Politika Antibabiš nefunguje. Musíme lidem více vysvětlovat naše úspěchy i plány, říká člen předsednictva STAN Jan Kuchař

Rozhovor s Janem Kuchařem:

Moderuje Luboš Procházka

Hnutí STAN zůstalo ve vládě, která prošla v minulých týdnech “krizí” kvůli konci Pirátů v kabinetu. Je už konec této “krize”?

Nemyslím si, že to byla nějaká velká krize. V podstatě jde o to, že se Piráti rozhodli odejít z vlády. Nám to samozřejmě na bodech nepřidalo, ale zodpovědnosti se nezříkáme. A myslím, že to, jakým způsobem jsme byli schopni vygenerovat nové ministry – ať už za pana Síkelu nebo za pana Bartoše – tak to jen svědčí o tom, že jsme schopni ze sebe vygenerovat kvalitní lidi, kteří si s tím rezortem poradí.

Je tedy dobře, že hnutí STAN zůstává v kabinetu?

Určitě ano. Vzdávat se rok před koncem volebního období zodpovědnosti a hrát nějakou hru navenek, to si myslím, že starostům absolutně nepřísluší. My jsme zvyklí dotahovat práci do konce – je prostě nutné to dotáhnout.

Probíhala k tomu rozhodnutí jednání předsednictva STAN?

Probíhalo k tomu samozřejmě hodně jednání. Předsednictvo, ať už online, nebo fyzicky, se scházelo v průběhu těch výměn a různých rozhodnutí ze strany Pirátů téměř obden. Ale to rozhodnutí zůstat ve vládě bylo naprosto jednoznačné.

Chápalo hnutí STAN jednoznačně ty důvody, proč se premiér Petr Fiala v závěru září rozhodl odvolat tehdejšího ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše?

Já si myslím, že ano, protože my jsme na některé problémy upozorňovali už téměř rok. To, že Starostové působící ve městech – ať už v pozici starostů nebo zastupitelů – mají s tím stavebním řízením velké zkušenosti, je logické. A my jsme Ivanovi dávali některé podněty, aby zapracovával záležitosti, které se nám zdály nedokonalé. Může to být tím, že měl málo času, ale myslím, že tím, že není z té oblasti a tu architekturu úplně nezvládá, tak nepochopil některé záležitosti, které jsme mu vyčítali.

Uvědomuje si hnutí STAN, že problém s tou “zpackanou” digitalizací stavebního řízení dopadl na celou vládu?

Určitě ano. Je to i důvod, proč jsme do ministerského postu vyslali Petra Kulhánka – bývalého primátora Karlových varů a hejtmana Karlovarského kraje. Je to člověk, který se vlastně 12 let potýká se stavebními řízeními a i na městě pod sebou měl stavební oddělení, což znamená, že ví, do čeho jde. Myslím, že i tím, že je znalý té architektury stavebního řízení, tak zvládne dodělat to, co je potřeba.

Bude podle vás ten “opravný” proces, který se týká té digitalizace, dlouhý a náročný?

Určitě to bude náročné. Mám takový pocit, že někdy nazýváme digitalizací jen elektronizaci. A přál bych si, aby tohle digitalizace skutečně byla – je to ale obrovská změna ve stavebním řízení, to je třeba říci. To, aby možná po padesáti letech, kdy se ta stavební řízení v podstatě dělají papírově – všichni běháme po úřadech a všichni jsou na to zvyklí – opravdu došlo k digitalizaci, tak to bude veliká změna.

Vy jste poslancem za Karlovarský kraj, kde bude pravděpodobně v příštích čtyřech letech vládnout hnutí ANO. Vaše hnutí STAN bude mít v zastupitelstvu sedm mandátů, včetně vás. Bolí vás jako rodáka z Karlovarska, že nebude STAN u vlády?

Samozřejmě, že mě to bolí. A to, že ANO bude vládnout samo, je prakticky jednoznačné, protože nás převálcovalo výrokem, že “vrátí to, co vláda vzala”. Lidé v regionu akorát nepochopili, že řízení kraje a řízení státu jsou dvě naprosto rozdílné věci. Ta samospráva opravdu potřebuje lidi, kteří vědí, co dělají. A já se trochu obávám, jestli ten kraj bude nasměrován tak, jak by měl být nasměrován. Ta transformace, která má probíhat u tohoto kraje jako u strukturálně postiženého regionu, je nastartovaná a věřím, že alespoň v tom bude kontinuita zachovaná.

Vy to budete sledovat z opozice?

Samozřejmě. A já se budu snažit komunikovat – pokud tedy bude vůle z ANO komunikovat s námi. Ten region prostě potřebuje kontinuitu, potřebuje pomoc a potřebuje transformaci.

Co mohlo STANu na Karlovarsku ublížit? Proč se to nepovedlo? Už jste to nějak hodnotili?

Ještě to analyzujeme. Ale každopádně byla malá prezentace práce, které bylo vykonáno opravdu hodně. Problémem je, že před těmi čtyřmi lety se teprve spouštěly transformační peníze, u kterých je dlouhodobý proces než se rozdělí, přerozdělí a než začnou mít nějaký efekt. Na tom je spousta odvedené práce a do toho regionu jdou investice, které mu mohou pomoci. Ale pro občany samozřejmě nejsou viditelné, protože bude ještě trvat třeba pět až šest let, než to, co je nastartováno, pocítí občan Karlovarského kraje.

Vy máte mimo jiné na webu větu “je čas skončit s pekelným korporativně populistickým stylem politiky”...

Čas na to je vždycky… Bohužel populismus a korporát dál ovládá českou politiku. Já si stojím za tím, že už by byl čas s tím skoncovat, ale ještě se to tedy nepodařilo.

Co ale bude muset hnutí STAN udělat – ať už v regionech nebo na celostátní úrovni? Populistický styl politiky vede, ale za rok byste chtěli bodovat více?

Určitě budeme chtít za rok zabodovat, ale pro mě jsou momentálně možná důležitější ty komunální volby za dva roky. Je potřeba, aby se do těch komunálů naši lidé vrátili a v podstatě zase od základu ukázali lidem, jakým způsobem vypadá pragmatická práce, jak vypadá cíl, jak vypadají plány a jak vypadá komunikace v těch obcích. To si myslím, že Starostové umí. Bohužel se vyhoupli do vysoké politiky a tu komunikaci úplně nezvládli… To není nic, za co bychom se měli stydět, ale je to nezvládnuté.

Když odbočíme z Karlovarského kraje do Středočeského – je dobře, že ta jednání o vládě takhle dopadla? Přece jen se spekulovalo o tom, jak by to mohlo být dál – jestli bude Jan Skopeček hejtmanem, či nikoliv. Teď to ale vypadá, že by mohla zůstat paní Pecková za Starosty – uvidíme, jak ta jednání ještě pokročí… Ale to, že je hnutí ANO ve Středočeském kraji vyšachováno, asi Starosty těší, že?

Jednoznačně jsem rád, že to Petra Pecková ustála, protože má za sebou řadu zajímavých věcí a opravdu ten Středočeský kraj vyčistila od toho, řekněme, klientelistického ražení. To, že měl Honza Skopeček ambice být hejtmanem, to můžu chápat. Na druhou stranu je místopředseda sněmovny a nevím, jak by to chtěl kombinovat. Otřáslo by to jak sněmovnou, tak zřejmě i tím Středočeským krajem. A myslím si, že to, že ten kraj bude mít kontinuitu ve stejném obsazení, je pro něj obrovská výhoda. A to je to, co té české politice vlastně schází – že stále toužíme po nějaké změně, takže to měníme na jednu a na druhou stranu… Ale ta kontinuita přináší právě ty plody, o které spousta krajů dnes přichází.

Na svém webu také píšete, že jste “zastáncem myšlenky přívětivého a efektivního státu, který je jednoduchý, odpovědný a solidární, ve kterém se dobře žije, vyrůstá i podniká”. Krásná věta, se kterou bych také souhlasil. Jsme ale takový stát?

Bohužel zatím ne. V České republice ten korporát opravdu ovládá velmi mnoho a myslím si, že v tomhle ohledu je před námi ještě spoustu práce. Protože ať už je to klientelismus, ať už je to nějakým způsobem ovládání politického prostředí tím korporátem, tak to je ještě pořád na té “východní” úrovni. A co se týče přívětivého státu, tak ten je o efektivní komunikaci s občanem – aby měl dostatek informací a aby neměl problém si vyřizovat některé záležitosti.

Když mluvíte o efektivní komunikaci, co říkáte na to, jakým způsobem premiér komunikuje zvyšování platů politiků?

Jak my na vsi říkáme, tohle je “naběhnout si na vidle”. Vůbec nechci zpochybňovat, jestli se politikům má, nebo nemá zvedat plat – on je navázán na průměrnou mzdu v České republice, a to je záležitost toho, jakým způsobem je mzdová politika závislá na ekonomice země. Druhá stránka je, že to zmrazování, které probíhalo, tak je vlastně jen oddálení. Éterem zaznělo těch 13 nebo 14 procent, ale to je vlastně součet tří let, které byly zmrazené, protože je to navázáno na ten průměrný plat. To je strašně těžké komunikovat. Já jsem zastáncem toho, aby se do toho automatu vůbec nezasahovalo. Myslím, že to byl tehdejší ministr financí pan Kalousek, který vlastně nastavoval ten automat a doufal, že už do toho nikdo nikdy nebude sahat. A pokud do toho někdo sáhne, tak jen do nějakého, řekněme, koeficientu výpočtu a nikoliv do té valorizace, protože ta jde ruku v ruce s průměrnou mzdou občana.

Vy se věnujete i lázeňství – už jen proto, že jste také byl starostou Františkových lázní. Jak se tři roky po covidu daří českému lázeňství?

Myslím, že se po tom covidu vzpamatoval. Samozřejmě jsou místa, která trpí nedostatkem zahraničních klientů – třeba Karlovy Vary, kde po dvou letech covidu odpadli všichni hosté z Ruska, prostě je to tak. Takže jsou místa, která se nedostala na ta předcovidová čísla. Ale většina, si myslím, že už ano. Já tedy starostoval Františkovým lázním, pět let jsem předsedal Lázeňským městům České republiky a myslím si, že to lázeňství má obrovské rezervy a je velmi nepochopené. V současné době se nově studující lékaři zaměřují na farmacii a chirurgii – nejraději by řezali a dávali farmaceutika. Ale já si myslím, že ta prevence, po které jsem už na začátku volebního období volal a která se povedla navýšit na pojišťovnách, tak opět směřuje do lékařských oborů. Myslím si ale, že máme ještě veliké rezervy v tom naučit lidi starat se o své zdraví a nějakým způsobem jim ten životní styl upravit – protože my nepotřebujeme hledat nemoci, my potřebujeme mít zdravé lidi.

O lázně se stará kraj, nebo město?

Lázeňství jako takové je registrováno pod Ministerstvem zdravotnictví. To je zdravotní obor, který má pod sebou i svůj resort. Provozovatelé jsou dnes z 80 procent soukromé subjekty, které poskytují zdravotní péči. A je třeba si uvědomit – a třeba za covidu si to uvědomilo i Ministerstvo financí – že vlastně 60 procent personálu v těch lázeňských domech jsou zdravotníci. A v momentě, kdy vypnete lázeňství, tak necháváte zdravotníky doma. Takže stejně tak, jako se s nedostatkem personálu potýká celé zdravotnictví, tak úplně stejným způsobem to padá i na to lázeňství. A pokud není podporováno, tak samozřejmě přichází o ten zdravotnický personál. Dnes dotujeme v podstatě jakoukoliv nemocnici – jakýkoliv kraj vyndává peníze, aby měl na ty lékaře, sestry a tak dále. A vlastně vytahuje z toho lázeňství, které by si tu podporu velmi zasloužilo. Takže my potřebujeme udělat v tomhle rovnováhu.

Ví to i ministr zdravotnictví, pan Válek? Mluvíte s ním o tom?

Mluvím s ním o tom, navrhuji to, dělal jsem k tomu kulaté stoly a snažím se do toho lázeňství dostat víc finančních prostředků. Snažíme se s VZP v podstatě vytvořit program pro edukaci lékařů, což znamená, že by lékaři odjížděli třeba na týdenní pobyt do lázní, aby věděli, jakým způsobem to může pomoci jejich pacientům. Myslím, že po studiu už nikdo nemá čas projet si lázně a zjistit, že třeba některé farmaceutické prostředky nemusíte ani předepisovat, pokud pacienta pošlete na 14 dní do lázní.

A jak se daří v Františkovým lázní? Předpokládám, že informace máte, i když už nestarostujete.

Tak samozřejmě to sleduji. Já tam zůstávám pořád jako zastupitel a sleduji statistiky. Františkovy lázně tím, že jsou dlouhodobě navázané na německý a západní trh, tak nikdy nebyly vázány na ten východní ruský trh – takže v tomhle problém nemají. A myslím si, že se už dostaly na ta předcovidová čísla a jsou na 80 až 90 procentech obsazenosti.

Jak jsou na tom lázně co se týče oprav a údržby? Některé jsou totiž krásné, ale některé dál evokují ten “socialismus”...

To je o podpoře a penězích. Lázeňství je samozřejmě úplně stejné ekonomické odvětví jako kterékoliv jiné. Takže pokud budete mít dostatek příjmů na to, abyste je byl schopen zprovoznit, zlepšit, opravit a tak dále, tak se to samozřejmě stane, protože to prostředí je velmi důležitou součástí lázeňství. Já jsem třeba bojoval za lázeňské poplatky, což také nebylo příliš populární, protože dávat 50 korun za den pobytu v lázeňském městě není nic hezkého. Ale to město s tím má spojené obrovské náklady – když budu mluvit o Františkových lázních, které znám číselně, tak na těch pět tisíc lůžek, které mají, město spravuje přes 300 hektarů parků a udržuje přes dva a půl tisíce záhonů, což musí být upraveno i tematicky a musí to být uděláno tak, aby prostředí vyvolávalo ten relax. Lázně jsou o tom prostředí. To člověk zažije až po nějakých pěti, šesti dnech, které tam stráví, protože ty první tři dny stejně ještě v hlavě pracuje a neuvědomuje si, v jakém prostředí je a kde se pohybuje. Až poté, co si vezme knížku, sedne si do toho parku a začne si číst, tak se teprve uklidní.

Mohla by fungovat turistická taxa?

To je právě ten lázeňský poplatek – dnes je to tedy ubytovací poplatek, který se zvýšil na těch 50 korun, což lázním obrovsky pomohlo. U nás to pomohlo i tím, že lázně takzvaně “na křížek” – to znamená na předpis – byly ochuzeny o ten poplatek. Ono těch 50 korun, dejme tomu 350 korun za týden, které zaplatíte navíc – když to přepočítám na celou Českou republiku a všechny pobyty – tak těm lázeňským městům přidává 100 milionů korun na údržbu.

Já se vrátím k ministru zdravotnictví, panu Válkovi z TOP09, protože vaším velmi výrazným tématem je také rovnost malých lékáren. Tak jak on na tohle slyší?

Na tohle samozřejmě neslyší. A to je to, co jsme zmiňovali na začátku – že ten korporát v České republice velmi silně ovládá některé systémy. Tady v tom případě si myslím, že regulovaný trh s farmacií ovládly tři firmy, které si zřídily své řetězce a ti, kteří 20 až 30 let provozují ty malé lékárny, tak nemají rovný přístup k lékům. To je prostě evidentní a na to se snažím upozorňovat, i když se mi to úplně nedaří. Můj poslední pozměňovací návrh neprošel asi o dva hlasy, ale pořád je to téma, které bych rád zvedal a upozorňoval na to. Pokud lékárna u vás v ulici ten lék má do nějakých pěti, šesti hodin a vy na něj čekáte čtyři dny, tak je logické, že menší lékárna přijde o zákazníka – a to je právě to, co mi na tom vadí.

Může to být jedno z předvolebních témat STANu do příštích voleb?

Já si myslím, že STAN má spoustu svých témat. Tohle samozřejmě může být jedno z dílčích součástí, stejně tak jako říkáme “zachovat restaurace”, “zachovat malé obchody” a další věci na těch obcích. Je to důležitá občanská vybavenost a myslím si, že ty lékárny k tomu patří. Tohle je záležitost, která je víceméně mým tématem, ale doufám, že ho STAN také převezme.

Další důležité téma, kterému se věnujete, je autonomní mobilita. O co přesně jde?

To je téma, které mě baví už dlouhodobě a kterým jsem se zabýval už před starostováním. Když jsem ale nastoupil na starostování, tak jsem se snažil udělat projekt, kde bychom ve Františkových lázních udělali z centrálního parkoviště autonomní shuttle-bus – to znamená bez řidiče. Vy byste si na parkovišti nastoupil s kufrem, zmáčkl byste si na displeji hotel, do kterého chcete jet, autobus by si přepočítal ty hotely, které má rozvézt, započítal ty, kam ho recepce přivolává, no a optimálně by se rozjel tak, aby vám oznámil, za kolik minut budete v hotelu. Bohužel jsem v roce 2017 narazil na to, že česká legislativa tohle absolutně nepovoluje ani v režimu testování – i když jen testujete, tak musíte být mimo komunikace a další věci. V té době jsem byl v česko-německém projektu a dnes v německém Rehau takhle tři autobusy jezdí. Ale Česká republika bohužel stále nemá legislativu, abychom mohli spustit tuto autonomní dopravu. Když jsem přišel do parlamentu, tak jsem si řekl, co musím změnit na legislativě a co musím změnit na technologii, takže jsem běžel na ČVUT, na dopravní fakultu za panem rektorem Přibylem. Ten na mě trochu koukal jako, že jsem se zbláznil, ale vymysleli studii, kde mě upozornili na to, co všechno musí být změněno – ať už v legislativě nebo v technologiích. V té době jsem se spojil s BMW na Sokolovsku, které otevíralo autonomní testovací polygon, kde testují tyto vozy a v podstatě i oni říkají “ano, my už v tom laboratorním provozu umíme cokoliv, ale my bychom se potřebovali dostat do reálného provozu”. Ti mě pak propojili se společností T-Mobile a vznikl projekt pro Karlovarský kraj, který startuje v letošním roce. Ten umožní konektivitu, což je datové připojení na každém místě v Karlovarském kraji, aby nebyly výpadky. U té autonomní technologie totiž nesmíte mít výpadek víc než půl sekundy. Takže tohle odstraňujeme a zároveň s Ministerstvem dopravy předěláváme legislativu tak, abychom mohli začít jezdit alespoň v tom testovacím režimu.

Vaší novou funkcí je stálý zpravodaj státního rozpočtu a státního závěrečného účtu České republiky pro okruh výdaje na financování programu – to je asi velká zodpovědnost. Státní rozpočet je teď velmi třaskavé téma, je kolem toho dost hádek… Je to opravdu tak náročná a zodpovědná funkce?

Zodpovědná je také, ale tady v tom případě se jedná o dílčí část rozpočtu, které jsou vypisovány ať už na národních nebo na evropských programech. Je to o čerpání dotací. Já mimo jiné od začátku předsedám podvýboru pro evropské dotace a financování samospráv, takže s tím mám zkušenost už delší dobu. To, že jsem to převzal v letošním roce, tak bylo z toho důvodu, že tyto záležitosti přede mnou řešil Lukáš Vlček, který se stal ministrem, a tím pádem tu agendu musel převzít někdo jiný. Já jsem k ní měl nejblíž, takže se jí budu věnovat a nemyslím si, že bych v současné chvíli měl nějaké výhrady co se týká příštího roku, protože ty programy jsou nastavené. Ale výhrady mám k tomu dalšímu plánovacímu období, které už se odvíjí od nějakých možných evropských žádostí a k dalším věcem, což je rok 27, 28 a dál. Takže tady v tom případě mám nějaké připomínky, které budu uplatňovat.

A vy jako poslanec čekáte divočinu ve sněmovně kolem státního rozpočtu? Vidíte to dění, které se teď odehrává v televizních debatách nebo v tisku?

Tak to, co se odehrává v televizních debatách a v tisku, to je asi tak desetina toho, co se odehrává v zákulisí. A musím říct, že požadavky všech ministerstev a tak dále jsou velmi vysoké a velmi náročné. Každý chce ještě dotáhnout ty věci, které slíbil, a to je většinou jednoznačně o financích. Ale nemyslím si, že by to mělo skončit nějakým úplným rozkolem nebo rozpadem vlády… To asi ne, protože si myslím, že každý z těch ministrů si uvědomuje zodpovědnost ten rok vlády dotáhnout a udělat ty věci, které jsou v programovém prohlášení. A je to úplně stejné jako v rodinném rozpočtu, když se rozhodujete, jestli poletíte k moři, nebo si postavíte chalupu – také se doma dohadujete, co uděláte a pak si musíte vyhodnotit, co je priorita a co je do budoucna lepší pro tu rodinu. Tak úplně stejným způsobem se dohadujeme v tom zákulisí.

Všichni jsme viděli, jaký byl výsledek krajských voleb. Jak se vy stavíte k tomu, jestli dále jít stylem “antibabiš”? Anebo myslíte, že by se mělo spíše víc vysvětlovat? Ve čtyřkoalici se to před volbami řeší.

Je to tak. Je to o tom přesvědčit lidi, že tu práci děláte, že ji děláte dobře a že ji děláte tak, jak to je možné. Ta politika “antibabiš” mohla chvíli fungovat, ale myslím, že se dnes ukázalo, že prostě nefunguje. A říkat, že všichni z ANO jsou špatní… Mám osobně zkušenost z regionů, které nejsou silné, ale i tam ze sebe ANO dokáže vygenerovat lidi, se kterými se dá spolupracovat. Takže v tomto případě já dlouhodobě říkám “pojďme ukázat lidem práci, pojďme ukázat, co děláme a přestaňme jenom politikařit”. Protože v tomhle případě jdeme na vlně toho, řekněme, populismu, který na nás z druhé strany útočí. A v případě “antibabiš” a neskutečného populismu, který dokáže vyvolat, tak jsme na prohrávající straně a myslím si, že ta práce za námi je stejně mnohem důležitější.

Máme za sebou povodně – skutečně ty peníze lidé dostanou včas? Jsou podle vás tyhle mechanismy ve státě a na ministerstvech nastavené tak, aby lidem ty peníze skutečně dorazily?

Já jsem přesvědčen o tom, že je dostanou, protože ty reakce, ať už Ministerstva financí, Ministerstva pro místní rozvoj, Ministerstva dopravy nebo dalších, byly velmi rychlé. Ty požadavky jsou také rychlé, samozřejmě se ty škody ještě sčítají, ale ta pomoc musí být co možná nejrychlejší, protože rychlá pomoc je dvojnásobná pomoc a my potřebujeme, aby ti zasažení lidé, firmy a drobní podnikatelé měli rychlou pomoc, aby se rychle dostali do normálu a ta ekonomika i ten život v regionech, které jsou dnes postižené, tak aby byla co nejrychleji zase na vlastních nohou a měla naprosto normální režim.

Skončíme trochu volnočasově: “Rád se potápím, a vyšlápl jsem Matterhorn.” Čeká vás brzy nějaká další výzva podobného typu?

Já doufám, že ne, protože když si vzpomenu na ten Matterhorn a tři dny spánku po tom, co jsem z něj slezl, tak doufám, že to bude už klidnější. To potápění je stále koníčkem, ale když vidím to současné počasí, tak se začínám spíše těšit na lyže a ukládám motorku do sklepa. Takže teď vlastně z motorky přesedám na lyže.

Kdybyste teď věděl, že zítra skončí vaše politická kariéra, jakou byste zvolil cestu?

Tak já vždy říkám, že jsem nikdy nebyl zaměstnán. Od nějakého 94. roku jsem do roku 2020 podnikal. Začal jsem podnikat už na vysoké škole.

Teď jste státní zaměstnanec?

Teď jsem, řekněme, uvolněný zaměstnanec státu, to je pravda, ale mě láká zpátky ten byznys. Takže pokud skončím v politice, tak se každopádně vracím zpátky do byznysu.

Budete chtít příští rok kandidovat znovu do sněmovny?

Budu se samozřejmě snažit obhájit svůj mandát. Pokud to nevyjde, tak se budu věnovat regionální politice, budu se věnovat rodině a práci, ale nemyslím si, že by to byl konec mé politické kariéry. Já si myslím, že lidé by se měli věnovat politice – ať už aktivně, nebo pasivně. Protože když nám přijde 30 procent lidí k volbám, protože je ta politika nezajímá, tak je to špatně. Je to chyba, protože potom vlastně zapomenete rozhodnout, kdo pro vás bude čtyři roky pracovat – ať už na úrovni obce, kraje nebo státu.

Takový vzkaz říkám i těm, kteří sedí u piva – aby pak ještě přišli k těm volbám.

Přesně tak. Nadávat na všechno a vidět negativa v dnešní době, která je plná negativ, tak se pak zvedají tyhle vlny… Pokud by ta společnost víc sledovala politiku, ten směr a porovnávala ho s okolními státy, tak se mnohem rychleji uklidní.

Úplně poslední otázka, možná se zasmějete: Jaký kuchař je Jan Kuchař?

Vaří rád, vaří málo a vaří jenom, když se mu chce. (smích)