S ostatními festivaly si konkurovat nemusíme. Naší hlavní hvězdou je letos Raye, říká ředitel Metronome Prague

Rozhovor s Davidem Gaydečkou

Už je za polovinou května, probouzíte se ráno nervózní ohledně toho, jak to dopadne?

Taky třeba nejdete spát, to se pak nemusíte probouzet. Takže to je taky varianta. Ten měsíc spíme krátce, zkracují se noci, prodlužují se dny. A zrovna, když máme termín festivalu Metronom, tak je nejkratší noc v roce, takže to i sedí.

No a už jste se za ty roky trošku obouchal?

Stresuodolný tým asi už jsme. Doufám, že to můžu říct za všechny, i když myslím, že ne všichni by úplně souhlasili. Těch situací, které zažijete a které je potřeba rychle vyřešit nebo jsou nějak dramatické nebo nepříjemné, tak člověk v této branži a za tu dobu, co jsme v ní strávili, fakt měl možnost zažít dost. Tak mám pocit, že to člověka trochu zocelí. Hrozně si přejeme, aby těch situací bylo co nejméně a někdy se to daří.

Michal Thomes, zakladatel a otec Rock for People, vyprávěl v podstatě ty začátky z těch devadesátých let, které byly hodně naivní a krkolomné. Jak to bylo u vás?

Tak my jsme devadesátá léta prožili částečně na gymplech, někteří částečně i na vysokých školách. A pak i na festivalech a na koncertech a musím říct, že tehdy nás vlastně fascinovalo spoustu dění v zahraničí. Přišly sem ty velké události, přijeli Guns N' Roses, Rolling Stones, odehráli ty velké akce, ale ta klubová scéna nebo to, co podle mě ty festivaly lidem dávají, tak si myslím, že to tady nebylo tak rychle. Takže jsme jezdili různě po světě, i na koncerty. A vlastně nás motivovalo to, že jsme si říkali, že nechceme pořád za nimi cestovat, tak co kdyby oni přijeli sem.

To je dobrá odvážná myšlenka.

První festival jsme tehdy zorganizovali společně se Štěpánem Kubištou. Kapacitně to bylo třeba pro 150 diváků, druhý rok pro 300, a pak jsme třetí nebo čtvrtý rok měli tisíc diváků v Lesním divadle Řevnice, jmenovalo se to Blues v lese. Ten byl zaměřený na jazz, blues, na takovouhle americkou muziku. A to byly ty začátky. Té naivity tam bylo tedy spousta, co si pamatuju. Jedna historka pro ilustraci: Přijel nám úplně první zahraniční muzikant, bluesman s kytarou, prostě takový z šedesátých let. A my si říkali, že když je bluesman, tak mu uděláme takovou bluesovou návštěvu České republiky. Takže jsme pro něj poslali Volkswagen ponorku, takovou tu starou dodávku a kamarád ho v ní vyzvedl na letišti. Ta dodávka klekla už cestou z letiště. Pak jsme ho ubytovali v hotelu Grand v Řevnicích. Dneska tam asi už je něco jiného, ale to byl tehdy hotel, který o hvězdičkách neslyšel. A když mu ukázali pokoj, tak poprosil, že by se chtěl vrátit na letiště a letět zpátky do Británie. Že tady nebude. Naštěstí jsme měli sud piva, takže jsme ho těma pivama nějak uklidnili, přijel jeho manažer a to vystoupení se odehrálo. Ale zjistili jsme, že není bluesman, jako bluesman. Takže jsme se naučili, že hudební scéna má hodně profesionálů včetně profesionálních bluesmanů a další roky už jsme v tom byli trochu lepší.

Jaká je obecně kvalita zázemí místních festivalů v porovnání se světem?

Tak ten trh je malý. Myslím si, že kdybychom se třeba za měsíc rozhodl přidat další pódium na Metronom, tak asi to pódium neseženeme. Ale zároveň tady jsou skvělí profíci, skvělí dodavatelé, firmy, které mají nějaký cit pro ten festivalový “vibe”. Z tohohle hlediska si myslím, že tady to zázemí není vůbec špatné. Možná tady trochu chybí know-how a ty zkušenosti. Naši kolegové nějaké mají, ale není to tak, že by přicházeli z nějaké Royal Academy of Art a měli ty nejlepší zkušenosti s nějakým managementem umění. Tady něco vzniká na různých fakultách, ale myslím, že by to vzdělání mělo být víc napojené na tu praxi. A pak máme trochu konzervativnější diváky než v zahraničí. Což je možná tím, že ten trh je takový uzavřený, takže ta naše hudební scéna tolik neproniká do zahraničí a úplně nereflektuje světové dění a vývoj.

Vnímáte se mezi ostatními festivaly jako konkurence?

Když se pohybujeme na poli umění, tak se hodně posiluje nějaká extrovertnost, ego a tak dále, takže to samozřejmě způsobuje pocit nějaké konkurenčnosti. Na druhou stranu to pořád funguje docela dobře a i termínově se třeba vyhýbáme, že neděláme ty větší akce ve stejném termínu, protože pak bychom se konkurencí vážně stali. Diváků je samozřejmě také omezený počet, ale my se třeba snažíme hodně oslovovat i lidi mimo region Prahy a zahraniční diváky. A když se člověk zaměří na nějakou cílovou skupinu, na kterou třeba zase necílí ten druhý festival, tak si nemusí podle mě konkurovat vůbec.

Chodíte na ty ostatní festivaly?

My se každoročně podíváme někam ven. Neříkám, že člověk nejede rád někam tady po republice, ale to pak potkáte spoustu známých, vlastně se ani nesoustředíte na ty zážitky a proklábosíte to někde na baru. Ale tak loni jsem se byl podívat na Colors of Ostrava, kolega byl na Beats. Já se taky rád podívám na ty menší akce, protože člověk taky rád někdy vypadne z toho mumraje.

Jaký festival je vlastně považovaný za udavače trendů?

My děláme městský festival, a to je jiná disciplína, než dělat festival třeba na poli. Takže sledujeme také ty městské festivaly, hodně dobrý je Sziget v budapešti. Je zajímavé sledovat, jak se vyvíjí. Čím dál víc se rozpíná, je na spoustě podiích, trvá spoustu dní a jsou tam opravdu ty největší hvězdy, které si můžete vysnít. Umělecky je pro nás inspirativní Primavera Sound v Barceloně, má velmi zajímavý program a je to také městský festival. Spoustu lidí obdivuje Glastonbury Festival v Anglii, ale s tím se my nemůžeme srovnávat, to je prostě fenomén.

Mě zajímá ten proces toho vytváření a plánování. Jak dlouho zabere příprava jednoho ročníku?

Jsou to roky. Třeba letos máme Raye jako hlavní hvězdu, což je zpěvačka, která naprosto strhuje publikum po celém světě. V Británii je to teď aktuálně největší hvězda, hovoří se o nové Adele nebo Amy Winehouse. Sklidila šest Brit Awards z dvanácti, to se tam nikdy nestalo. Ale ta se zrovna roky dopředu nedomlouvala. Ale když jsme jednali s Nickem Cavem nebo s Beckem, tak to byly opravdu roky. Řekl bych, že třeba u Becka to byly tři, čtyři roky. Termíny na lokaci máme na tři až čtyři roky dopředu. Smlouvu s Výstavištěm máme na tři roky dopředu a každý rok ji prodlužujeme tak, abychom mohli těm umělcům říct datum. Pak ta samotná realizace začíná zhruba rok a čtvrt před akcí.

Jak se stavíte k ekologii?

Já mám odjakživa pocit, že by se člověk měl chovat zodpovědně. My se snažíme hledat opravdová řešení a není to jednoduché. Metronome má tu výhodu, že je uprostřed města, takže využívá městskou infrastrukturu a nemusíme to stavět od nuly. Jinak my už dávno třídíme odpad a máme vratné recyklovatelné nádobí.

Je jasné, že každá kapela má svůj rider, podmínky, smlouvy a tak dál. Někdo je rozmazlený víc, někdo míň. Jaké podmínky si vůči těm kapelám dáváte vy?

Tak my chceme, aby se kapely pochlubily, že jedou do Prahy na Metronome. Naše požadavky jsou hodně komunikačního a propagačního charakteru. Aby třeba dodali do soutěží svůj merchandise, protože diváci si rádi něco nechají na památku.

Pokud by někdo vůbec nikdy neslyšel o festivalu Metronome, jak byste ho popsal?

Metronome je mezinárodní hudební festival, který sleduje více hudebních žánrů. Čili máte-li rádi popovou, rockovou, elektronickou, ale i třeba modernější, rapovou muziku, tak si myslím, že si na Metronomu najdete spoustu svých oblíbených kapel. Vozíme hudební hvězdy, letos máme velká současná jména a snažíme se divákům nabídnout co nejlepší komfort.

A ten letošní ročník se koná kdy?

Letošní ročník je od čtvrtka 20. června do soboty 22. června, respektive kdo vydrží do konce, tak v neděli v šest ráno půjde domů.

Viděla jsem, že nabízíte i jednodenní vstupenky.

Máme jednodenní i třídenní vstupenky a omezený počet VIP vstupenek. Také máme kategorii ZTP a hodně jdeme naproti mladší generaci, takže máme junior lístky, které jsou až do jednadvaceti let a dokonce existuje verze s naším generálním partnerem ČSOB, která je prodloužená až do šestadvaceti let.

Jídla bude taky dost?

Máme gastro zóny, myslíme na vegetariány i masožrouty. Máme i různé exotické kuchyně, food trucky a tak dále. Máme pivo Bohém, ale máme i speciality od Vinohradského pivovaru a děláme takovou beneficii s pivovarem Neratov, který tam pomáhá se službami lidem, kteří tam mají takovou sociální péči. Dále máme vinařství Winestore, kavárny…

Já jsem pochopila, že pro Metronome je hlavní ta muzika. Na některých festivalech je tolik zábavních aktivit, že se z toho trošku stává rodinná pouť.

Dvě třetiny rozpočtu investujeme do muziky a třetinu do organizace, propagace a něco tam zbyde na ty nehudební aktivity. Máme i podcastový stage, ale i kolotoč.

Tak pojďme ke konkrétním jménům letošního programu. Na koho lákáte?

No, pokud máte rádi britskou scénu, tak letos tam bude šestnáct skvělých jmen z Británie. Ve čtvrtek otevíráme Michaelem Kiwanukou, to je skvlělý sólový zpěvák z té mladší generace a zavíráme festival kapelou Kosheen, kteří slaví pětadvacáté výročí. Budou dělat speciální světelnou show a budou mít jednu gratulantku, což ještě nemůžu prozradit.

Tom Grennan je jméno, které mě zaujalo.

Další Brit, je to popovější jméno, určitě znáte ty jeho hity. A ten hraje v sobotu 22. června na hlavní scéně. Před ním tam budou Ride a zavírat to bude ta Raye, fenomenální zpěvačka. A máme i české hudebníky. Michael Kocáb někde prohlásil, že zjistil, že mu je letos sedmdesát let, takže si prý pro jistotu vezme rakev a přijede. Má ten koncert neuvěřitelně nabouchanej.

No, tak je na co se těšit.

Pak tam bude Sofian Medjmedj. Myslím si, že to bude jeden z nejpopulárnějších hudebníků v Čechách. A strašně hezky se s ním spolupracuje. Jediné, co nám neprozradil je, že jeho koncert se jmenuje Sofian Medjmedj and friends, ale kdo jsou ti “friends” nám prý řekne až na místě.

Vstupenky jsou ještě k dispozici?

Vstupenky jsou k dispozici. A čím dál tím víc musíme lidem opakovat, že když si někde kupujete vstupenky, jděte na oficiální stránky pořadatele a nikde jinde je nekupujte. Protože do digitálního prostředí dnes vstupuje takových různých šmejdů… Autorizovali jsme službu TicketSwap a ta vám opravdu kontroluje, že si z druhé ruky kupujete platný lístek.

Jak těžké je tohle financovat v Praze?

Velmi. (smích) Kdybychom nebyli stresuodolní, tak to vůbec neděláme. Když si napíšete na papír rozpočet a cash flow, tak to dává smysl velmi malý, nebo je to velké riziko. Věříme v diváky, že budou mít tuhle akci rádi a postupně nám každý rok přibývají. Diváci jsou tedy jeden zdroj. A druhý zdroj jsou partneři, bez kterých to nejde dělat.

Co podpora ze strany města?

Město rekonstruuje Výstaviště, za to jsme vděční, protože je to unikátní areál. Letos budeme mít i test lepší akustiky, která tam bude od příštího roku napevno. A pak nám letos nám dobíhá tříletý grant a budeme žádat o nový.

Jak vy osobně vnímáte přístup Prahy ke konání různých festivalů a akcí?

Před časem jsem se v Time Outu dočetl, že Praha je mezi top deseti nejkulturnějšími městy na světě. Dokonce tam byl Metronome Prague jmenovaný jako příklad, tak to jsme se červenali a byli jsme hrdí až za ušima. Člověk se musí na tyhle pozitivní okamžiky soustředit a nesmí je zapomenout, protože těch problémů řešíte každý den spoustu. Ale je pravda, že to město je docela nakloněné kulturnímu životu. Děje se tady spoustu akcí, tu vstřícnost cítím a myslím, že třeba jinde by člověk mohl narazit na přísnější pravidla.

A co normy ohledně hluku?

To je složité téma na další díl. (smích) Já jsem osobně zastáncem toho, jak to teď stojí v zákoně, že hudba není hluk, protože máte třeba stavební hluk, ale hudba má přece jen nějakou melodii a harmonii. Druhá věc je, že chápu, že do nějaké hodiny musí mít lidé klid, tedy že všechno má být stažené. Kdybych byl politikem, tak bych navrhoval jiný režim v letních a v zimních měsících. V létě můžete být venku a té kultury může být víc.

Metronome není jediná letní akce, na které se svým týmem pracujete. Ještě je tu festival Krásný ztráty – ty jsou tak trochu postavené na Michalovi Prokopovi, ne?

Je to tak. Vznikly v roce 2016 v diskuzi mezi námi a Michalem, kterému se blížila čerstvá sedmdesátka. My jsme tehdy dali Michalovi takový podnět. Rocker nemá slavit v Kulturním domě nebo v Národním divadle, ale má si pozvat přátele a udělat si s nimi svůj festival. A Michal tehdy řekl, že ještě nehrál naživo Město ER. A tím vznikl první ročník Krásných ztrát, kde vrcholem byla vlastně tahle dávná, naživo zahraná skladba. A pak už jsme si řekli, že si nebudeme slibovat nějakou každoroční pravidelnost, ale že se budeme vždy rozhodovat, jestli se nám chce. Dneska už si ale nedokážu představit, že bychom do dalšího ročníku nešli. Setkávají se nám tam až tři hudební generace v komorním prostředí na statku ve Všeticích. Je to jedna z nejmenších obcí v České republice.

Jak jste na to místo přišli?

Šéfredaktor týdeníku ECHO a webu ECHO24 Dalibor Balšínek mi zavolal, že má nápad na jedno místo, kde by se dal dělat festival. Seznámil nás s panem Malákem, majitelem toho statku a ukázalo se, že pan Malák je pro festivaly jako dělaný. A když už jsme měli hotový program, který končil o půlnoci, tak se ptal, jestli nebude nějaká afterparty.

Kolik je panu majiteli let?

Myslím si, že kolem padesáti let. To prostředí je úplně neuvěřitelné, proto tomu říkáme nejkrásnější festival, protože jedete do místa, kde by vás nenapadlo, že si tam někdo troufne uspořádat festival.

Kolik tam jezdí lidí?

Tak do dvou tisíc lidí, je to opravdu menší akce.

A je to tady tak, že si Michal Prokop vytipuje lidi, které by si tam chtěl pozvat?

Nemá to nějakou jednu hlavu, řešíme to společně.

A jaký bude line up?

Máme tam pár legend – Bratři Ebenové, Richarda Müllera, Michala Prokopa, Báru Polákovou, Sto zvířat, The Silver Spoons… A pak máme i undergroundovou scénu. A letos máme poprvé zahraničního hosta, takže festival bude zavírat Ashley Slater, zpěvák Freak Power, se svojí soul jazzovou kapelou. Máme i podcastery, je to určitá forma unikátního zážitku.

S nákupem lístků je tedy potřeba neotálet? Když je tam omezenější kapacita.

Půlka lístků je teď pryč a jakmile bude dva tisíce lístků prodáno, nejde ten statek nafouknout.

Máte nějaký další vysněný festivalový koncept, který byste chtěl realizovat?

My se soustředíme hodně na ten Metronome i na menší Krásný ztráty a děláme ještě United Islands of Prague. Je docela dost závazků, čili ještě přemýšlet o nějakým dalším konceptu by bylo nefér, protože to je hodně práce. Snažíme se vylepšovat to, co máme a jako jestli něco nějaká meta, tak abychom tady byli více světovější. Je důležité posilovat ty vzájemné ambice, abychom se do toho světa pořádně zapojili.

Co je taková největší odměna pro organizátora těchto akcí?

Tak někdy je to ta minuta, kdy to skončí, to je taková úleva. To je jako když jdete do kopce s batohem, na tom vrcholu horu ho sundáte a máte pocit, že letíte. Druhou odměnou je, když diváci odchází spokojení, protože to nejdůležitější je, jestli to lidi baví. Kdyby je to nebavilo, tak je to zbytečné vykonávat.

A co je na tom taková největší nepříjemnost?

Nejtěžší je, že vy máte rok do nějaké akce a všichni si to musíte vizualizovat, představovat. Pak se to rozjede a vy už nemůžete nic změnit. Když zjistíte, že jste se v těch představách s někým minuli, tak se to nedá změnit. Takže musíte mít takovou pokoru a říct si, že je to organická věc.

Co byste si přál, Davide?

Tak abychom zůstali na Západě. Aby další generace nacházely nějaké vize, co chtějí dělat pro ostatní, bavili se a nehleděli si jenom toho svýho.

Jaká je podle vás budoucnost hudebních akcí a festivalů, nejen u nás, ale i v Evropě?

Hudba tady byla milion let zpátky a že by najednou nebyla, toho bych se nebál. Ale určitě se proměňují ty distribuční kanály, takže někdy to bylo rádio, pak to byly vinyly, CDčka, streaming, teď se zpátky trochu vrátily vinily… A proměňuje se to i u těch živých akcí. Na druhou stranu vnímám jako problém to, že se tím rozevíráním nůžek ve společnosti stávají z některých kulturních akcí relativně dražší kulturní akce a nejsou třeba dostupné pro všechny.

Hodně hudebníků má trošku stažený zadek z umělé inteligence, která má údajně ovlivnit jejich tvorbu, a možná už se to někde i děje. Festival umělé inteligence asi ale úplně nehrozí, ne?

Neumím si to představit. Je dost možné, že bude umělá inteligence něco dělat v reklamě, ale to už asi i dělá. Může pomoct i s organizací. Co se týká té tvorby, tak si myslím, že se za nějaký čas přijde na to, že si ta umělá inteligence půjčuje kreativitu těch konkrétních lidí. V ten moment bude muset dojít třeba na zákaz publikování děl umělou inteligencí – že ji budeme moct používat pro soukromé účely, ale ne pro obživu.

Davide držím vám palce a ať vám nedojde inspirace ani síla.

Děkuji za pozvání, nashledanou.