Radio Prostor

Premiér Fiala není demokrat, říká někdejší poslanec a předseda pražské ODS Boris Šťastný

Politika

Lékař, poradce prezidenta Klause, poslanec a předseda pražské ODS Boris Šťastný odešel z vysoké politiky před více než deseti lety. Za tu dobu vybudoval síť soukromých sociálně zdravotnických zařízení Alzheimer Home a věnuje se lékařské praxi. V posledních měsících začal znovu komentovat na své sociální síti X politiku a netají se kritickým pohledem na fungování vlády Petra Fialy.

PROSTOR PRO DVA

Rozhovor s Borisem Šťastným

0:00

0:00

Přepis rozhovoru:

Dobrý den, vítám vás v Prostoru pro dva. Mým dnešním vzácným hostem je lékař Boris Šťastný, někdejší vysoký politik Občanské demokratické strany, posléze zakladatel sítě sociálních a zdravotních zařízení ALZHEIMER HOME. Vítejte.

Dobrý den, děkuji za pozvání.

Já jsem si vás pozval, pane doktore, protože se kolem vás v poslední době šíří hypotézy, že byste se mohl vrátit do politiky. Ale než se dostanu přímo k této otázce, chci se zeptat – vy jste odešel z funkce předsedy pražského ODS v roce 2011, tuším, a v zápětí jste opustil politiku. Proč k tomu došlo a je to také proto, že jste se začal věnovat zakládání ALZHEIMER HOME?

Jako volič a dlouholetý podporovatel jsem do ODS vstoupil na konci roku 1997 a byl jsem tam dlouho, až do roku 2013. Mezi tím, jak říkáte, jsem chvíli vedl pražskou ODS. Nebylo to tak, že bych si to strašně moc přál, nebyl to můj životní cíl. Převzal jsem pražskou ODS ve velmi těžkém období, končil Pavel Bém a ODS byla hodně kritizována za věci, které se v tu dobu děli i v hlavním městě. A tak to na mě zbylo, on to nikdo nechtěl a já jsem měl jednu výhodu oproti těm ostatním – slíbil jsem, že se za žádných okolností nechci stát pražským primátorem. Proto jsem nikdy nechtěl být v aktivní, vysoké komunální politice. Byl jsem dvě období v Poslanecké sněmovně, zabýval jsem se zdravotnictvím, sociálními službami a skončil jsem jako předseda zdravotnického výboru sněmovny. Měl jsem to štěstí být u řady zdravotnických zákonů – změna zákona o zdravotnictví, o zdravotním pojištění, zákona o zdravotných službách, kde jsme řešili práva pacientů, elektronický recept a další. A ODS se za téhle doby, co jsem tam byl, vyvíjela, ale pak jsem se rozhodl, že v ní nezůstanu. Odešel jsem z konce mého mandátu v roce 2013. Vrátil jsem se k podnikání, protože já jsem vždycky podnikal. No a teď, tím, že jsem ve zdravotnictví a sociálních službách, tak jsem v denním kontaktu se seniory, s nemocnými lidmi, dlouhodobě nemocnými lidmi... A já jsem si uvědomoval, k jak velké změně v posledních letech došlo. Jak se současná vláda Petra Fialy o lidi nestará, jak nefunguje systém dlouhodobé péče, jak nejsou léky, jak lidé nemají na základní životní potřeby… A řekl jsem si, dobře, možná v nějakou chvíli o tom začnu mluvit. Neříkám, že se někam konkrétně vracím, to určitě ne, ale začal jsem se v posledních měsících daleko více veřejně vyjadřovat.

K tomu se ještě dostaneme. Vy jste svého času vyvolával velké vášně ve veřejném prostoru svým tažením proti kuřákům, nebo vy byste asi řekl, že jste obhajoval nekuřáky. Jak se dnes, s odstupem času, díváte na dopady onoho antikuřáckého zákona, který jste prosadil, byl jste jeho hlavní tváří... Jste ještě stále konfrontován s tím, že existují dvě skupiny lidí – jedna z nich si chce v hospodách zapálit, druhá říká, že ne, že je to dobře... Jak se na to díváte, jste s tím konfrontován dodnes?

Ono to nebylo jenom o kouření v restauracích. Já jsem vždycky říkal, že je svobodným rozhodnutím dospělého člověka, zda kouří nebo nekouří, ale už není žádného práva ohrožovat jiného člověka, ať už jde v tu chvíli o nekuřáka, nebo v tu chvíli nekouřícího kuřáka, pasivním kouřením. Já jsem se dlouhá léta pokoušel změnit tu úpravu, dnes to lidem určitě přijde absurdní, kdyby viděli zadýmenou restauraci, ale ono to nebylo jenom o restauracích. V podstatě na konci 90. let to bylo o dopravních prostředcích, nástupištích, budovách veřejné dopravy, veřejných budovách… Takže já se na to dívám s odstupem času tak, že jsme nechali lidem svobodu rozhodnout se, zda kouří nebo nekouří, když nejde o dítě, ale podařilo se nám ochránit lidi ve veřejném prostoru a na pracovištích. Za tu dobu klesl počet akutních infarktů myokardu o čtvrtinu. Co se týče rakoviny plic, tak ta je bohužel na vzestupu, stejně jako ostatní onkologická onemocnění. To je způsobeno i delším dožitím nás všech. Na druhou stranu, já jsem před těmi mnoha lety říkal, že se za deset až dvacet let začnou cigarety a jiné tabákové výrobky přesouvat do speciálních prodejen a potom možná i do lékáren. Dnes mohu zodpovědně říci, že v civilizovaném světě za těch deset až dvacet let budou ty klasické tabákové výrobky nahrazeny mnohem méně škodlivými produkty, jako jsou elektronické cigarety, zahřívaný tabák a tak dále. Čili já si myslím, že to byl přirozený vývoj, dnes se nad tím vůbec nikdo nepozastaví, ale tehdy to samozřejmě vzbuzovalo vášně, jako dnes vzbuzuje vášně něco jiného.

Pane doktore, vy jste říkal, že z pohledu člověka, který se stará o dlouhodobě nemocné lidi, vidíte ze strany současné vlády ne úplně dobře řízené zdravotnictví. V čem se projevuje ta, když to řeknu výrazem Václava Klause – nestarost? Čím vláda přehlíží dlouhodobě nemocné? Kde je ta chyba?

Je zapotřebí si uvědomit, že i když se prodlužuje průměrná délka našeho života, tak ten čas navíc trávíme nemocní. To znamená s výrazně zhoršenou kvalitou života a vysokou potřebou zdravotních a sociálních služeb. Takže první věc je samozřejmě prevence. Bohužel vláda o ní hodně hovoří, ale že by se něco zásadního změnilo, že by existovala zásadní dlouhodobá koncepce prevence, kterou by podporovaly zdravotní pojišťovny jinak než fondem prevence, kdy někdo dostane zpátky pár stovek korun… Skutečně došlo k některým změnám, jako jsou screeningy určitých druhů onemocnění, například u praktických lékařů. Ale dlouhodobá koncepce v tomto neexistuje. A druhou věcí je zhoršující se dostupnost zdravotních a sociálních služeb. Já nechci aby to vyznělo jako klišé, ale jestliže čekají senioři v Praze třeba déle než rok až dva na umístění v zařízení sociálních služeb, tak to určitě není v pořádku. V jiných krajích je to o něco lepší, ale ta situace je také kritická. Já si myslím, že tomu ministerstvu chybí jasná koncepce, nepochybně tam chybí lidi, protože to, co potřebujete, je tým a ono se to projevuje v těch jednotlivostech. “Černý kašel řádí, vakcína v nedohlednu”, napsal jsem na svém Twitteru X. Léky se zdražily o desítky procent, nejvíce ze zemí EU a dlouhé období byl Státní ústav pro kontrolu léčiv bez vedení nebo v prozatímním vedení. Je to dlouhá řada věcí a vyžadovalo by to prostě nástup týmu, který je kompetentní a který přesně ví, co má dělat a bude podle toho postupovat.

Takže vidíte problém spíš v řízení nebo v manažerském selhání Ministerstva zdravotnictví České republiky?

Ono to asi není jenom Ministerstvo zdravotnictví. Já říkám, a to je možná i důvod, proč jsem se začal daleko více veřejně vyjadřovat, že je ta vláda nekompetentní. Já jsem přesvědčený, že škodí naší zemi a všem, kteří tu žijeme. Každý to musí sledovat – inflace znehodnotila naše úspory, energie narostly obrovským způsobem v nepoměru k příjmům občanů... To všechno se dalo zastavit, změnit, daly se zastropovat ceny u výrobců. Možná se to nedotýká nás všech, ale mně vadí i to omezování svobody projevu a já opravdu vnímám, že Fialova vláda ve stylu jakési novodobé politické inkvizice nálepkuje každého, kdo má jiný názor. A to mi velmi vadí. Vždyť to víte, říkají “populisté, extrémisté, chcimírové, dezoláti, proruští agenti, nepřátelé státu, bezpečnostní riziko, nedemokratická opozice”. Zemědělci, kteří od rána dřou na poli se jednou rozhodnou protestovat, přijedou do Prahy a jsou nazvaní ruskými agenty. Svoboda projevu a tolerance k ostatním názorům, ať už je to v běžných věcech, nebo třeba v otázkách války na Ukrajině a dalších věcech, jde skutečně do kopru. A já si myslím, že je to potřeba zastavit.

Vy jste vyjádřil obavy o svobodu slova a říkáte, že tato vláda nevládne dobře. Já jsem si přečetl vaše důvody když jste opustil politiku. Bylo to z více důvodů, nicméně jste tehdy řekl, že ODS příliš ustupuje, nebo že se nechává pohltit TOP 09 a že to nedopadne dobře. Přichází na vaše slova?

Já jsem tehdy říkal, že ODS opustila ideály, na kterých vznikla, ať už se to týkalo svobody člověka, fiskální politiky, ať už se to týkalo věcí, jako je stát a jeho ingerence do života každého z nás. Já jsem se ideově s ODS tehdy skutečně rozešel. Říkal jsem, že je pohlcována nástroji nepolitické politiky, politického středu. ODS už dneska, já to říkám pejorativně, v uvozovkách vlastně neexistuje. Je to SPOLU, je to konglomerát stran, které nemají ten ideový základ, který ODS měla. Jdou nějakou cestou a o to důležitější je o těch věcech hovořit a pokusit se je změnit. To je věcí migrace, migračního paktu. Včera jsem si zase přečetl v novinách, že se naše vláda zdržela – to je přece zrada na lidech. Proč nejsou proti, proč jsou pro to, abychom v podstatě platili výpalné za migranty, proč se jasně nestaví proti Green Dealu, proč se jasně nestaví proti zadlužování této země. Oni se furt vymlouvají na vládu Andreje Babiše, ale to už jsou přece tři roky a předtím byl covid, to znamená v podstatě nejsložitější, nebo z epidemiologického a ekonomického hlediska jedno z nejsložitějších období naší historie. Vláda produkuje stamiliardové schodky, zvyšuje daně. My jsme vždycky bojovali, když já jsem stál na konci devadesátých let a později na ulici mezi lidmi, tak jsme všem vysvětlovali, že naším cílem jsou nízké daně, nízká rovná daň. Byli jsme to my, kdo tehdy schválili patnáctiprocentní rovnou daň a byla to ODS, která později, těsně před mým odchodem - také jsem proti tomu významně protestoval - schválila takzvanou milionářskou daň, to znamená progresivní zdanění pro skupiny lidí, kteří si vydělají trochu víc. V těchto dnech někomu možná přišly složenky za daň z nemovitostí a je to skoro jednou tolik, že ano? Kolik ještě máme vydržet? Já jsem měl v životě to štěstí, že se mi podařilo vybudovat firmy, které byly a jsou úspěšné a vydělávají peníze, ale vidím okolo sebe obrovské množství lidí, kteří to štěstí nemají nebo mít nemohli, třeba i ze zdravotních důvodů, a ta situace je skličující. Senioři skutečně mají problémy. Já to vidím každý den, třeba s předepisováním léku. Pokud ten lék vůbec je a nemá výpadek, tak hledáme výši doplatku, aby to ti lidé zvládli. Čili z tohoto hlediska ODS už neexistuje, je tady SPOLU a já bych se rád nějakým způsobem, aspoň malinkým, podílel na tom, aby tady došlo zase ke změně.

Vy jste byl vždy pevně ideově ukotvený člověk, dlouhá léta jste byl poradcem někdejšího prezidenta Václava Klause, který by nějaké myšlenky, které tu říkáte, určitě sdílel. Kde podle vás dneska ten ideový spor? My jsme vyrůstali v 90. letech, kdy to bylo jasně dané – levice, pravice… Kde dnes podle vás probíhá ten řez – je to staří / mladí, progresivismus / konzervatismus nebo Evropa / ne Evropa?

Pravolevý střed zaniká, možná už z velké míry zanikl. V mé hlavě je ten střet v několika rovinách. Ten první je přesně tak, jak jste říkal: konzervatismus versus progresivismus. Ten druhý je ochrana národních zájmů, kdy skutečně by Česká republika měla být na prvním místě, neměla by to být nějaká jiná země, byť je v potížích. Nejdříve, víte, jak je to v letadle, nejdříve pomozte sobě s tou maskou, pak pomozte svým dětem a okolí. Nejprve musíte pomoci té zemi, a ta země se potýká s řadou problémů, a my posíláme a miliardy a statisíce nábojů na Ukrajinu. Já vím, že je ta země je v tíživé situaci. Já nikdy neřeknu něco jiného, než že jde o agresi v rozporu s mezinárodním právem, o anexi jiné země. To je bez pochyby, ale chybí mi tam snaha hledání cest k přerušení té války, k příměří. A třetí okruh se určitě týká ekonomických témat. To znamená hledat cesty, aby ta země začala opět prosperovat. A myslím si, že když se dívám na Donalda Trumpa a jeho kampaň, tak to je velmi podobné. Měli bychom se pokusit vrátit k tomu, že Česko je na prvním místě, a že musí jít o prosperující zemi, kde se platí nízké daně, kde jsou malé regulace, kde stát nekecá každému do života, ale nechá lidi, aby si vydělávali. A tím chci současně říct, že musí být také schopen pomáhat těm, kteří to v nějakou chvíli nedokáží nebo za sebou mají velký kus života a jsou v seniorním věku.

Není problémem také to, že si my Češi zvykli na to, že se o nás stát postará?

Já si myslím, že jsme si zvykli na to, že si necháme všechno líbit. Historicky si Češi nechali líbit všechno možné – od první republiky, druhé světové války, komunismu… My jsme byli jednou z těch posledních zemí, která s tou sametovou revolucí a díky bohu, že byla sametová, přišli. Čili asi je v našich myslích zakódováno, že musíme snášet všechno, co s námi ta vrchnost dělá, ale nemusíme.

Jde o to, abychom začali prosperovat a jedna z těch cest je odříznout velké skupiny obyvatel nebo občanů od penězovodu, od státu. Dnes není už téměř nikdo, kdo by nebral nějaké sociální dávky. Mladá generace už ani neví, jak vznikají peníze.

Mnozí berou sociální dávky, protože je ten stát nenechá vydělat. Vezměte si, co dělala Fialova vláda před nějakým časem v tom takzvaném stabilizačním balíčku. Napálila daně na vlastně brigádnickou práci, čili na dohody o provedení práce. Dříve si každý mohl 10 000 vydělat na dohodu o provedení práce, dostal 8 500 a ten zbytek zaplatil státu zaměstnavatel srážkovou daní. No a teď když budete mít víc než jednu dohodu, když si třeba důchodce půjde přivydělat v létě na dvě místa, nebo sestřička bude pracovat u jednoho zaměstnavatele a udělá si třeba někde jinde úvazek v nemocnici, tak je ten stát potrestá. Nechá zaplatit zaměstnavatele naplno sociální, zdravotní pojištění. No tak co budou lidi dělat? Budou si vydělávat peníze na černo nebo budou pracovat na švarcsystém. Ti lidé se snaží tomu nějak vyhnout. No, nebo půjdou na ten pracák nebo na sociálku a vezmou si dávky. Prostě, měla by být snaha co nejméně zdanit práci. Ne přitvrzovat. Tady by měla být snaha zjednodušovat systém na placení daní pro fyzické i právnické osoby. Zase je to komplikace na každý měsíc, když podnikáte - podnikatelé a živnostníci to vědí. To je úplný základ: nízké daně, velice jednoduchý systém. To tato vláda, byť se tvářila, že je pravicovou, tak prostě nedělá.

Určitě jednou z cest, jak dosáhnout toho, aby stát fungoval lépe, je prostě získat mandát prostřednictvím hlasů ve volbách. Vy jste se jeden čas snažil založit politickou stranu…

To budu oponovat. Já jsem nikdy neoznámil, že zakládám politickou stranu a nikdy jsem žádnou nezaložil. Já jsem krátce po odchodu z ODS řekl, že pokud by se Václav Klaus rozhodl zůstat v politice nebo vstoupit zpět do politiky, tak jsem připraven mu v tom pomáhat. On se tehdy svobodně rozhodl, že to tak neudělá a tím celá věc skončila. A já jsem se od té doby absolutně politicky neangažoval. Vrátil jsem se ke své profesi lékaře, vrátil jsem se do zdravotnictví, do sociálních služeb. Podařilo se nám v roce 2015 založit ALZHEIMER HOME, což je skupina, která nejenom, že je nesmírně úspěšná ekonomicky - je jedničkou na trhu co se týče velikosti - má také nesmírné prostředky. Je úspěšná, stará se dnes o tři a půl tisíce klientů s demencií v třiceti čtyřech zařízeních, dává práci více než dvou tisíců lidí. A já jsem prostě předal tu skupinu velké nadnárodní společnosti a zůstal jsem lékařem, tak jak jsem vystudoval. Já nikdy nepřemýšlel, že bych se vrátil do politiky, kdybych skutečně ty poslední roky nevnímal takové sevření, řekl bych.

Chci navázat na to, co jste říkal z ideových pozic, a to je to, že potřebujeme méně státu, potřebujeme vydělané peníze nechat lidem z velké části atd. Poptávka po tomto typu politických stran je v mém okolí velká, nicméně nabídka tak velká není. Jako konzervativec a pravičák opravdu velmi váhám nebo vlastně úplně nevím, koho mám teď volit. V tom politickém spektru není dominantní strana, která by dávala odpovědi na mé otázky. Je několik menších politických stran, ale překvapivě nemají takovou podporu, jakou bych očekával. Jak to vidíte vy?

Já sám za sebe jsem se rozhodoval, koho volit podle toho, u koho vidím, že je schopen pomáhat lidem. A u toho chci zůstat nadále. Chci pomáhat a být tam, kde budeme moci pomáhat lidem a této zemi. Ano, máte pravdu, setřel se ten pravolevý střed, ale na druhou stranu ta řada témat, o kterých jsme tady hovořili, prostě zůstala. A je potřeba je řešit. Tak se na to dívám dneska.

Díváte se na programy politických stran? A co je podle vás na prvním místě?

Pro mě osobně je na prvním místě svoboda. To znamená snaha vrátit zemi tam, kde byla. To je to, za co jsme skutečně, když jsme “cinkali klíči” na ulici, tak za co jsme bojovali. Bojovali jsme za to, abychom mohli říct, co chceme a ten druhý mohl říct “já s tím nesouhlasím, mně se to nelíbí, já mám jiný názor”, ale určitě vás nenazval třeba extremistou, populistou, či dezolátem, jak to dělá pan Fiala. A pak druhá věc je, že musí být snaha ekonomicky Českou republiku postavit zpátky na nohy. Třetí věcí, kterou skutečně vnímám, je oblast zdravotní a sociální péče. To je moje doména, v tom se vyznám a strašně moc bych si přál, aby lidé, když půjdou do důchodu, tak si ten důchod mohli užít v přiměřeném zdraví, aby se o ně někdo postaral, aby se nemuseli strachovat, že když už nebudou moci vstát z postele, tak budou čekat rok i déle na to, než se dostanou do zařízení sociálních služeb. To jsou tři hlavní témata. A pak je to samozřejmě snaha o ochranu národních zájmů. To znamená, abychom byli zemí bezpečnou, aby se nám tady nepromenádovali migranti z třetích zemí a neznásilňovali naše ženy. Abychom mohli nadále chodit po ulici večer jenom v tričku, mám-li to říct jednoduše.

Vy máte výhodu a možná i nevýhodu, že část lidí, které ještě znáte z aktivní politiky, se překvapivě podílí na té devastaci našich národních zájmů. Když se bavíme o svobodě, tak ODS byla přeci jen založena i na ideálech svobody. A ta personální kontinuita tam pořád ještě je. Zajímalo by mě, jestli přemýšlíte o motivech těch lidí.

Já určitě nebudu nikoho pomluvat, naprosté většiny těch lidí si vážím a jde o mé bývalé kolegy a a byť se třeba nepotkáváme, tak s mnohými z nich jsem v řadě věcí v minulosti souhlasil. Ta strana se vyvinula, část lidí s nějakými názory byla vyštvána, vyhnána, byla rozpuštěna sdružení, část těch organizací. Pak tam někteří zůstali a vezou se. To bylo už za mě, ono nás zase tolik, kteří bychom vystupovali tehdy s nějakými oponentními názory nebylo, ale dělo se to ještě třeba za Mirka Topolánka - on byl demokrat. Ať způsobil ledacos a v řadě věcí jsem s ním nesouhlasil, tak on lidi neničil, nechal je žít. Názory, které jsem měl, byly tehdy silně proklausovské, ale on mě nevyloučil ze strany a nezrušil nám oblastní sdružení. Vždycky přišel a říkal: “Borisi, Borisi, dám ti jed na krysy”. Ale to je tak všechno, co udělal. No a postupně se to začalo měnit. Petr Fiala je člověk, který nepřišel z politiky, přišel z akademického prostředí jako politolog, a to, že jste politologem neznamená, že jste také demokratem. A já se omlouvám, že to musím říct tak natvrdo, ale já jsem začal nabývat přesvědčení, že předseda vlády této země není demokratem, protože kdyby byl demokratem, tak by nemohl říkat takové paušální odsuzující stanoviska na každého, kdo má nějaký jiný názor. Toho člověka by nechal mluvit, vyslechl by ho a řekl by “náš názor je jiný”. Ale to nálepkování, které zavedl, tak vlastně tu SPOLU sevřelo a kdo má jiný názor, tak asi mlčí a nějak to běží. Musíme prostě přijít k volbám a pokusit se tu vládu změnit. První volby, které se blíží, jsou volby do Evropského parlamentu a budou nesmírně důležité. Je to o tom, abychom tupě nepřijímali všechno, co přichází z EU, je to o národní suverenitě, je to o předávání pravomocí do Bruselu. Je to o tom, že prezident České republiky, byť můj vztah k autoritám a k té instituci je nesmírně silný, tak řekne, že by mu nevadilo vzdání se práva veta v EU - to by znamenalo konec jakékoliv ochrany národních zájmu, kdyby nás Německo s Francíí prostě přehlasovalo. A je to o české koruně. Někteří říkají, že tehdy, když jsme před víc než 20 lety hlasovali o vstupu do EU, tak, že jsme hlasovali i o euru. Nehlasovali jsme o euru a velká část občanů této země tehdy vůbec nehlasovala, to byly přece děti. Někteří nebyli na světě. Takže je to také o tom, dát lidem prostor, aby se vyjádřili. Proto jsem jednoznačně pro hlasování všelidové, a to formou referenda o euru, pokud by mělo vůbec k tomu dojít.

Když byl třeba schválen ten váš, protikuřácký zákon - já to zvulgarizuji a zjednoduším - tak jsem byl, byť nekuřák, proti. Myslel jsem si, že je to věc svobody provozovatele rozhodnout, jestli se tam má kouřit nebo nemá kouřit. Ale když to prošlo, odhlasovalo se, tak jsem to respektoval a nedržel bych hladovku a neházel něco do oken Strakovo akademie. Byl to demokratický proces. Ale dnes, když vyslovím něco o euru nebo Bruselu nebo nějaký trošku jiný názor, tak já už těch škatulkách jsem jako dezolát a ruský agent a...

Jsme dizenti, jsme novodobí disidenti. Novodobí disidenti, kteří mají názory, které měla většinová společnost před třeba deseti lety. Zvláštní doba. Ještě nás nezavírají, nevyhazují z práce, i když možná už taky někoho, to se neví. Ale zatím ještě se to tady tak daleko ještě nedostalo, ale, víte, ono stačí málo. Ano, pamatujete si na rok 48 a tak, já to samozřejmě nechci srovnávat dnešní dobou, to je jako úplně... Ale my nějak tak jako plíživě přijímáme řadu nesmyslů a věcí… A začínáme je brát, že jsou normální. Jako genderismus, a přehazování si pohlaví na počkání, a...

Když to říkáte - promiňte, že vám skáču do řeči - ale jak vy se jako lékař díváte na průlomové rozhodnutí Ústavního soudu, že si můžete měnit gender nebo pohlaví bez operace.

To už je v Německu. V Německu si každý rok můžete změnit pohlaví bez jakékoliv lékařské zprávy, prostě se rozhodnete. Člověk by měl říci, že zákonodárci asi musí nějak respektovat rozhodnutí Ústavního soudu, ale je to šílené. Je to zničující, je to vlastně destrukce, nebo další kamínek v destrukci té tradiční společnosti, tradiční rodiny založené na na tom, že existuje muž, žena, dítě. Bude to způsobovat to, že ta úřední změna pohlaví bude způsobovat řadu nepředstavitelných situací. Já jsem měl možnost, když jsem byl zpravodajem, se s týmem lidí podílet na přípravě a hlavně prosazování zákona o zdravotních službách, respektive zákona o specifických zdravotních službách - to je ten menší - v Poslanecké sněmovně. Tehdy jsme tvořili řadu věcí týkající se práv pacienta a práv lidí. Ta chirurgická změna pohlaví má z mého pohledu svoje opodstatnění. Ona fakticky znamená, že jedinec, který se cítí být ve svém těle jiným pohlavím, tak, v podstatě na náklady pojišťovny, protože jde o plně hrazenou službu, se podrobí lékařskému vyšetření, následně komise Ministerstva zdravotnictví zváží ty jednotlivé argumenty a odborné posudky a rozhodne o možnosti chirurgicky změnit pohlaví. To znamená, že ty mužské orgány jsou odstraněny, u žen jsou přidány, jsou odstraněna prsa a tak dál. Je to velice komplikovaná věc, je na to celý metodický postup. A pak ten člověk po té změně dostane to tělo, kterým se cítí být. Samozřejmě, v tom zákoně je ještě napsáno, že dochází k sterilizaci a dochází tedy k zániku manželství nebo registrovaného partnerství, to je v občanském zákonu. No a teď si vezměte, že toto vypustíme. Když přijdete zítra k lékaři a řeknete, že se cítíte být ženou, tak těžko vás mohou vyšetřovat, ale nedovedu si představit, jaké posudky by ti zákonodárci měli do toho zákona dávat. Čili fakticky to skončí vlastně u úřední změny pohlaví. Přijdete na matriku, vymění vám jméno - to možná ani nemusí - a vymění vám pohlaví. No a tak muž bude moci ležet na gynekologickém oddělení s penisem, obnažený bude moci jít do dámských šaten na plovárně. Pokud by došlo k branné povinnosti týkající se mužů, tak ti, kteří nebudou chtít jít narukovat, tak se přemění na ženu. Ženy jdou dřív být do důchodu, takže muži, když budete chtít jít do důchodu o pár let dřív, tak půjdete, čili to má i nějaké ekonomické konsekvence. A co víc, teď byl velký boj, kde se zbytky konzervativců v “neexistující” ODS vzepřeli a řekli, že narovnají, a říkám, že velmi správně, pozici muže a ženy, respektive muže a muže a ženy v registrovaném partnerství, s výjimkou jediné věci, a to je adopce dětí. Teď už v tom roce 2025, jak nám přikázal Ústavní soud, to bude jednoduché. Dva muži žijící spolu v registrovaném partnerství, jeden změní pohlaví na ženu a v tu chvíli uzavřou klasické manželství a adoptují dítě. Čili to je konec tomu, čemu jsme říkali tradiční rodina. A s tím, říkám to v maximální míře tolerance a s plným respektem k lidem s menšinovou sexuální orientací, s tímto já souhlasit nikdy nebudu.

Když jsme se bavili o těch střetech v moderní době, jedním z nich je určitě progresivismus versus konzervatismus. Není to ale už spíš boj zdravého rozumu proti šílenství, který už nemá s ideologií nic společného?

Tak samozřejmě do těch, já nevím, kolik desítek pohlaví, co si někde vymýšlí a v řadě zemí to už normálně tolerují. Já jsem sice lékař, ale nemusíte vystudovat medicínu, každý rozumný člověk přece ví, že je muž nebo žena. To je i mezi savci. Není nic dalšího. Nemluvím o sexuální orientaci, to je úplně něco jiného, to je věc, kterou je třeba respektovat, ale buďto se narodíte jako muž nebo žena, pokud nemáte nějakou vrozenou zásadní vadu, a to jsou úplně minoritní jednotkové případy. Takže v tomto ohledu, tím, že vyloučí ten chirurgický zásah, tím samozřejmě toto popřeme. Další krok, jestli ta hrůza bude pokračovat dál, tak za 5-10 let někdo přijde a řekne: “není už jen muž a žena, dejte mi do občanky”… A už se nebude zkoumat, jestli má penis nebo vaginu. Budeme zkoumat, že ten člověk se cítí jako nevím co… Něco dalšího.

Já jsem právní laik, ale ten nález Ústavního soudu si rád přečtu.

Je potřeba si ho přečíst. A hlavně je potřeba si přečíst ten oponentní posudek. Tam je oponentní stanovisko dvou soudců, kteří jediní našli odvahu. Je potřeba to respektovat, jak jste říkal, ale jak v takovém světě budeme v budoucnu žít, je velkou otázkou, protože další a další nesmysly přichází… Nemluvili jsme o Green Dealu, že nějaký blázen chce zakazovat spalovací motory. Václav Klaus kdysi, seděli jsme večer u vína, říkal tam skupině lidí: “víte, ropa nikdy nedojde”. A teď my, kteří nejsme ekonomové, jsme říkali: “jak je to možné, jednou se přece vyčerpá”. Říkal: “ne, ne, ne, bude jí méně a méně a cena třeba poroste, mezi tím se najde něco jiného”, a tak. A zakázat to teď, když té ropy je dost… Včera jsem četl, že se asi budou muset dotovat uhelné elektrárny. Nejdřív proti nim bojovali a teď najednou zjišťují, že nemáme elektřinu. A musíme zase obnovovat ty uhelné elektrárny.

No, tak ta kombinace se asi nemůže povést, jo, zakázat plyn, zakázat elektrárny.

Jim se může povést ledacos. Před dvěma lety tvrdili, jak budou dovážet v nádržích plyn a každý obyčejný člověk ví, když má doma propan-butanovou bombu, že je lepší ten plyn mít zavedený v rouře, než si vozit z benzínové pumpy bombu. Tak oni začali vozit v kontejnerech, to je obrovský byznys, který je na to napojený, no, a teď ten trh ukázal, že ty země nadále kupují ty suroviny z Ruska.

Pane doktore, já si také v poslední době všiml, vy jste to i přiznal, že jste začal víc komentovat politiku a veřejné dění, protože cítíte to sevření a ohrožení svobody. A dočetl jsem se o vás i na Wikipedii, že uvažujete o tom, že budete kandidovat do Senátu za ANO, je to pravda?

Wikipedie je prazvláštní platforma, kterou spravují lidé sami, takže to tam někdo přidal, protože v některých novinách a médiích to vyšlo. Jak jsme říkali, v nejvyšší politice, než jsem ji před více než deseti lety opustil, jsem se pohyboval mnoho let a ty hodnoty, které jsem vždy zastával, se nezměnily a ani já jsem se nezměnil. Změnil se a významně se posunul svět kolem nás, a to je ten důvod, proč se vracím. Zda to bude takto, se rozhodne až teprve po eurovolbách a není to stoprocentní, ještě o tom budeme hovořit a ještě uvidíme za měsíc.

Moje intuice říká, že o panu doktorovi Šťastném ještě v nejbližší době ve veřejném prostoru uslyšíme. V každém případě bych si přál, aby ideály, o kterých jsme se tady bavili a které asi oba dva sdílíme, byly více platné v tom našem českém prostoru. A s tímto se s vámi rozloučím a přeji vše dobré.

Moc děkuji za pozvání a hodně zdraví všem.

Boris Šťastný · Foto: RADIO PROSTOR