Ukrajinci se od Bandery odklánějí, čí je Krym, babo raď

V úvodu se vede řeč o tom, jaký vliv má probíhající válka na Ukrajině na tuzemský zájem o ukrajinskou literaturu, zda ukrajinisté stíhají uspokojit poptávku, jak se cítí ukrajinista, který nemůže na Ukrajinu, ale který má najednou živé Ukrajiny plno kolem sebe tady. Pak se přejde k vážnějšímu: jak funguje výuka ukrajinistiky, zda válka zvedla zájem o tento obor či jak se s ní proměnila skladba jeho studentů. Plus bonus: v čem se liší předváleční ukrajinští studenti české ukrajinistiky od současných? Jaká je úroveň jejich znalostí? Znají vůbec ukrajinsky? Znají dostatečně ukrajinské dějiny?

Následující úvahy zkoumají, jak funguje historiografie Ukrajiny. Přesněji to, jak se liší pohled východní a západní Evropy na počátek východoslovanských národů, proč Ukrajincům měníme pohled na Rusy či jak se mění ukrajinský pohled na období Stepana Bandery. Ostatně jsou ještě Bandera a banderovci na Ukrajině téma? Nebo je to věc minulosti a Ukrajinci postoj k této historické postavě přehodnocují? Je v zájmu Ukrajiny a Ukrajinců dívat se na svou minulost moderněji a více se připoutat k nazírání na vlastní minulost, jaké je vlastní západní Evropě? Co je to vlastně ukrajinská identita a jak ji dnes vnímat? Jak se vyvíjí a proměňuje?

Následně se Lukáš a Jakub se svým hostem zamýšlejí nad tím, jaký je v různých koutech Evropy vztah jazyka, národa a státu: využívají příklady zemí Velké Británie, Bosny, Česka a právě Ukrajiny, která prodělává harmonizaci své identity. Mění se vztah Ukrajinců k ukrajinštině, což už je znát i při výchově dětí. Specifický je ovšem případ Rusínů. Jak ti se vnímají? Jaké je postavení rusínštiny? A jaký vztah Rusínů k Ukrajincům? Debata dojde k možná překvapivé pointě, že součástí Československa sice byla Podkarpatská Rus, ale jejím obyvatelům jsme říkali Rusíni a jejich jazyku rusínština, třebaže to reálně byla spisovná, respektive haličská ukrajinština.

Dalším tématem hovoru je Krym. Patří Ukrajině? Anebo je to složitější? Mohl vůbec být ukrajinský, když Ukrajina neexistovala? Co je vlastně krymská identita? Petr Kalina hovoří o svých krymských zkušenostech a poznamenává, že ukrajinský element na poloostrově nikdy pořádně nebyl, že ukrajinsky hovořily až v poslední době pouze děti, které ukrajinštinu měly ve škole. Dodává, že Krym je nekrásnější země, kterou navštívil, a připomíná dechberoucí města Bachčisaraj, někdejší centrum Krymských Tatarů, kde na člověka dýchne Orient, a nejstarší skalní město poloostrova Čufut-Kale neboli bývalé středisko Krymských Karaimů.

Předposlední část připomíná, že na počátku současné války paradoxně stál nevýhodný návrh Evropské unie Ukrajině. Následně Jakub podtrhuje, jak může ruská emigrace pomoct vnímat vztahy k Rusům střízlivěji, co spojuje Rusy a Srby, a Petr Kalina doplňuje, že se v Srbsku nesetkal s jednoznačnou podporou Ukrajiny, za čímž podle něj stojí špatná zkušenost země s NATO. Ostatně jaký je historický vztah Ukrajinců k Rusům nebo Polákům? A dají se dneska ještě pustit ruské filmy na ukrajinských televizních stanicích?

Poslední část zkoumá, zda si přišedší Ukrajinci přinesli s sebou také svůj kulturní návyk uplácet a korumpovat zdejší úředníky a policisty. A naopak: uplácel někdy Petr Kalina někoho na Ukrajině? Jak vlastně správně předat úplatek? Neboli konečně podcast, kde se o Ukrajině dozvíte to, co jste jinde ještě nemohli slyšet.