si myslel, že to tak je a že se Disney tím pádem třeba poučí, ale upřímně musím říct, že nevím. Mně spíš připadá, že novější disneyovky prostě nejsou dobré filmy. Mám opravdu rád jejich pohádky od konce osmdesátých a z devadesátých let, kdy začala Disneyho renesance: Malou mořskou vílu, Krásku a zvíře, Aladina, Lvího krále. Jejich remaky s živými herci mi přijdou podstatně horší než animované originály staré třicet let nebo i víc let. Problém s tou, jak říkáte, woke propagandou vidím v tom, že to je často samoúčelné a nemá žádný vztah k ději. Třeba v Divnosvětě. Tam je prostě znenadání řečeno, že nějaká postava je gay, mluví se o tom minutu a pro příběh je to víceméně jedno. To potom působí jistým způsobem směšně. Filmaři zkrátka získali pocit, že ten výchovný message musí do pohádky nacpat za každou cenu a nezajímá je, jestli má důvod v rámci děje existovat. Na druhou stranu nedávno šel do film animovaný Spider-Man a rodiče hlavního hrdiny jsou černoch a latina. Netočí se to kolem rasy, prostě fungují jako normální rodina a nepůsobí to jako pěst na oko. Naopak z druhé strany máme hraný remake Krásky a zvířete, jehož děj se odehrává ve Francii na venkově před několika sty lety a třetina obyvatelstva jsou černoši. To mi přijde legrační, ale co já vím: třeba je opravdu možné, že když malé děti uvidí černochy ve všech společenských vrstvách, že z nich budou menší rasisti. Taky jsem viděl argument, že když se v původní animované verzi v jednu chvíli objeví z legrace a ahistoricky Eiffelovka, což mi nevadí, stejně dobře se tam můžou objevit i černoši.

Jenže to je vtípek pro rodiče, ne politické lakování reality. Schválně si představte remake tradiční africké pohádky, kde by třetina postav byla bílých. Jaké by asi bylo přijetí?

To máte naprostou pravdu, ale to se dostáváme ještě jako k mnohem širšímu tématu, kterým je dnešní přesvědčení mnoha tvůrců a studií, že proti rasismu musíme bojovat tím, že budeme rasisti, jen opačným způsobem. Podle mě to není dobře, ovšem někteří chytří lidé si myslí, že ano. Když udělají z Malé mořské víly černošku, nemám problém. Ale když ve filmu padají hlášky na to, že je zrzavá, když na plátně vidíme, že není, tak je to směšné. Ten scénář je prostě ledabyle napsaný. A to je ten hlavní problém.

Disnyeho ředitelství se nechalo slyšet, že už nikdy nenatočí klasickou pohádku s hrdinou-mužem, protože „podporuje stereotypy“. Zaujal mě domácí divácký postřeh o současných disneyovkách: „Chlapi jsou až na drobné výjimky hysteričtí a slabí, ženské jsou proti nim rozhodné a chrabré… Ani se nedivím, že na to lidi nechodí.” Jako v připravované Sněhurce, která podle její představitelky „nebude o lásce, což je úplně fantastické!“, ale o tom, že „bude lídr“.

Mě to nijak nepřekvapilo, to je u Disneyho trend už mnoho let. Ve finále původní Malé mořské víly princ zlikviduje zlou čarodějnici a šťastně to dopadne. Kdežto v nové verzi čarodějnici zlikviduje víla a princ se ve finále někde schovává, možná o tom vůbec neví. Mně se to nelíbí především proto, že to přestane dramaticky fungovat. Z prince udělali jenom rekvizitu. Já nemám nic proti tomu, ať se víla zachrání sama, ale dejte proboha princi nějaký důvod, proč se v tom filmu má vůbec vyskytovat.

Ideologům a možná ještě víc ideoložkám uniká jedna věc: že stereotypy realitu nevytvářejí, ale popisují věci, které se obvykle dějí určitým způsobem. Třeba že ženy chtějí silné, úspěšné a odvážné muže - ne bačkory.

Já s tím víceméně souhlasím, ale kdybyste to řekla ve Spojených státech, tak vám zruší pořad.

Tereza Šimůnková