Poznám chlapy, co sledují porno. Vytrácí se u nich lovectví, říká sexmentorka Kristýna Polomisová
sex coaching a sebeláska
Sexualita se netýká pouze intimního a partnerského života, jak by se mohlo zdát. Ovlivňuje nás v různých oblastech našich všedních dní. Do dnešního rozhovoru si Aneta Christovová pozvala mentorku a koučku v oblasti sexuality, intimity a vztahů Kristýnu Polomisovou. Je nevěra vždycky špatná? Jak ve vztahu pracovat se sexuálními úchylkami? Jak porno narušuje vztahy a intimitu a proč je sexualita větší tabu než sex? Tak přesně o těchto tématech se dámy rozpovídaly v nejnovější epizodě pořadu Intimník.
Rozhovor s Kristýnou Polomisovou:
Moderuje Aneta Christovová
Co si můžeme pod prací sexmentorky představit?
Je to trošku tabu a nikdo pořádně neví, co ta práce obnáší – protože co je to ta sexualita? Když se řekne slovo sex, tak si lidé představí soulož, ale sexualita jako taková není jenom soulož, je to obrovská škála témat. Se ženami pracuji mimo jiné i na tématu sebelásky.
Ta sebeláska je základ.
Já jsem třeba dříve trpěla poruchou příjmu potravy, nepřijímala jsem své tělo a neměla jsem se ráda.
Jak jste došla k té sebelásce?
Byla to dlouhá cesta, která trvala osm let. Snažila jsem se propojit se svým tělem – to mělo vliv i v mém sexuálním životě, protože jsem se nedokázala propojit s partnerem. Vždy říkám, že každá žena je jedinečná. Od žen přitom často slyším, že neví a že nad tím nikdy nepřemýšlely.
Lidé si také hodně pletou sebelásku se sebevědomím.
Ano, přesně tak. Přitom zdravá sebeláska je základ a není to žádný narcismus. Kdybych ji neměla, tak tu teď nesedím, protože bych nebyla schopna postavit se za to, co vím a co umím. Hodně samozřejmě záleží na dětství – já tu lásku od rodičů moc nedostávala. S bratrem jsme byli psychicky i fyzicky týraní.
Co se vám v dětství tedy dělo?
S bráchou jsme vyrůstali jen s mámou. Měli jsme různé psychické tresty, vyhazovala nás občas z bytu a říkala, že jsme se neměli narodit. Musela jsem se naučit přijmout svou minulost, protože jsem ji dřív potlačovala. I v rámci koučinku řešíme to, že v sobě máme to naše vnitřní dítě – já mám v sobě malou Kristýnku, která se v té době cítila hrozně, byla smutná a měla strach. Měla jsem nějaké záchranné body, třeba nejlepší kamarádku ze školky nebo když jsem občas trávila víkendy s tátou.
Byla vaše máma na něčem závislá?
Byla, pila alkohol. Ale chovala se špatně, i když nepila. Sama byla jako malá týraná svou babičkou, takže v sobě měla velkou bolest a velkou nenávist. Hodně střídala partnery, vodila je k nám domů, my jsme to s bráchou všechno slyšeli a tak se mi narušila i ta sexualita. Viděla jsem i to, že ti muži byli k mojí mámě násilní. Nebyl to ideální start do života. Hodně jsem se uzavřela do sebe, byla jsem introvertní, tichá, taková slušná holčička. Můj brácha byl opak, ten spíše zlobil a ve čtrnácti skončil v pasťáku. Ženy snáší traumata v dětství lépe. Brácha to dává mámě hodně za vinu a často se k tomu vrací. Říkám mu, že to není cesta. Musí to přijmout a odpustit.
Kolik je vám let?
Teď je mi osmadvacet. Ale už jako dítě jsem byla hodně uvědomělá. Věděla jsem, že rozhodně nechci jít v šlépějích matky. Dřív jsem byla s mámou v kontaktu a hodně lidí to nechápalo. Párkrát jsem jí s minulostí konfrontovala, ale ona to popřela. Bylo těžké si to všechno přiznat, a ta cesta ještě neskončila. Ženám, kteří našli ideálního partnera říkám, že to nebude jen růžové – tak to nefunguje, vztahy nás učí. Otevíráme si bolístky, a to k tomu patří.
Měla jste jako dítě nějakou vysněnou profesi?
Já jsem chtěla pomáhat lidem, ale nevěděla jsem jak. Chtěla jsem být lékařkou, ale na gymnáziu jsem zjistila že na medicínu nechci. Jednu dobu jsem byla fitness trenérka ve fitku.
Z čeho pramení porucha příjmu potravy?
Anorexie pramení většinou z dětství. Je pravda, že táta i brácha měli občas narážky na moji postavu. A spadla jsem do toho ve čtrnácti letech – začalo to dietou. Dívala jsem se na nejrůznější blogy o anorektičkách a přes letní prázdniny jsem zhubla dvacet kilo. Když se na to zpětně podívám, tak jsem v tu chvíli měla kontrolu nad svým životem, což jsem předtím neměla. Tenkrát mě zachránila dětská lékařka – změřila mě, zvážila mě a začala se vyptávat, co se děje. Jenže máma si ničeho nevšimla a mě rozčílilo, jak se doktorka vyptává – když totiž na anorektičku udeříte, tak to pak poznáte… Ona mi ale pohrozila, že jestli má váha klesne pod čtyřicet kilogramů, tak půjdu do Bohnic. Uvědomila jsem si, že je to vážné a tu nemoc jsem přemohla. Tenkrát mě mamka každý den vážila a nutila mě jíst. Z ničeho nic jsem začala jíst strašně moc a bolel mě žaludek. Tím trpím dodnes.
Takže vám máma začala věnovat pozornost?
Svým způsobem ano. Možná jsem právě po tom toužila. Ale stejně jsem podváděla a nějaké jídlo jsem vyhazovala nebo jsem před vážením vypila strašně moc vody. Máma byla hodně v práci, takže o tom nevěděla. Dnes jídlo miluji.
Jak se to všechno vyvíjelo po té anorexii?
Potom jsem začala cvičit a ve dvaceti letech jsem začala soutěžit v kulturistice a fitness. Měla jsem extrémní tréninky a nebyla jsem úplně zdravá. Dokonce jsem ztratila i menstruaci a zahrávala jsem si opět se svým zdravím. Závodila jsem nějakých pět let, ale během covidu jsem si řekla, že mě to už nenaplňuje a přestala jsem s tím. Jsem hodně cílevědomá a pro výhru jsem byla schopna udělat cokoliv. Ale to sebevědomí jsem přitom pořád neměla – tak jsem si uvědomila, že tudy cesta nevede a že ho skrze postavu nezískám. Pomohlo mi až změnit vztah sama k sobě, tělo je totiž inteligentní a vnímá, jak ho vnímám já. Učím ženy i tomu, jak by o sobě měly smýšlet, protože opravdu záleží na tom, co si o sobě myslíme. Musíte si věřit. I co se týče vztahů – muži rozlišují ženy na sex a na vztah. Když žena nemůže vnímat svoji krásu, tak k čemu jí to je? Potřebuje věřit, že je krásná.
A po té fitness kariéře jste se tedy stala sexmentorkou?
Ta cesta byla o trošku delší. Začala jsem se věnovat coaching a mentoringu, ale to bylo v oblasti sebelásky. Teprve postupně se to nějak překlenulo do té sexuality. Byla jsem hodně stydlivá, neměla jsem orgasmy a nedokázala jsem ani říct slovo “sex”. Postupně jsem si začala spravovat k té sexualitě vztah a začala jsem mít orgasmy, i když to nebyl můj primární cíl. Poté jsem se dostala do blbé finanční situace a kamarádka mi ukázala, že bych mohla dělat sexuální masáže. Devět měsíců jsem působila jako erotická masérka a profesionální domina. Dělala jsem to ale hodně terapeuticky, viděla jsem v tom nějaký vyšší smysl a hodně jsem se s těmi klienty bavila. No a najednou jsem zjistila, že je ta sexualita mé téma a i když teď pracuji se ženami, tak tam jsem měla možnost pochopit, jak muži fungují, co ve vztahu potřebují, a proč tam vůbec chodí. Teď to ty ženy učím, aby tam jejich muži nemuseli chodit.
Co si myslíte o nevěře?
Nevěra znamená pro každého něco jiného. Na těch erotických masážích jsem viděla, proč tam ti muži chodí – problém je komunikace a samozřejmě i to, že mu ta žena nechce dát sex. Pokud je muž v otevřeném vztahu a jsou na tom domluvení, tak je to v pořádku. Já bych otevřený vztah nechtěla. V nějakém pozdějším věku ale jsem o tom ochotna komunikovat. Na komunikaci stojí každý vztah, na intimním životě musíte pracovat a je třeba mluvit o svých potřebách. Pracuji i s tím, aby byly ženy v té ženské energii. Muži se občas podívají radši na porno, než aby měli sex s partnerkou – a to tu intimitu narušuje.
Jak ji to narušuje?
Na sledování porna vzniká závislost. Dřív muž musel tu ženu lovit. Musel vynaložit nějaké úsilí, aby ji dostal do postele, aby byl ten sex a aby nastala ta ejakulace. Když si pustí to porno, tak je to taková rychlovka a je to bez práce. Poznám muže, kteří koukají na porno a kteří ne. Z těch, kteří na něj koukají, je cítit taková odpudivá energie, protože tam nemají toho lovce. Kouknout se na porno občas je v pořádku, ale koukat se několikrát denně už je problém. Sáhnout po pornu je prostě jednodušší a ti muži tam vidí často něco, co není ani reálné a nestačí jim potom sex s jejich partnerkou. Jsou věci, které nás ve škole nenaučili a proto učím ženy já. Pornografie není něco, z čeho bychom měli čerpat. Sexualita má potenciál posouvat vztah, může to být i propojení s partnerem na emoční úrovni. Lidé mají strach si přirozeně promluvit o tom, co se děje, nebo co by chtěli vyzkoušet. Bojí se odmítnutí nebo odsouzení, a to se netýká jen žen, i muži s tím mají velké problémy. Lidé o tom nemluví, protože neví jak – možná to je ten problém.
Ve školách se to také moc neřešilo, ale teď už se to zlepšuje.
Mně sex ve škole nikdo nevysvětlil. Máma mi řekla, ať se při sexu chráním a to bylo všechno. Pořád je to takové tabu. Nejhorší je, když si o tom ten člověk nemá s kým promluvit. Je důležité, aby to rodiče se svými dětmi probírali. Holčičkám musíme vysvětlit i to, co je menstruace, protože i to bývá tabu.
Moje kamarádka je speciální pedagožka a ta říká, že v momentě, kdy se dítě zeptá, tak už je připraveno na to, aby to vědělo.
Přesně tak. Důležité je mít to dole i nějak pojmenované. Dejte jí jméno. Důležité je i přijmout to, jak vypadá, vidět, odkud čůrám, kde mám klitoris a tak dále. Mně se stalo, že jsem se ve dvaceti lekla svého klitorisu, protože mi nikdo neřekl, že ho tam mám. Muži ví o svém penisu vše dokonale. V rámci programu ženy učím, aby poznaly své tělo, aby věděly, kdo jsou, co je vzrušuje, jak funguje ženská sexualita a jak funguje mužská sexualita. Být otevřená, umět komunikovat a znát své tělo je nesmírně důležité. Je spousta možností, jak se o sexu vzdělávat a lidé by toho měli využít.
A mohou být jedinci, kteří opravdu nepotřebují sex?
Ano, určitě. Když jsou ve vztahu dva lidi, kteří to mají stejně, tak je to v pořádku.
Co pro vás znamená sex dneska?
Pro mě je to způsob, jak poznávat sama sebe, jak rozvíjet ten vztah, intimitu, a jak ten vztah prohlubovat. Takže to vnímám jako takový nástroj k tomu posouvat nejen samu sebe, ale i ten vztah někam, kam by to bez toho sexu nešlo.