Tři pilíře spokojeného vztahu? Máš pravdu, miluju tě a děkuju, říká Laura Janáčková

Rozhovor s Laurou Janáčkovou:

Moderuje Aneta Christovová

Je vůbec možné mít spokojený a dlouholetý vztah?

Odpovězte mi vy – je to možné?

Mám čtrnáctiletý vztah a když se mě někdo na něj zeptá, tak řeknu, že jsem spokojená.

Dva lidi se musí přece sžít a než se sžijí, tak to chvilku trvá. Ale když máte čtrnáctiletý vztah, tak už vidíte, jestli jste v něm ráda.

Jsem v něm ráda.

Takže je to možné. A spokojená jste díky tomu druhému. Každý známe někoho ve svém okolí, kde vidíme, že to jde. A pak je spoustu těch, kteří prožívají zklamání, bolest z lásky a mají pocit, že to nejde, že ta dnešní doba to už vlastně ani nechce a že to je třeba naivní. Ale já, přestože už je mi hodně let, tak pořád věřím, že to jde. Ale ta odpověď je v nás, protože my si děláme ten vztah. My ho budujeme nebo nebudujeme a buď vytvoříme spokojený vztah, nebo ne.

Za těch čtrnáct let to byla někdy velká fuška, ale nikdy jsem to nezabalila. Ale co když si teď někdo dal tu otázku: “Jsem spokojený nebo spokojená?” Třeba mají zrovna krizi a hádají se. Tak co dělat v takové situaci?

Když mám pocit, že jsem nespokojený, že mám krizi, tak vidím všechno negativně. Ta dnešní doba k tomu přispívá, protože všude okolo čtu samá negativa, všude slýchám negativa a vidím, že na denním pořádku jsou rozvody, rozchody, že se rozcházíme po SMSkách, víc než 55 procent lidí se rozvádí. Samá negativa… Takže jestli jsem na někoho naštvaná a viním ho z toho, že nejsem šťastná, tak se pak v něm snažím vídat ta negativa. Vždycky, když ke mně přijde takový pár do ordinace a vlastně ode mě chtějí slyšet, ať se tedy rozvedou, tak se zeptám: “A co vidíte pozitivního na vaší ženě? Řekněte mi ta pozitiva vašeho muže.” Protože po nějakých letech manželství na ta pozitiva zapomínáme. Tak se zamysleme nad tím, jaká jsou jeho nebo její pozitiva. A máte i tisíce drobných věcí, kterými si uvědomíte hodnotu toho druhého člověka. No a jak tedy pěstovat ten dlouhodobý vztah? Je to úplně jednoduché. Vlastně k tomu stačí na začátku tři obyčejné věci. (smích) První věc je: “Máš pravdu.” Když říkáme “máš pravdu”, tak nemáme tendenci se hádat, neprosazujeme se. Je to smírné řešení, které vždycky najde nějaký cíl. Druhá věc je: “Miluji tě.” My ženy jsme auditivně vzrušivé. Potřebujeme slyšet “miluji tě”... A muži nám to říkají tak málo. Oni to řeknou na začátku nebo když něco potřebují, ale my potřebujeme každodenní důkazy lásky a ubezpečit v tom, že mě má pořád rád. To strašně pomůže, protože to úplně rozzáří duši té ženy a její den, protože si uvědomí, že někdy jsme nahoře, někdy dole, ale ten chlap je vedle mě. No a třetí věc, na kterou se ve vztahu hodně zapomíná, je: “Děkuji ti.” Všimněte si, jak málo umíme tomu druhému poděkovat a jak bereme ty věci za samozřejmé. Proč je pro někoho tak těžké poděkovat? Proč lidé nedokážou ocenit toho druhého tím, že ho pochválí a že mu poděkují? To jsou úplně banální, obyčejné věci, ale v tom dlouhodobém vztahu na ně zapomínáme. S tím máme problémy i my ženy, protože třeba neoceníme to, že když jsme na mateřské, tak muž chodí do práce a dělá maximum pro to, aby tu rodinu uživil. A my ženy třeba také často neumíme “prodat” to, co je cenné v nás. A jak to pak má muž ocenit, když nevidí to, že jsme milé, přátelské, pečující, sportovní…?

To je třeba i tou dennodenní rutinou, že.

Může to být i tím, že v dnešní době je často to sebevědomí člověka sráženo. A že v rodinách už u dětí není pěstováno sebevědomí a sebehodnota. A ženy pak často nemají partnera nebo mají problémy ve vztahu jen kvůli tomu, že vlastně neumí prodat sami sebe – že jsou natolik hodné a že víc dávají než berou. A ten chlap to pak bere jako naprostou samozřejmost a na té ženě nevidí tu její reálnou hodnotu. A ženy to neumí dát najevo takovým způsobem, aby si toho muž vážil. A teď vy, dámy, které máte doma děti – naučili jste třeba své syny říct “děkuju mami”, že jsi mi vyžehlila? A tím i pak vidíte, že ta vaše práce má hodnotu.

To je pravda.

A tím se dostáváme k tomu, že jestliže chceme kvalitní vztah, tak zaprvé je potřeba vybrat si správného partnera. A tady máme my ženy problém. Myslím, že je to často tak, že si nevybíráme toho správného partnera, protože, jak se říká “ženy nevědí, co chtějí, ale nedají pokoj, dokud to nedostanou”. A někdy to tak je. Někdy si vybíráme třeba mezi dvěma, třemi, co se zrovna ucházejí. A pak se nadchneme, zamilujeme se a jsme těmi hormony tak ovlivněné, že jsme úplně intoxikované a přijde nám, že to je to správné. A pak teprve zjišťujeme, co je v životě důležité a zjišťujeme, kdo vedle nás vlastně žije. A já si myslím, že jedno z nejdůležitějších věcí v životě každého člověka je vybrat si toho správného partnera. To ovlivňuje tu míru štěstí.

Jak to ale poznáme? Proč leckdy žena zůstane se strašným partnerem roky a ani nedá na rady a varování okolí?

Děláme to proto, že neznáme svou vlastní hodnotu a nevíme, co chceme. Někdy je žena na tom začátku ráda, že vůbec má muže nebo že je na cestě k něčemu – třeba k rodině. Je jí třeba už přes třicet, sice se bojí, ale pak se zamiluje. Zamiluje se do svých představ, do svých očekávání a chce vidět něco, co není. Vlastně sama sebe intoxikuje. Ale vždy to souvisí s tím, že nezná svou vlastní hodnotu. Pokud ji znám, tak vím, že určité hranice prostě nemůžu překročit. Pokud známe vlastní hodnotu, tak i víme, s čím do toho vztahu jdeme. A pak je na místě se teprve zamyslet nad tím, jakého hledám partnera a co od něj očekávám. A ty vlastnosti, které po muži chci, musí ten muž prokazovat činy. Tisíckrát je musí prokázat svými činy. každý může něco říkat, ale záleží na tom, co ten muž dělá. A pak je důležitá intuice, která vždy napoví.

Jak rozeznat tu intuici?

Ta intuice je strašně důležitá, protože ta je od dávna pod mozkem a chrání nás. V Institutu partnerských vztahů často slýchám ženy, jak říkají “víte, já to věděla už od začátku, že to je špatně, ale on mě nakonec ukecal”. Ale chtěli věřit.

Takové to “já ho změním, on se změní”...

Nezmění. Může se změnit v určitých věcech, ale osobnostní věci málokdy změníte. Když máme cholerika, tak jasně, že na ní řve. Jak by neřval? On byl cholerik, je cholerik a bude cholerik. Může se naučit něco ovládnout, ale když je potom velký stres, tak zase vybublá – musí se s tím naučit zacházet ona. Nemůže být ta, která si ty věci vezme osobně a pak se tím trápí a ještě za týden mu to říká – on už vůbec netuší, co před týdnem řekl, jemu se prostě snížilo napětí a ulevil si. Takže je zkrátka potřeba si udělat jasno v tom, co chci, co nabízím a jaké k tomu mám prostředky. V rámci těch prostředků každá žena může udělat to, že je pro muže sexy. Neexistuje ošklivá žena, každá žena se může naučit to, že působí i podvědomně na muže a že je pro něj přitažlivá. Na tom je potřeba pracovat a bohužel to nemáme zadarmo na celý život. Takže pracovat na tom jak s těmi možnostmi, co máme, tak i v rámci neverbální komunikace. Muži jsou vizuálně vzrušiví, takže při výběru partnerky hraje atraktivita té ženy velkou roli. A je to dáno evolučně, protože to souvisí s tím nejvíce reprodukčním věkem ženy, s plodností a tak dál. Já často s oblibou říkám, že jakýkoliv muž, když nás potká, tak si během tří sekund v hlavě podvědomně řekne “s tou jo, s tou ne a s tou ani náhodou”. A teprve pak se s námi začne bavit. My ne. My jsme tolerantní v té vizuální stránce a nejsme tak striktní. Takže klidně budeme mít muže, který bude hodný, laskavý a bude mít bříško…

Ale některé mé kamarádky právě chtějí muže, co musí mít svaly…

To chceme v době ovulace – právě ty testosteron-dependentní muže. No a v době mimo ovulaci si vybíráme ty altruisty. Ale chlap je schopný ženu ukecat – právě proto, že ženy jsou auditivně vzrušivé. To je doložené. A proto jsou i ty pohádky jako Kráska a zvíře a tak dále. Tam je spousta dalších věcí, které také hrají roli a hrají ji i podvědomně, protože my potřebujeme mít vedle sebe skutečného partnera, který zabezpečí to naše pokračování. Tak nás připravila evoluce.

No a jak dlouho tedy trvá, než poznáme, že to je ten pravý a že s ním by mohl vydržet ten dlouholetý vztah? Jak dlouho fungují ty růžové brýle?

Ta doba může být jakkoliv dlouhá, protože nejdřív musíte vědět, co chcete. A pak si musíte ověřit, že má ty vlastnosti, které pro vás jsou nesmírně důležité. A pak jste položila otázku ohledně té chemie. Tak zamilovanost trvá dva, pro někoho tři roky – maximálně. A pak se mění na lásku, nebo nelásku – podle toho, jak budujete tu vzájemnost a přátelství. A když máte společné věci, tak je to potom ta láska, která je tak důležitá pro ten správný život rodiny a našich potomků. A to už je pak dlouhodobý vztah. A tam už jsou jiné hormony. Na začátku vztahu jsou to fenylethylaminy, pak jsou tam spíš ty oxytociny, mimojiné hormony vzájemnosti. Fenylethylaminy nás zblbnou, takže máme tendenci přizpůsobovat se. Ale my se nebudeme přizpůsobovat celý život, že. Stejně tak je to, když dominantní muž chce divokou ženu – ta ho fascinuje. Ale kdyby s tou divokou ženou měl žít, tak on když bude sám dominantní, úspěšný, pracovitý, sobecký, tak to bude válka. Ale aby fungovala rodina, tak je potřeba klidu a stability. A nesmí z toho být rutina. A na to je potřeba péče. K tomu máme pravidlo “sedm, sedm, sedm”. To je nesmírně důležité. Těch prvních “sedm” je jednou za sedm dní nějaké rande – kino, večeře… Po sedmi týdnech už by bylo fajn, kdybychom strávili někde noc. Bez dětí. To znamená, že nevezmu rodinu a jedu ke tchýni. A za sedm měsíců je nějaká krátká dovolená. Bez dětí, jen vy. S těmi dětmi je vždy nějaké řešení, jen třeba není snaha – žena může mít problém se oddělit od dítěte. Tak to nejdříve můžeme zkusit nakrátko. Když nemáme společné zážitky, tak si nemáme o čem povídat, mluvíme jen o provozních věcech a ten vztah stoprocentně vyhoří.

Když jsme se bavili o těch růžových brýlích, tak těch pár let, než nám odpadnou, to je vlastně dlouhá doba na to, trávit jí s nějakým blbem. Myslíte, že třeba aplikace Couplii dokáže pomoct sundat ty růžové brýle dříve? Couplii je zadarmo, máte tam bodíky a různé oblasti jako přání a sny a “sex semafor” a podobně, tak je možné, že o tom člověku hodně zjistíte.

To může být, protože jakákoliv aplikace, která nám umožňuje lépe se poznat a vlastně poznat se i přes neřešené věci a přes tabu, která máme a o kterých si běžně nepovídáme, tak může pomoci. My se vždycky na začátku snažíme být lepší a když jsme spolu, tak je nám třeba dobře a nechceme řešit ty složitější otázky. Je spousta věcí, které si neřekneme. Nemluvíme o intimitě, nemluvíme o představách a o různých dalších věcech. A jakákoliv aplikace – včetně aplikace Couplii – když je dobře nastavená k tomu, abychom si ty věci sdělovali, nám pomůže. Tam si můžete nastavit, co je pro vás důležité.

Tak než to řešit opilá po třech flaškách, tak to raději napíšu do Couplii.

Než jsem sem k vám šla, tak jsem se dívala na tu aplikaci Couplii, a tam máte spoustu oblastí, které jsou návodné a otevírají velice rychle představy a to, jak to ten druhý člověk má. Tím pádem se dostanete i k tomu, že tam máte reálnou odpověď, takže rychleji poznáte věci, na které byste se dřív třeba bála zeptat. Tudíž může to zkrátit tu dobu poznávání a může to vyselektovat. Ale samozřejmě žádná aplikace nenahradí osobní kontakt.

Tak je to spíš pomocník.

Jakýkoliv pomocník je v téhle době vítaný. Dnes mají lidé strašné problémy ve vztazích. Ženy i muži se cítí sami a nevědí, kde najít partnery. Zkouší to, strašně si přejí, ale nevědí, kam mají jít a ztrácejí víru třeba i v to, že někoho najdou. A u mladých lidí se rozděluje láska, vztah a sex. Teď se mluví o všestranné, všeobjímající rovnosti, ale nebere se v potaz, že žena je prostě žena a je jiná než muž. A muž třeba nechce bojovat s tou ženou. Nechce to tak mít, má rád to, v čem byl třeba vychován. A pomalu se to ten dnešní muž bojí říct. A stejně tak je to i obráceně. Ženy si přijdou, že když zabezpečují rodinu, když se starají o dítě, když jsou dobré mámy, když to dítě nedají okamžitě stranou, nejdou do práce a nepodávají ty výkony, tak že jsou pomalu méněcenné. Tohle jsou věci, které si musíme ujasnit – a ty aplikace nám v tom mohou pomoci. Mohou nám pomoci v tom smyslu, že vidíme, že ten druhý člověk smýšlí stejně a že má podobné hodnoty. A otvírá to otázky, které vlastně šetří čas a svým způsobem nastartovávají péči o ten vztah jako takový. Ta Couplii má třeba krásnou funkci – ten “sex semafor”, co jste před chvílí zmínila. To je krásná funkce – můžete ukazovat, že na toho druhého myslíte nebo můžete dát najevo, že jste unavená a nemáte náladu na sex. Ten muž pak ví, proč a nebude si myslet, že ten vztah nefunguje. Tady je to tak, že třeba ona má na něj chuť a vzpomene si na něj přes den. A u toho muže je to taktéž. Pokud myslíme na sebe, tak tady cvaknete – myslí na mě. To, že je pak unavená, že je jiný důvod toho, proč se neuskuteční ten akt, to je jiná věc. Tak řekněte – kdybyste teď viděla, že váš muž právě teď na vás myslí, tak nepotěšilo by vás to?

Těší a musím přiznat, že my si takhle posíláme každý den. Je to až trapné. Mně je dvaačtyřicet a jsme spolu čtrnáct let, ale prostě si takhle posíláme.

To je hezké, protože jste si blíž a vlastně víte, že pro toho druhého ještě něco znamenáte. Vztahy se v životě člověka mění. Mění je ta doba, mění je ty požadavky, mění je to, v čem žijeme. Ta podstata – ta touha po tom mít někoho a sdílet – ta je v nás tisíce let, ale ty představy jsou jiné. A jakákoliv metoda, možnost nebo technická vymoženost, pokud vede k záchraně vztahu, tak je strašně moc vítaná a hrozně cenná. A pokud to dokázaly naše babičky, dědečkové a možná naše mámy, tak bychom to měli dokázat my – a začít tím, že si dobře vybereme, že poznáme sami sebe a že začneme na tom vztahu pracovat. Protože to, co je důležité, je, že to přenášíme i na naše děti. A výzkumy ukazují, že když je někdo z rozvedené rodiny, tak je vyšší procento toho, že se rozvede. A když jsou dva z rozvedených rodin, tak to procento je ještě vyšší. Přestože to nechtějí, tak mají vzorce chování, které je vedou k tomu nepracování na vztahu a k tomu spotřebnímu chování – jen brát, dostávat věci zdarma, prostě užívat si toho života…

Pro některé lidi je těžké si přiznat, že mají ve vztahu nějaký problém. Třeba i v sexu, a to je citlivé téma.

To ano, ale mám-li problémy ve vztahu, mám problémy v sexu a mám-li problémy v sexu, je otázka času, kdy budu mít problémy ve vztahu. Čímž pádem to musím řešit – máte-li problém, řešte jej.

Co už je považováno za dlouhodobý vztah? A co když dostanu po nějaké době chuť na “něco nového”?

V dlouhodobém vztahu nastává postupem času rutina v sexu. Pak si ta žena třeba říká, že se s tím mužem radši vyspí, aby nehledal jinde a byl doma klid. Důležité ovšem je, bavit se o svých sexuálních fantaziích a čas od času něco změnit.

Říká se, že po sedmi letech přichází ve vztahu krize, protože vypovídají domácí spotřebiče a nastává hádka. (smích)

To máte pravdu – říká se, že je to sedm let, ale neslyšela jsem, že by to bylo kvůli tomu, že vypovídají spotřebiče. Zamilovanost slouží k tomu, abych si našla toho partnera a otěhotněla s ním. Ten přírůstek tu rodinu zásadně mění a zároveň ohrožuje. Ona to je velká radost, ale na druhou stranu mění to postavení, které v té rodině je. Muž může najednou cítit, že už nemá tu naprostou pozornost, jakou měl dříve. Žena může dostat pocit, že ten muž jen vydělává peníze a nepodílí se na tom vychovávání. V takovém případě se ty představy lidí rozchází. Proto je to těch sedm let – protože chvíli trvá, než se ten člověk odhodlá a řekne si: “Tak takhle ne.”

Jak se dá definovat dlouhodobý vztah?

Pro každého se to může lišit, ale primárně jde o to, naučit se žít a sdílet život s někým, koho mám rád a kdo je jiný než já. Partner může mít jiné představy, jiná očekávání a tím pádem se musím naučit toleranci a mít schopnost dojít ke kompromisu. Učíme se to všichni celý život.

Přijde mi, že kolikrát je pro lidi důležitější svatba než to manželství.

Mladší generace nám ukazuje, že se moc neberou. Muži se bojí – o majetek i o to, že se rozvedou. Takže už od začátku počítají s tím, že to nemusí vyjít, nebo se ani nevezmou a žijí jen vedle sebe. To ovšem neznamená, že nemají dlouhodobý vztah. Také je důležité komunikovat svá očekávání a uvědomit si, že musíme být dobrými vzory pro své děti, protože ony se od nás všechno učí. Právě proto je dobré se zamyslet nad tím, jak to v tom vztahu mám, jaká jsou pozitiva a na těch pozitivech začít stavět.

Udržet párům vztah může pomoci také spolehlivá aplikace couplii.com: