Terminátor vs. Végh je spíš show než sportovní událost. Fleuryho klidně vyzvu znovu, říká MMA zápasník Škvor

Rozhovor s Danielem Škvorem:

Moderuje Adéla Konewka

Když sleduji vaše sociální sítě, tak mám pocit, že jste takový velký vtipálek. Vždycky jste byl takový ten třídní bavič?

Ne, to jsem nebyl určitě. To je takové spontánní. Není to tak, že bychom tam něco prvoplánově chystali.

Pavel Salčák mi prozradil, že jste jeden z nejukecanějších zápasníků, že během tréninku pořád něco vyprávíte a komentujete.

Je to možná dané tím, že si tím ty tréninky odlehčuji. Vždycky jsem měl problémy s udržením pozornosti.

Viktor Šebák říkal, že potřebujete nejvíc pozornosti, že jste z těch svěřenců největší dítě. Cítíte to tak?

Tak rozhodně se psychicky necítím na pětatřicet let.

Na kolik let se tedy cítíte?

To si netroufám odhadnout. Na recepci, kde dělám trenéra, se schází třeba sedmnáctiletí, osmnáctiletí kluci, co jdou k maturitě a já se s nimi bavím tak, jako bych byl jejich spolužák. (smích) Ale myslím, že to je dobře. Lepší, než být nějaký zaprdlý dědek.

Jak vzpomínáte na ta školní léta?

Já jsem nikdy neměl školu rád. Nebyl jsem neposlušný nebo zlobivý žák, ale mně vadí ten systém, že se musíte učit věci nazpaměť a všechno pak zapomenete. To mě nebaví a ani mi to nikdy nešlo. Když mě něco zajímá a opravdu to studuji, tak to pochopím dokonale, ale nedokážu se učit něco, v čem nevidím smysl, co mi nepřijde podstatné do života. Asi bych nebyl dobrý vysokoškolák. Furt si říkám, že bych se mohl ještě vrátit nebo se dovzdělat. V pětatřiceti letech ale asi nebudu měnit směr kariéry, která mě docela baví. Nikdo mě nenaučil, jak se mám učit a jak mám dávat pozor.

Jak vnímáte to, když máte mít trash talk, nebo ten staredown s někým, komu vyloženě nerozumíte?

Je to na hovno. (smích) Anglicky se nějak domluvím, ale nemám ji na takové úrovni, abych se trashtalkoval s rodilým mluvčím. Nějaké lidi ze Skotska nebo Irska nestíhali překládat ani ti profesionální překladatelé.

Když po vás na tréninku Andrej nebo Viktor Šebák chce něco, co vás buď nebaví nebo v tom nevidíte smysl, tak je to problém?

To je bohužel úplně stejné, jako v té škole. Udělám to, ale nenaučím se to pořádně, což je moje mínus. Ale v tom sportu není tolik věcí, které by mě nebavily. S bojovým sportem jsem začal v šestnácti letech, což by se v dnešní době dalo říct, že bylo pozdě. Myslím si, že to není tím, že bych měl talent, ale mám to vydřené.

Vy jste v jednom rozhovoru řekl, že jste byl poměrně dlouho malý a že jste se vytáhl až později. Byl ten výškový rozdíl ve sportu problém?

Nebyl, protože jsem začínal závodit až když jsem vyrostl. Na thajský box jsem přešel z tenisu a to už mi bylo takových šestnáct let. Začínal jsem na osmdesáti šesti kilech. Teď se do těch zápasů hubne, to se dřív nedělalo.

Jak vám to hubnutí jde, jak to snášíte?

Já nehubnu tolik, to by mi vadilo. Musel by to být hodně extrémní a pro mě zajímavý zápas, abych zhubl víc, než teď hubnu. Já se nechci pořád držet na té dietě.

OKTAGON nezjišťuje doping. Jaké je stát proti soupeři, u kterého víte, že nehraje fair play?

V odvětví těch bojových sportů sype asi každý.

Vy také?

To ne, ale mám s tím zkušenosti – měl jsem zdravotní problémy a dostával jsem léky přímo od lékařů. Měl jsem na to papíry, abych těmi testy prošel. Jsem i astmatik, takže mám povolená ta foukátka, což se normálně nesmí. Já na ten doping nekoukám tak morálně, ale nečekali jsme, že přijde v takovém extrému. Jedna věc je, když si tím někdo pomůže třeba po úrazu a druhá věc je, když někdo přijede šíleně nasypanej.

S Fleurym nikdo zápasit nechtěl, vy jste na to jako jediný přistoupil.

No, já jsem se tím ani po tom zápase nijak neobhajoval.

Rozhodilo tě, když jsi viděl, v jaké formě tam přišel?

Rozhodilo mě, jak byl v té kleci opravdu veliký. Protože v hotelu na vážení mi tak velký nepřipadal. Ještě jsem tak těžkého soupeře neměl, ale za tuhle prohru si můžu sám. Neřešil jsem to, měl jsem zraněné rameno a nechtělo se mi to rušit. 

Stálo to za to? Teď jste už po operaci.

Já bych na tu operaci stejně musel. Vzal jsem to, šel jsem do toho a dal jsem jim ten zápas, který chtěli. Zkrátka byl silnější než já, ale dostal jsem na ten zápas smlouvu a dostal jsem smlouvu i na dalších pět zápasů, takže se nedá říct, že to byl špatný krok. Těžko říct.

Napadlo vás někdy OKTAGON opustit?

Neříkám, že jsem nad tím nepřemýšlel, nicméně, já se mám v tom OKTAGONu furt docela dobře. Vyrostl jsem v horším prostředí, než na které si teď zápasníci stěžují. Oni neví, jak to bylo dřív, pro mě je to teď dobrý. Samozřejmě oni mají možnost být profíci a živit se tím, my jsme tu možnost neměli, takže oni na druhou stranu musí být ambiciózní a chtít lepší podmínky.

Velkou část pozornosti si utrhla hádka mezi Matějem Peňázem a OKTAGONem. Nemělo tohle zůstat uvnitř OKTAGONu?

Tak to samozřejmě mělo. Nabralo to takový hype, že se zapomnělo i na Vega s Carlosem. Třeba to bude v budoucnu k něčemu dobré. Matěj je můj dobrý kamarád a vyšel z toho úplně nejhůř, prohrál na obou stranách a ještě se uvidí, jak to dopadne. OKTAGON je silná strana, Matěj je zase tvrdohlavý a asi nebude chtít udělat ústupky. Chápu obě strany. Čepo má svůj byznys a sponzory a dělá prachy úplně jinde než zápasama. Matěj je na začátku kariéry a tohle mu tu cestu může hodně zbrzdit. Doufám, že se to uklidní. Andrého názor byl, ať vezme ten zápas a pak ať je pošle třeba do prdele, ale takhle to bohužel nedopadlo.

Čekala jsem, že kolem toho bude mnohem větší hype v tom pozitivním a bojovném slova smyslu.

Média vždycky víc řeší ty negativní věci. Když si sem vezmeš pornoherečku, tak bude mít víc zhlédnutí než já. Prostě ta negativa fungují, lidi to víc zajímá.

Co teda Odveta Století, ty jsi doprovázel Karlose do O2 arény, když tam měl ten svůj první fight s Attilou. Budeš mu dělat doprovod i tentokrát?

Já jsem tam nebyl, to byl asi někdo podobně hezký jako já. (smích) Ale z týmového ani interního hlediska to nemůžu hodnotit. Ten zápas je spíš show než sportovní událost. Zápasí o titul, ale oba dva veřejně říkají, že ho potom pustí. Takže titulově to moc smysl nedává. Kdyby ten zápas byl na tři kola, tak je to asi jedno. Ale není, protože Karlos drží titul, takže se to musí dělat takhle. Navzájem se zvou do těch shows, je to víc friendly a už tam není náboj té rivality, co měl ten první zápas. Karlos ve všech rozhovorech tvrdí, že si musí udělat tu “nenávist”. Attila je sportovněji naladěný a v jeho přípravě podle mě nebude hrát roli, jestli má toho soupeře rád. Do toho prvního zápasu Karlos nenastoupil úplně svůj. Takže si myslím, že to bude o tom, jak se povede začátek toho zápasu. Jestli ho tam Attila párkrát dobře odbrání, tak to bude těžké. Jestli se podaří Karlosovi rozběhnout a narvat ho na blízko, tak si myslím, že to může přebrat na svojí stranu. 

Koukala jsem, že k tobě hodně chodí i ženy, tak jakou nejčastější chybu na tréninku děláme?

To je u žen i u mužů asi stejné. Velkým problém je koordinace těla. A hodně si lidé ze začátku pletou strany. Občas mě ten trénink a to vysvětlování vyčerpá psychicky víc, než je. Ženy třeba nechtějí boxovat tak akčně – chce se vybít, ale nechce přijít domů s monoklem. Pak ale nemůžou tvrdit, že dělají box. Jsou kluci, kteří tvrdí, že chodí na box ale v životě pořádně neboxovali. Já říkám, že lapy jsou za odměnu. Proto mám ta špatná ramena a ani profíci tolik nelapují. Ale je to dobré na srovnání techniky.

Musí být těžké naučit se dostat tu ránu, že?

Jasně, to se právě učí ve dvojicích. Jsou lidi, kterým to jde a mají to v sobě, to poznám hned – necukají, neuhýbají a nezavírají oči. Nebo to někomu nejde, ale je cílevědomý, ambiciózní a naučí se to.

A jak se dá naučit přijímat rány do obličeje?

O tom to není. Ty se naučíš bránit a naučíš se, jak je ideálně nedostávat. Někdy tam samozřejmě přistane, ale ty už jsi v nějaký ráži a už ti to tolik nevadí, zvykneš si na to. Nesmíš být ten typ, co nechce mít monokl a nechce mít křivý nos. O tom je box a s tím nemůžeš přijít na trénink, to nejde. Ale chodí ke mně třeba advokáti, kteří tedy normálně spárují, ale občas přijdou a řeknou, že mají v pátek soud a prostě to vynecháme nebo si vezmou helmu.

Živíš se tedy jen tím trénováním?

Trénováním a zápasením.

Viděla jsem, že se věnuješ i investování.

O to se zajímám sám. Dnes si lidé nemusí platit finančního poradce, ale mohou se to naučit a zkusit sami. Já investuji z hlediska dlouhodobého zisku a v rámci dlouhodobého časového horizontu. Myslím si, že kdokoliv investuje, aby mohl jít ve čtyřiceti letech do důchodu a aby nemusel pracovat to nakonec neudělá, protože by se nudil.

Trénoval bys i děti?

Já pár dětí mám, ale nemám jich moc, protože na ně nemám čas. 

Své děti ještě nemáš, že?

Nemám. A své dítě bych striktně nenutil dělat to, co nechce. Jen bych lpěl na tom vzdělání.

Ale co kdyby mu to třeba nešlo nebo ho to nebavilo stejně jako tebe?

Dřív byla ta doba trošku jiná. Jak mu vysvětlíš, že má být učitel, lékař nebo advokát, když on si zapne Instagram, YouTube, TikTok, může být influencer a vydělávat miliony. Podle mě to je takový krok zpátky a časem se ukáže, že ta společnost už není tak odolná – fyzicky i psychicky.

Teď tě čeká ještě měsíc rekonvalescence. Jaká je plán do budoucna?

Já bych chtěl odboxovat aspoň jeden zápas a pak bych třeba vyzval toho Fleuryho na odvetu. Myslím si, že mají docela problém mu sehnat soupeře.

Ale když to zase nasype…

Já se líp připravím. 

Taky to nasypeš?

To ne, to neříkám, ale lépe se připravím po té wrestlerské stránce. Dva měsíce jsem na to skoro nesáhl, kvůli tomu rameni jsme jenom boxovali. Dvakrát jsem chytil nějakou infekci… 

Já jsem si všimla, že na to teď často trpíte.

Teď je to všude i v UFC, je to normální epidemie. Ten stafylokok je většinou z Thajska. Ta jejich těla s tím nějak umí bojovat, ta naše vůbec. Je to sport doslova kůže na kůži, válíte se zpocení po zemi a ti zápasníci jsou prostě trošku prasata. To první, co máte po tréninku udělat je, že si dáte sprchu a ne se v těch zpocených hadrech budete půl hodiny vykecávat. Také musíte dbát na čistotu v gymu, což se podle mě moc nedodržuje a pak se to šíří. Z toho přetrénování má člověk oslabenou imunitu a mnohem snáz něco chytneš. Aktuálně se kvůli tomu ruší zápasy, má to opravdu hodně kluků.

Je ten stafylokok snazší chytnout podruhé, když už jsi ho jednou měl?

Já nevím, protože u každého se to chová jinak. Já jsem měl asi nějakého streptokoka, ale zahojilo se mi to de facto dvakrát samo. Matějovi se to zahojilo samo třeba dvakrát nebo třikrát, ale po čtvrté mu to málem vyžralo celou nohu a musel brát dva týdny antibiotika.

Mým hostem byl Daniel Škvor, děkuji moc, přeji ti, ať se brzy uzdravíš a ať toho Fleuryho příště sejmeš.

Děkuji.