V ČT bych po kritice nadřízených nezůstal. Sám jsem po prohrané volbě s Dvořákem odešel, říká šéf Rady ČT ke kauze Fridrichová

Rozhovor s Karlem Novákem:

Jaké máte léto? Jsou to horké dny?

(smích) No tak můžu říct, že co jsem se vrátil z dovolené, tak jsem se od sobotního večera nezastavil. V České televizi jede jedna kauza do druhou, takže mám horké dny, ano.

O České televizi je teď slyšet v souvislosti se zrušením pořadu 168 hodin. Čekal jste jako znalec televizní branže takovou melu, kterou zrušení způsobí?

Já si pamatuji, že když se rušil pořad Bez obalu, tak se také kolem toho hodně napsalo a tak dále, takže to je vždy s tím spojené.

Rada České televize na svém pondělním mimořádném zasedání, které jste svolal na 19. září, vzala na vědomí informaci o zrušení pořadu 168 hodin. Existovaly na tom jednání i jiné varianty?

Ano. Vlastně Rada hlasovala trochu netradičně pětkrát, protože to usnesení mělo pět částí a vlastně pouze v té jedné části nebyla shoda – a tam bylo to usnesení, které jsem navrhl já, tedy že Rada bere na vědomí informace generálního ředitele. Proti tomu stálo druhé usnesení, které navrhoval radní Vlastimil Ježek, a to sice, že generální ředitel nepřesvědčil Radu ČT o důvodech, které vedly k těm krokům. To hlasování dopadlo tak, že deset radních se vyslovilo pro mé usnesení, proti byla jedna radní a pět se zdrželo. O tom druhém usnesení už se nehlasovalo, protože ta usnesení byla exkluzivní a vylučovala se navzájem.

To svolání mimořádného jednání Rady ČT bylo z vaší iniciativy, nebo vás vyzvali členové Rady?

Přesně podle jednacího řádu jsem 25. července obdržel mail od osmi radních, kteří požadovali svolání mimořádného jednání. Vzhledem k období dovolených jen nebylo jednoduché najít vhodný termín, aby se nás sešel dostatečný počet – protože musí být nadpoloviční většina a tak dále. Ty informace, které se objevily v některých novinách, že jsem něco nechtěl, tak to jsou samozřejmě nesmysly. I teď na radě zaznělo, že jsem postupoval naprosto v souladu… A bez ohledu na to, jaký jsem měl názor na svolání schůze, tak šlo opravdu jen o to najít termín.

Rada zároveň generálního ředitele Jana Součka vyzvala, aby do 10. září předložil materiál o výrobě a rozsahu publicistických pořadů ve veřejnoprávní televizi s charakteristikou typu publicistického žánru a jejich podílu na objemu ve vysílání. Takový přehled Rada nemá nebo je nutnost to vidět?

Pro mě to nutné nebylo, ale jiní kolegové to požadovali. Takže i v rámci nějakého kompromisu jsem byl pro. Ty materiály jsou vlastně obsažené ve zprávách o činnosti divize zpravodajství, ve zprávách o činnosti programů jako ČT1, ČT2 a někteří kolegové to asi chtěli sesumírovat. Není to nic proti ničemu.

Jednání Rady se online účastnil i generální ředitel Jan Souček. Ten předtím ale avizoval, že se účastnit nebude, protože “by legitimizoval porušení zákona, který radním zakazuje zasahovat do přípravy a vysílání jednotlivých pořadů”. Ozval se on vám, že se nakonec chce připojit?

Nejsem schopen s jistotou říci, kdo se komu ozval. S generálním ředitelem komunikuji jako předseda Rady a prostě po pár dnech jsme se domluvili.

On sám předtím říkal, že by legitimizoval porušení zákona. Došlo k porušení zákona?

Tohle je “dva právníci, tři názory”. Podle mě je to maličko na hraně. Ti radní, kteří to svolávali, říkali, že to není porušení zákona, jiní radní říkali, že se vlamujeme na nějaké území, které nám nepřísluší. Za mě je asi dobře, že to proběhlo, že byla možnost si to vyříkat mezi generálním ředitelem a Radou ČT a dospět k nějakému usnesení. Takže bych to tak nehrotil. Proběhlo to, přijali jsme nějaké usnesení – dobrý, jdeme dál.

Byl čistě pro vás, pro šéfa Rady ČT, materiál, který ředitel Souček ke zrušení pořadu zpracoval už na přelomu července a srpna jasným důvodem, proč 168 hodin končí?

Ano, byl. A vlastně poté jsem navrhl to usnesení, že to bereme na vědomí. Pro mě to bylo srozumitelné.

A jaký názor na to měli ostatní kolegové z Rady ČT, víte to?

Ano, vím, deseti to bylo jasné – ti hlasovali pro to usnesení – a šesti ne. Takže ten poměr byl deset ku šesti – nebyla to těsná většina, jak se objevilo na některých mainstreamových serverech.

Když jsem četl ten materiál z přelomu července a srpna, který prosákl do médií, tak mě překvapilo, kolik bylo bodů, ve kterých Rada pro rozhlasové a televizní vysílání něco pořadu 168 hodin vytýkala.

No a když jsem to viděl takhle souhrnně, tak jsem samozřejmě věděl i to, co jsme schválili my – za poslední rok a půl třikrát porušení kodexu. Ale i mě trochu překvapilo, že těch stížností bylo tolik i u té takzvané velké rady.

Kdybychom to tedy měli shrnout, tak co bylo podstatou celého toho sporu?

Je to úplně jednoduché. Podstatou je, zda pořad 168 hodin někdo chápe jako publicistiku, která má mít autorskou tvář. To ostatně připustila i dramaturgyně pořadu v rozhovoru pro jeden týdeník, kde jí byla položena otázka, zda by měl ten pořad mít autorskou tvář – s čímž ona souhlasila – nebo zda by se pořad měl držet zásad zpravodajství. My jsme Kodex České televize psali vlastně ve třech – Zdeněk Šámal, já a Martin Elger s tím, že Zdeněk Šámal přinesl první draft a odvedl na tom nejvíc práce. A aktuální publicistika podle Kodexu prostě musí dodržovat stejná pravidla jako zpravodajství. Takže jako jeden ze spolutvůrců Kodexu tam místo pro autorskou tvář osobně nevidím.

Vy jste byl svého času po dobu tři a půl roku dramaturgem 168 hodin. Bavila vás tahle pozice?

Já začínal v televizi v roce 1994 a měl jsem vždy raději zpravodajství, a to ještě takové to klasické, každodenní. Nikdy jsem moc nebyl na týdeníky nebo i diskusní pořady. Mám rád reportáže a mám rád informování o nějaké věci.

Tady a teď.

Tady a teď a samozřejmě když jsem byl šéfeditor ČT24, tak to bylo úplně super, protože to, co jsme vysílali, se dělo v reálném čase. To bylo jedno z nejlepších období.

Nabízí se otázka, jaká byla spolupráce s Norou Fridrichovou – když tedy nebyla zrovna na mateřské.

Já jsem byl v jiném pořadu nucen reagovat na její stížnost vůči mně. Řekl jsem jen – použil jsem eufemismus – že to nebylo úplně ideální. A hned jsem to schytal, že se k tomu nemám vyjadřovat. Ale ty informace jsou venku, ty pustil třeba Marek Wollner ve své knize. On tam popsal náš vztah s Norou Fridrichovou, který skutečně nebyl ideální, ale já jí nechci ubližovat a nechci říkat, co bylo špatně. Třeba to bylo špatně z mého pohledu a z jejího pohledu to bylo dobře…

Myslíte si, že mohla ČT zareagovat tak, že by jen vyměnila moderátorku pořadu? Jak řekl generální ředitel Souček, tak i tou poslední tečkou byla zveřejněná konverzace mezi ní a Markem Wollnerem… Nebo byl skutečně pro diváky ten pořad natolik spjatý s tou “autorskou tváří”, že se nedalo dělat nic jiného než ten pořad zrušit celý?

Ten pořad byl na obrazovkách od roku 2006, což je nějakých osmnáct let. Dvakrát byla Nora Fridrichová na mateřské dovolené, jednou byla ve Stardance, ale jinak vždy s tím pořadem byla spojená ona. Možné je vždycky všechno, ale nemyslím si, že by bylo vhodné ten pořad zachovat pod tímto názvem bez oné moderátorky.

Umíte si představit, že jste šéfem státní nebo soukromé firmy a váš zaměstnanec vás všude veřejně kritizuje? Chodí po rozhovorech a říká, že se nechováte v pořádku, že nejste fér… Co byste udělal?

Tak bavíme se v obecné rovině, že? Nebavíme se o konkrétních lidech… No, tak by asi skončil na hodinu.

Porušila dle vás Nora Fridrichová tou mediální kritikou vedení ČT Kodex ČT?

Nejsem si jistý, že to, že někdo kritizuje vedení ČT, je v Kodexu.

To konzultování navenek ale musí nějak probírat s managementem ČT, ne?

Rozumím. Ona – respektive tvůrci toho pořadu – porušili Kodex ve třech případech. Na tom se usnesla Rada. A u toho bych asi i v této chvíli zůstal.

Vláda před prázdninami schválila návrh na zvýšení měsíčních poplatků veřejnoprávním médiím. Zatímco u ČT má vzrůst o 15 korun na 150 korun měsíčně, u ČRo to je o 10 korun na 55 korun měsíčně. Jste vy sám pro takové zvýšení? Je skutečně nutné, aby ČT měla více peněz z koncesionářských poplatků?

Televizní poplatek nebyl zvýšen 16 let. A veškeré vstupy šly cenově brutálním způsobem nahoru. Na druhou stranu lidé řeknou, ať tedy něco ubereme. Já vždy s oblibou říkám, že televizi můžete udělat i tak, že vezmete kameru, jednu židli, vezmete si třeba bibli a budete vysílat náboženské vysílání. A nebude to stát nic. Je tedy otázka, co od té televize chcete. A k tomu právě směřuje teď to memorandum o ČT, které se připravuje jak ve spolupráci s Ministerstvem kultury, tak i s komerčními subjekty. Ta diskuze probíhá skutečně ohledně toho, jakou má mít ta veřejnoprávní televize roli. Takže já jsem pro zvýšení poplatků s tím, že to memorandum má vyjasnit a definovat roli veřejnoprávní televize. Tahle kombinace je za mě ideální.

Čekáte během podzimu kolem debaty o zvýšení poplatků ve sněmovně či v Senátu melu?

ČT samozřejmě dostává monitoring vyjádření jednotlivých politiků, takže může to být tak, že horké léto přejde do horkého podzimu. Je před volbami, tak to vypadá, že se to bude hrotit, ale to neumím odhadnout. V každém případě si myslím, že management ČT dělá vše pro to, aby to vysvětloval, protože nic jiného ani dělat nemůže. Každý ředitel, když se jednalo o poplatcích, tak vždy vysvětloval a vysvětloval a vysvětloval. To bylo od dob Iva Mathého, není to nic nového.

Rozpočet ČT na příští rok vznikne až podle toho, jak to dopadne, nebo se počítá s několika variantami podle toho, jestli se poplatky zvýší v této výši, či méně?

Já bych rozdělil rozpočet a dlouhodobé plány, protože Rada schvaluje dlouhodobé plány. V současné době jsou schváleny dlouhodobé plány na roky 23 až 27. A rozpočet můžete dělat z toho, co máte. Takže ten rozpočet, který bude předložený, bude nejspíš z těch sedmi miliard, které jsou k dispozici.

Co říkáte na názor, že by veřejnoprávní média žádné poplatky dostávat neměla a měla by si na sebe vydělávat sama.

Tak tady máme prostě duální model, který v Evropě vznikl. Třeba ve Spojených státech jsou také stanice veřejné služby, ale jsou financovány úplně jinak. Ale v Evropě je tenhle model. Prostě je to evropský úzus – jsou tu silné televize veřejné služby a vedle toho jsou komerční. A ten argument “vydělejte si na sebe sami”... Dovedete si představit, jakou paniku by vyvolalo v komerčních televizích to, že by jim Česká televize vzala část reklamních příjmů? To už tu jednou bylo a proto se navýšily poplatky v tom roce 2008 a Česká televize se vzdala velké části reklamy s tím, že budou financovány od televizních plátců. A Česká televize je prostě součástí státnosti a součástí kultury České republiky a vytváří i pořady, které na komerčních televizích nevzniknou, protože se nezaplatí. Z toho důvodu je financována z peněz poplatníků.

My jsme na Radiu Prostor, které vysílá na frekvencích původního zpravodajského Rádia Zet, které jste v době covidu – od podzimu 2019 – rozjížděl v tehdejším sídle ve Wenzigově ulici. Jak na tu rádiovou dobu vzpomínáte?

Já se naučil mnoho nových věcí, protože jsem předtím vlastně čtvrt století působil v televizi a v rádiu jsem nikdy předtím nepůsobil. Nicméně zase takový rozdíl mezi zpravodajskou televizí a zpravodajskou stanici není, takže jsem do toho mohl přenést zkušenosti, které jsem si třeba přinesl z ČT24. A my jsme pro to Radio Zet museli najmout nové lidi, vymyslet pořady, znělky, zvukový obal… A spustili jsme ho 10. nebo 11. února 2020. A měsíc na to nám tehdejší ministr zdravotnictví Primula řekl, že se všechno zavře. Řekl nám to den předtím, než to udělali a nikdo nám to přitom nevěřil. Já si pamatuji, že byla sobota a vysílali jsme ve dvou s Ondrou Albrechtem. Já dělal editora, grafika a správce sociálních sítí dohromady, on do toho vysílal. To byla neuvěřitelná doba, že. Pak jsme tam asi i týden spali… Takže tohle byla neuvěřitelně zajímavá zkušenost a neuvěřitelná doba, ta doba covidová.

A myslíte si zpětně, že je v něčem dobře, že přišla tahle vypjatá doba, která vlastně ukázala i důležitost komerčního zpravodajského rádia?

Pro jakékoliv zpravodajské médium, ať už veřejnoprávní nebo komerční, jsou vždycky tyhle události takové žně, když to tak řeknu. Takže si myslím, že je určitě dobře, že v té době vedle veřejnoprávního rozhlasu existoval i komerční. Určitě bylo skvělé, že to rádio existovalo.

Teď se stanice na té frekvenci jmenuje Rádio Prostor. Co pro vás v životě znamená to slovo prostor?

Jednak aby všechny relevantní názorové proudy měly prostor v médiích, aby se mohly vyjádřit. To je to první, co jsme dodržovali na Rádiu Zet a jsem rád, že v tom Rádio Prostor pokračuje. A pak soukromě… Já jsem buddhista a pro mě prostor znamená prostor v mysli, prostor bez rušivých myšlenek a bez toho všeho. To je ale spíš taková moje spirituální rovina.

Vy jste tady vyjmenoval to, jakým způsobem jste fungoval v České televizi. Nechybí vám ta každodenní novinaření?

Já jsem si to už asi odžil. Než jsem odešel v roce 2017, tak jsem byl v té televizi 23 let, pak jsem dva roky působil na komerčním rádiu. Takže jsem vlastně čtvrtstoletí v tom každodenním cvrkotu strávil. A myslím, že teď je čas si chvilku vydechnout. I když “vydechnout” – no, to, co se teď děje, tak není jen ta kauza kolem 168 hodin, je to i kauza vedoucího kanceláře ředitele a tak dále. Takže ten cvrkot je kolem mě pořád.

A co nejraději sledujete vy sám na České televizi? Po čem sáhnete, když máte klid?

Teď třeba zemřel Alain Delon a Česká televize připravila sérii těch nejúžasnějších filmů s ním. Takže to jsem se vydržel celý večer dívat. A to je třeba jedna z těch služeb, kterou Česká televize nabízí. Pak jsou to třeba ty historické nebo výpravné seriály o českých tématech, o národních tématech… Nebojím se použít to sousloví “národní témata”, protože Česká televize je skutečně součástí národního kulturního dědictví, stejně jako BBC pro Británii. Jsem rád, že v České televize vznikají tyhle původní věci, které by nikdy na těch komerčních televizích vzniknout nemohly.

A když se podíváme na komerční televize, je někde nějaký typ programů, který rád vyhledáváte?

Já mám hrozně rád streamovací platformy. Mám hodně rád seriály. Třeba jsem strávil mnoho času s Hrou o trůny.

Mnoha lidem doteď chybí ČT3, na které byly reprízy opravdu kultovních zábavných pořadů České televize. A když ČT3 končila, tak kolem toho bylo velké haló. Není podle vás škoda, že ČT3 už neběží?

Za mě ano. Já tedy nejsem divák ČT3, ale vím, že pro významnou skupinu lidí ta ČT3 dávala smysl. A služba veřejnosti je služba i těmto lidem. Nemůžeme se tvářit, že ČT je jen pro někoho. Pro mě ČT3 byla významná služba pro určitou skupinu lidí, kteří jsou plátci televizních poplatků. Takže pokud to finanční situace v příštím roce umožní a dojde ke změně financování ČT, tak bych asi byl rád, kdyby se vrátila.

Na podzim to bude rok, co je ve funkci generálního ředitele Jan Souček. Tak jak se podle vás ČT za tu dobu proměnila? Dá se to zhodnotit? Cítíte to jinak než za dob Petra Dvořáka?

Je třeba si uvědomit, že televize je vlastně takový třeba zaoceánský parník, kde se jakákoliv změna kurzu projeví až za hodně dlouho. Vlastně to programové schéma připravujete nebo do výroby ty pořady připravujete třeba dva až tři roky před tím, než se ty pořady vysílají. Ale změnu vidím. A to nejen co se týká komunikace s Radou. Ta je z mé strany tedy lepší nebo není tak vypjatá, ale myslím si, že se to i projevuje už i ve vysílání. Ale je to velmi pomalý proces, což je dané povahou té televize jako takové.

A ta kauza, která se týkala 168 hodin, tak za vašeho působení v roli šéfa rady ČT byla ta nejvypjatější, nebo jste zažil i jinou turbulentní dobu?

Turbulentní doba byla a vždy je v ČT. Já jsem byl v ČT od Mathého, prvního ředitele. A turbulentní doba byla vždy spojená s volbou generálního ředitele. A byla spojená i s volbou třeba předsednictva rady. No, ale co se týká programových věcí, tak to by chtělo nějakou kvantitativní analýzu.

Jana Bobošíková, dřívější šéfka zpravodajství, slaví na konci srpna šedesáté narozeniny. Jak na ní vzpomínáte?

Já jsem s Janou začínal snad v roce 1996. Nejdřív jsem pracoval s Bárou Tachecí, pak jsem tam pracoval s Janou. Před stávkou České televize roku 2000 jsme spolu měli standardní pracovní vztah. Já byl editor pořadu 21 a ona jedna ze tří moderátorek toho pořadu. Vždycky jsme se domluvili na tom, kam ten rozhovor směřuje nebo na otázkách, které by měly padnout a které by neměly padnout. No a samozřejmě ta stávka nás rozdělila. (smích) Ona byla tvrdá soupeřka a já mám rád soupeře, kteří jsou silní. Ona se nebála do toho jít a ti její nohsledové měli vždy rozsené čelo. Ona tehdy vstoupila do jámy lvové, my jsme si nikdy nedali nic zadarmo. Takže musím říct, že byla tvrdá, ale to, co tehdy zastupovala, tak s tím dodnes nesouhlasím.

Měli jste možnost se od té doby potkat?

Potkali jsme se na nějakých společenských akcích, kdy jsme se pozdravili, řekli jsme si ahoj, podali si ruku, ale nikdy jsme se spolu nebavili a nikdy jsme to nerozebírali.

Co vás čeká koncem léta? Ta kauza kolem 168 hodin by se tedy mohla uzavřít…

Tak kolem 168 možná, ale teď je zase kauza účasti bývalého primátora Igora Němce, současného ředitele kanceláře generálního ředitele, na srazu v Příčovech. Tak já nevím. Kolem toho už bylo haló, když tam naposledy byl a teď tam jede znovu… Já neříkám, že se nemá bavit s nějakými lidmi, ale aby jezdil na srazy lidí, kteří mají afinitu ke státu, který je s Českem v hybridní válce… A Česká televize je součástí – a pozor na to slovo – státnosti České republiky. Není státní, ale je součástí státnosti a měla by respektovat nějakou ústavu a tyhle všechny zákony. A prostě nedělá dobrý dojem, když takovýhle člověk jede na tenhle sraz. Ať si dělá ve svém volnu, co chce, ale je reprezentantem nějaké instituce.

Nicméně je to teď na generálním řediteli.

Ano. Tak tenhle týden bych řekl, že mě čeká zasedání rady, které proběhne ve středu. To bude standardní, ale občas i to bývá vzrušené, takže uvidíme, co si na mě kolegové přichystají.

Na podzim Českou televizi čeká Stardance, seriál Smetana… Vy sám byste si vybral něco zajímavého z podzimního schématu?

Samozřejmě si nenechám ujít Stardance, ale podzim je něco, co je šíleně vzdáleného, protože ty události, které se teď dějí, tak to je prostě tady a teď. Ale tak na podzim bude samozřejmě nejdůležitější druhé a případně třetí čtení ohledně takzvané velké televizní novely. To je něco, na co se teď všichni musíme soustředit a musíme nějakým způsobem vysvětlit, proč je to nutné.

U takového vysvětlování bude předpokládám i šéf České televize.

Tak generální ředitel ve sněmovně naštívil třeba poslanecké kluby před tím prvním jednáním. Není žádným tajemstvím, že prostě je nějaká pracovní skupina – kde jsou i zástupci komerčních televizí, zástupci exekutivy – která pracuje na tom memorandu, které by mělo být podepsáno Ministerstvo kultury, Radou ČT a generálním ředitelem ČT. A největší úkol Jana Součka teď je, aby byla schválena novela zákona o České televizi. Tohle, jestli udělá, tak to bude velmi záslužný čin.

Umíte si představit, že byste nepracoval v médiích?

Vlastně když jsem odešel z České televize, tak jsem nějakou chvíli byl doma a nebyla to úplně nejpříjemnější zkušenost… Ale dovedu si představit, že se někam třeba na půl roku přestěhuji a budu meditovat, budu praktikovat buddhismus a nebudu ani online. I teď na dovolené jsem každý den sledoval monitoring tisku. Ale ano, dokážu si představit svět bez médií na nějakém ostrově – s meditací, dobrým vínem a dobrým jídlem.

Jak vidíte budoucnost klasických rádií a televizí?

Myslíte takzvaných lineárních. No, to je výborná otázka, protože ta se kladla s nástupem internetu. Tahle otázka se ostatně kladla i kdysi v historii – jestli skončí divadla, když začne kino a jestli skončí kino, když začala televize. A televize, kina i divadla jsou tu dál. Chci říct, že televize bude mít pořád roli v živých přenosech a zpravodajské kanály budou mít roli. A i co se týče těch různých pořadů a seriálů, tak to s veřejnoprávní televizí nevidím špatně.