Trochu se to zvrhlo. Někdy člověk žasne, co se lidem dnes líbí. U prsou je důležitý tvar, říká plastický chirurg Libor Kment

Libor Kment hostem Intimníku:

Moderuje Aneta Christovová

Vždycky, když vás vidím, tak se usmíváte. Jak je to možné?

Mám to tak nastavené – pořád se usmívám, cítím se dobře a užívám si život.

A je to třeba tím, že zdokonalujete lidi? To je zodpovědná a krásná práce – plníte lidem sny.

To určitě také, práce mě hodně baví.

Vy jste jeden z mála, který neřízne do všeho jen proto, že to klient chce. Kdy má třeba liposukce smysl?

Hodně často operace rozmlouvám, protože ne vždy jsou úplně dobře indikované. S těmi břichy je to někdy složité, protože na břiše je několik vrstev. Někdy jsou povolené svaly, někdy tam jsou břišní kýly a ta tuková vrstva může být různě silná. Někdy se ten tuk musí odsát, ale někdy to není vůbec potřeba. Pak se také řeší tloušťka kůže. Takže to břicho je hodně komplikované a musí se řešit individuálně.

Ženy mívají po porodu kýlu – dá se to udělat najednou spolu s tou liposukcí?

Ano, děláme to najednou.

Já jsem byla na chirurgii s pupeční kýlou a také to podle toho dopadlo – vypadá to, že mám tři pupíky. Člověk se prostě musí naučit mít své tělo rád.

Někdy může i jedna jizva celé to břicho deformovat. V místě té rány může být kůže přijizvená k té nejhlubší vrstvě, k těm svalům a pak vzniká asymetrie. Kontury toho těla jsou nejdůležitější a to se týká všech částí těla. Vždy musíte respektovat ty základní linie. Když má někdo nádor na uchu, tak ho nemůžeme jen tak vyříznout a hotovo. Často to ucho po vyříznutí nádoru celé zmenšíme, ale zachováme jeho linii. Pak to vypadá dobře a není to nápadné. Stejně tak s nosem, s obočím a tak dále. Dříve se nedávalo moc pozor na tyhle důležité detaily – třeba kde je hranice obočí, aby nebyla jizva vidět, nebo kde začíná červeň rtů.

Já myslela, že děláte jen ta “vylepšení”, ale nevěděla jsem, že se zabýváte i různými úrazy.

Obor plastická chirurgie je hodně široký. Nezahrnuje pouze ta kosmetická vylepšení, ale i zdravotní záležitosti. Třeba zmenšení prsou může být pro někoho kosmetická záležitost, ale někdo s těmi velkými prsy může mít potíže – vyhřezlé ploténky, bolesti zad a tak dále. Takže někdy jsou ty kosmetické operace na hranici toho, co je skutečně kosmetické a co už je zdravotní záležitost. Samozřejmě řešíme i onkologii měkkých tkání, kůže, poúrazové stavy… Něco řešíme i u nás, na soukromé klinice Esthé, ale přes dvacet let jsem pracoval ve Fakultní nemocnici Bulovka, na klinice plastické chirurgie, kde jsme dělali všechny tyhle zákroky a řešili jsme celou tu problematiku.

Jaký život má plastický chirurg?

Každý plastický chirurg je samozřejmě jiný a prožívá ty stresy jinak. Ta práce je krásná, ale občas to jsou starosti. Někdo se může špatně hojit, někdy narazíte na někoho, kdo je trošku bláznivý a může vám hodně zkomplikovat život. Neumím nad věcmi jen tak mávnout rukou a hodně prožívám, když jsou nějaké komplikace. Odoperujete sto prsou, pětadevadesát se hojí nádherně a třeba pět se hojí horšími jizvami. Tomu se nedá předejít. No a jeden člověk z pěti tohle nepochopí a říká, že to má jak od řezníka. Ty jizvy se někdy dají opravit – někdo se hojí hypertrofickými jizvami, někdo keloidními jizvami a to se nedá úplně ovlivnit. Dá se to ovlivnit částečně, něco jde vylepšit, ale někdo má tu smůlu a hojí se špatně. A pak odpočívám tak, že sportuji. Mám rád hlavně vodní sporty, hlavně windsurfing. Také mám dvě dcery a obě se věnují vodnímu lyžování. Starší dcera v tom závodí už od šesti let. Letos vyhrála na mistrovství Evropy zlato v tricích a byla třetí ve slalomu.

A co děláte v zimě?

Zimní sporty mám také rád.

Vzpomněl byste si na nějakého problémového pacienta či pacientku?

Pamatuju si pacientku, které jsem operoval obličej, dělal jsem jí facelift a měla hezký výsledek. Po pár měsících za mnou s manželem, který byl primář, přijeli. Řešili se mnou, že té ženě padají vlasy, že je to kvůli té operaci a byli opravdu oškliví. Následně se zjistilo, že měla žena nějakou onkologickou záležitost, tumor na mozku a padaly jí kvůli tomu vlasy. A teď vy se s tím trápíte, přemýšlíte o tom, co se mohlo stát… A těch případů je za ty roky samozřejmě více. Třeba operovat nosy je problémové. Před dvěma lety jsem to přestal dělat, protože jsem na to už neměl nervy. (smích) Jednou za mnou přišel mladý muž, který chtěl odoperovat hrbolek na nose. Operace proběhla dobře, ale on ten hrbolek chtěl nakonec zpátky. Hrozně se studoval, pořád se mu něco nelíbilo a pak jsme se dobrali k tomu, že se s ním rozešla přítelkyně, měl problémy v osobním životě a tak nějak to svedl na ten nos, který mu možná ani nevadil.

Měli by pacienti chodit před zákrokem na nějaké psychotesty?

Když je ten člověk takový podezřelý, tak ano. Často za mnou chodí opravdu krásné ženy, ale nesou si třeba z dětství pocit, že je na nich něco špatně. Když to s nimi probíráte, tak zjistíte, že se jim buď někdo posmíval nebo jim to řekl třeba přítel nebo manžel. Někdo přijde i v důchodovém věku a řeší něco, co ho trápilo celý život. Dnes se o té plastické chirurgii hodně mluví, ale před dvaceti lety to bylo tabu. Někdy člověk žasne, co se těm lidem dnes líbí, trochu se to zvrhlo.

Existuje závislost na plastické chirurgii?

Ano. Jsou lidé, kteří to opravdu nepotřebují a jdou klidně několikrát na operaci nosu. Někdy se to opravdu zvrhne. Mám pacienty, kterým jsem vysvětlil, že ten daný zákrok rozhodně nepotřebují a oni řeknou: “A co bych potřeboval/a?” Což je blbost, protože vy jdete na konzultaci proto, že vás něco trápí, a ne proto, že na sobě chcete něco najít.

Je mezi plastickými chirurgy jistá nevraživost a zášť?

Já jsem začínal pod vedením pana docenta Měšťáka, byl jsem nějakým způsobem vedený a nikdy jsme nikoho pomlouvali a nedělali naschvály. Jinde se to ale bohužel děje, protože ta konkurence je veliká.

Byl jste někdy svědkem nějaké kuriozity, že za vámi třeba přišel pacient na opravu od jiného plastického chirurga?

Ano, za svou kariéru jsem toho viděl hodně. Často opravuji prsa a k tomu člověk potřebuje hodně zkušeností. Kolegové z ostatních klinik za námi občas posílají své pacientky, protože se tím zaobíráme. Hodně zkušeností jsem získal na Bulovce, kde jsme operovali právě rekonstrukce prsů, vrozené vady a tak dále.

Jak je možné, že vám někdo udělá prsní implantáty třeba příliš vysoko? Je to tím, že těm doktorům chybí cit, nebo nemají dostatek zkušeností?

Je to věc názoru. Na některých pacientkách to může fungovat, ale někdo má třeba kratší hrudník a už to vypadá zvláštně. Moje pacientky mi nosí fotku prsou, které by chtěly. Občas slyším, jak je jejich cílem mít taková menší prsa a přinesou mi fotku úplných balónů. A to je ta psychologie, že si člověk s těmi lidmi musí sednout a musí přijít na to, co si ta pacientka skutečně přeje. Za mě je podstatné, aby měly prsa dobrý tvar, ta velikost je sekundární.

Je vaše žena i vaší pacientkou? Nemá potřebu jít na nějaký zákrok, když má za manžela plastického chirurga?

Něco jsme už dělali a naopak to má dobré, že je její muž plastický chirurg. Nám se líbí přirozená krása.

A co se líbí vašim pacientům?

To se mění tak zhruba každých pět let. Poslední dobou chtějí ženy větší zadek. Může to vypadat velmi dobře, ale musí to proporčně sedět ke zbytku těla.

A co vaše dcery? Vnímají to nějak?

Tak ta menší to ještě vůbec neřeší, ale ta starší říkala, že by chtěla v budoucnu na operaci prsou. Samozřejmě vždy, když operujete někoho, koho znáte, tak to jsou nervy.

Na co chodí muži?

Hodně chodí na operaci víček a také na odstranění prsou. Často to mají i sportovci, kteří to mají vlivem medikace.

A na co chodí ženy?

Ženy řeší nejčastěji prsa. Také se dnes provádí méně liposukce.

V jakém věku vás pacienti nejčastěji vyhledávají?

Na tu plastickou chirurgii chodili vždycky mladí lidé, ale řekl bych, že dnes chodí lidé v každém věku. Lidé se o sebe starají víc než dřív. K nám chodí i osmdesátiletí pacienti. Medicína se velmi posouvá a ty narkózy jsou čím dál tím bezpečnější.

Dá se udělat více zákroků najednou? Jednou jsem to viděla v nějakém pořadu.

Ono by to bylo pohodlné, člověk by si vzal na tři týdny dovolenou a měl by to vyřešené. Ale je to strašné riziko, takže my se tomu snažíme vyhnout. Některé operace se dají kombinovat, ale jde o to, aby ta narkóza nebyla příliš dlouhá, protože pak se ta rizika zvyšují. Zároveň pokud byste si nechala operovat třeba prsa, břicho, paže a stehna, tak je to obrovská ranná plocha. Je to opravdu velké riziko a nestojí to za to. My se snažíme o to, aby byla ta operace hlavně bezpečná. Je lepší jít víckrát na kratší narkózu než na jednu dlouhou.

Na sociálních sítích jsem si všimla, že do Turecka lidé jezdí na nejrůznější zákroky.

Turecko je hodně populární a je to hlavně kvůli ceně, protože to mají levnější. Samozřejmě tam jsou skvělí doktoři a plastici, ale často to sklouzává k takové velkovýrobě. Mají v jedné klinice třeba deset operačních sálů, jedou to opravdu ve velkém, a tím pádem se jim zlevní provoz. A slyšel jsem, že spoustu těch úkonů nedělá lékař. Provádějí velké, složité operace a občas tam i někdo zemře. Ta rizika musíte před operací podepsat.

Jak si vybrat dobrého plastického chirurga?

Pacient by si měl hlavně ověřit vzdělání daného chirurga. Hodně dělá i doporučení a klinika, na které daný chirurg působí.

Je nějaký zákrok, který se opravdu nedá udělat?

Třeba liposukce lýtek je hodně složitá a je tam velké riziko nerovností. Velmi složitá je také rekonstrukce ušních boltců.

A co s vrásčitým krkem?

No, dřív se dělal facelift hlavně obličeje, ale na ten krk se trochu zapomínalo.

Stresuje vás něco?

Já sice hodně pracuji, ale umím si užít volno. Život letí a snažím se ho žít naplno. Každý si musí najít to, co ho baví a nejdůležitější je zdraví.