Pokud to takhle zůstane, půjde do pěti let kadeřnický obor úplně do kopru, říká přední český kadeřník Tomáš Arsov

Rozhovor s Tomášem Arsovem

Moderuje Luboš Procházka

Jaké bylo léto? Měl jste hodně zákazníků?

Říká se, že v létě je v beauty segmentu taková okurková sezóna, ale já musím říct, že mně i mému týmu se to nějak vyhýbá. Salon máme dvanáct let a když se dívám na čísla, tak měsíc srpen býva jeden z nejvíce navštěvovaných měsíců. Nevím, čím to je, ale možná tím, že máme vybudovanou stálou klientelu.

Jaké účesy a střihy v létě frčely?

To je těžká otázka, protože dnes se nosí úplně všechno. Záleží na stylu a na životním způsobu toho daného člověka. Střihy se vybírají podle tvaru obličeje a barvy podle barevného typu. Máme čtyři barevné typy – jaro, léto, podzim, zima, to je nejzákladnější rozdělení. Tvary obličeje jsou dané, ale trendy se mění. Dnešní doba je pod vlivem sociálních sítí strašně rychlá, takže se to mění skoro každý týden. Já se trendy neřídím, pro mě je směrodatné to, jaký má klient nebo klientka tvar obličeje, podle toho vybíráme střih a podle barevného typu vybíráme barvy. Vlasy a pleť jsou jako otisky prstů – co člověk, to individuál. Velmi důležitá je hlavně správná domácí péče, mít kvalitní střih, a mít takovou lehkost, vzdušnost. Pak je to moderní a trendy.

Neurčují ty trendy světové hvězdy, které hýbou trhem, ať už je to Taylor Swift, Lady Gaga, fotbalisté, olympionici,nebo Julia Roberts na velkých billboardech ve Francii. Chodí i dnes lidé do kadeřnictví s prosbou, že chtějí vypadat jako nějaká hvězda?

Ano, ale i tak se ti odborníci, ať jsou to vizážisté, stylisté, nebo kadeřníci, řídí tím daným typem. Můžem si vzít jako příklad tu Julii Roberts, kterou mám sám rád a která je ten podzimní typ. Tak si představte, že by někdo řekl, že bude platinová blond, protože to je moderní a je to trend letošního roku. Asi by to nebylo úplně ono, protože to zkrátka není ten její typ a je jedno, jestli je to moderní. Dám další příklad – Angelina Jolie. Ona je zimní typ, taková klasická sněhurka, to znamená bílá pleť, výrazné oči, výrazné rty, tmavé vlasy, studené a tmavé odstíny, to jí sluší. Ale teď je blond a jí to prostě nesluší. Mně se to nelíbí, protože je v tom bledá, vypadá v tom staře a je v tom taková strhaná. Ta tmavá barva jí dodává šmrnc a takovou šťavnatost. Představte si zimní sněhurku jako blondýnu – to prostě nevypadá dobře. Důležitá je vstupní konzultace, kdy zjišťuji, jak se ti klienti sami vnímají. Na nás – na odbornících – je potom to, abychom diplomaticky a srozumitelně těm zákazníkům vysvětlili, zda by se k nim hodilo to, co chtějí. Já vždycky říkám: “Řekněte mi, proč. Já to potřebuji odůvodnit a potřebuji to argumentovat.” Potom vám ti klienti věří a my jsme ti odborníci, takže na nás je to, abychom zhodnotili, kde jsou ty hranice – kam jít a kam už ne.

Vrátily se tržby, potažmo zisk v kadeřnickém byznysu na stejnou úroveň, jako tomu bylo před covidem?

To je dobrá otázka, děkuji za ní. Já mám pocit, že i když je ten covid zase na scéně, tak už jsme se s tím naučili žít a myslím si, že podle tržeb a podle návštěvnosti jsme na tom lépe. Já se snažím aby šlo všechno v mém životě progresivně nahoru, abych nestagnoval na jednom místě. Protože v mém oboru je ta edukace něco, co nemůžete nikdy dokončit. Takže já se snažím být neustále krok, dva napřed. Ten covid byl opravdu těžký, myslel jsem si, že zavřeme, ale v něčem mi obrovsky pomohl, protože jsem využil ten čas k vzdělávání a posunutí toho byznysu zase o něco výš. Snažím se z těch špatných zkušeností ponaučit a vzít si z nich něco dobrého.

Vy jste během covidu mimo jiné naplno rozjeli kosmetickou značku a i parfémy, které se k tomu postupně přidávaly.

Ano, přesně tak.

Jak je složité mít zaměstnance OSVČ? Máte i nějaké stálé zaměstnance, nebo pouze OSVČ?

To je téma, které bychom mohli rozebírat hodiny a hodiny. Já jsem se stal členem AZKB, což je Asociace Zaměstnavatelů v Kadeřnickém a Beauty oboru. Já osobně všechny lidi zaměstnávám, nemám OSVČ. Odvádím řádně daně, mám sedmnáct kadeřníků, což je velký kolos, a na těch odvodech a na daních to jsou obrovské částky. Těch salonů, které zaměstnávají, bylo už před covidem velmi málo. Lidé od toho oboru i odchází… No a vláda nám do toho hodila trošku vidle, protože odvod na daních byl deset procent, ale teď se to zvedlo zpět na jednadvacet procent. My se i tímto dostáváme do situace, že nebudeme schopni ty kadeřníky zaměstnávat, takže ty zkušenosti nebudeme moci předávat dál. Prohlubuje se u nás i černý trh, tedy že kadeřnice a kadeřníci pracují třeba u sebe doma. Je potřeba si sáhnout do svědomí – kdo vám dává účtenku a kdo z těch kadeřníků, kteří jsou OSVČ, řádně odvádí daně. Nechci proti sobě nikoho poštvávat, ať si každý dělá, co chce, ale každý ten subjekt si musí sáhnout do svědomí. Asociace AZKB v čele s paní Vavruškovou a s panem Kotlárem, bojuje za práva těch salonů a za to, abychom my, ti zkušenější, předávali své zkušenosti. Protože pokud to takhle zůstane, tak si myslím, že do pěti let ten obor půjde úplně do kopru. Na těch školách se plodí každý rok desítky a desítky kadeřníků. A kam po té škole půjdou? Kdo je bude zaměstnávat a vzdělávat? My rozhodně ne, protože máme naplněné kapacity. Ti kadeřníci, kteří by chtěli a jsou šikovní, nebudou mít kam jít. Takže zůstanou někde, kde se budou tak jako plahočit tím systémem a dojdou k tomu, že je to vlastně nebaví, protože uživit ten byznys na začátku je hodně těžké. A oni nemají zkušenosti, nemají klientelu a nemají tu oporu v nás, v zaměstnavatelích. Během covidu jsme poznali, že kdo odváděl řádně daně, tak dostal podporu od státu, a tak to mělo být. Možná tady rozdmýchávám věc, která se lidem úplně nelíbí, ale když člověk dělá řádně to, co má, tak pak je ten stát schopný pomoct. Vezměte si ty povodně – deset let nic, najednou přišla voda a je potřeba pomoct. Od toho je tady ten stát a my nikdy nevíme, kdy ho budeme potřebovat.

Zaměstnání je pro daného člověka jistotou platu a pro toho, kdo zaměstnává jistotou toho, že má dobrého zaměstnance. Kdyby měl zaměstnanec OSVČ a spoustu klientů, tak si na sebe vydělá víc. Anebo naopak oceníte zaměstnance, který přitáhne více klientů?

Ano, je to dobré, když přijde kadeřník, nechá se zaměstnat a má tu svoji danou klientelu. Ale zase na mně jako majitel toho salonu je, aby ti lidé měli práci. Jejich úkolem je, aby ti klienti zůstali v tom salonu. Ti zaměstnanci jsou pilíře té firmy. Není to celé o mně, já mám kolem sebe přes padesát lidí, kteří jen nejsou tolik vidět. Pracujeme i čtrnáct hodin denně, ale lidé zkrátka vidí jen to, co vidět chtějí.

Vy jste měl v salonu i zajímavou VIP klientelu. Nebudeme rozebírat jména, jde o show business i politiky. Premiér Petr Fiala měl nedávno šedesáté narozeniny, líbí se vám, jak je ostříhaný?

To jsou přesně ty otázky, které nemám rád. Já hodnotím účesy lidí až když přede mnou sedí v salonu. To je mé pracovní místo a v tu chvíli můžu hodnotit.

Tak já se zeptám jinak. Nejvyšší ústavní činitelé – prezident Pavel, Petr Fiala a jejich manželky – líbí se vám, jak jsou oblečení a učesaní?

Musím říct, že ano. Paní Pavlová vypadá velmi vkusně, trendy a působí takovým uklidňujícím dojmem. K prezidentu Pavlovi nemám také žádné výhrady.

Jak se vám líbí účes ministryně obrany Jany Černochové?

Teď už je to v pořádku a vím, na co narážíte. Paní ministryně chodí posledních pár měsíců na vlasy ke mně. V tom minulém salonu to úplně nedopadlo střihově ani barvou, takže mi volali a požádali mě, jestli bych to napravil. Já jsem jim řekl, že neberu novou klientelu, v tom totiž opravdu nedělám rozdíly. Oni na mě naléhali, tak jsem řekl, že barvu nezvládnu, ale na střih bych se podíval. Musím říct, že jsme si lidsky hodně sedli a vždy se těším, když ke mně přijde. Takže dáváme účes dohromady – to může trvat klidně roky a zničit jej můžete za pět minut. Myslím si, že to ještě potrvá tak rok a půl, ale shodli jsme se na nějakém stylu a směru, kterým chceme jít.

Řekl jste jí, že ty daně nemuseli zvyšovat?

No ano, samozřejmě. Já opravdu nedělám rozdíly v lidech a je mi jedno, s kým mluvím. Ke všem lidem se chovám stejně. Máme na věc stejnou názor, ale je to těžké a jeden člověk s tím asi zas tolik neudělá. Je to boj na delší dobu a opravdu jde o budoucnost toho oboru jako takového.

Vy jste ve vaší autobiografii před dvěma roky uvedl, že máte od narození vrozenou vadu. Říká se tomu koňská noha. V jaké fázi je to teď?

Pes equinovarus congenitus. Tak kdybychom se tady bavili před čtrnácti dny, tak řeknu, jak je to všechno super a zalité sluncem, ale bohužel. Podstoupil jsem už devět operací. Popisoval jsem to právě v té knize, kterou jsme napsali spolu, za což ti děkuji, protože si myslím, že se to povedlo. Chtěl jsem lidem ukázat, že to, co vidí, je jenom část mého života. Narodil jsem se s vrozenou vývojovou vadou, doktoři mi zakázali chodit a běhat. Já jsem je samozřejmě neposlouchal a dělal jsem si všechno podle svého. Stal jsem se patronem jednoho spolku. Chtěl jsem lidem ukázat, že i když se narodíte s nějakým handicapem, tak není všechno ztraceno. Začal jsem běhat a stal jsem se jednou z tváří RunCzech. Minulý rok jsem běžel svůj první půlmaraton, a ta euforie je úžasná. Běh mohu skutečně doporučit, jen si dávejte ze začátku menší cíle. Ovšem během dvou měsíců jsem absolvoval ještě Vltava Run, pak jsem běžel Karlovy Vary, České Budějovice, Ústí nad Labem, Pražskou štafetu… Přepálil jsem to a ty nohy mě začaly fakt hodně bolet. Dostal jsem zánět do obou kotníků, minulý týden jsem šel na Ponseti Clinic, a řekli mi, že musím jít na operaci. Čeká mě tedy má desátá operace. Na levé noze mi budou přeskládávat kosti kolem kotníku, budu tam mít dráty a nevím, na jak dlouho mě to vyřadí. Upřímně mám strach. Bojím se toho, protože vím, co mě čeká.

Co pro vás znamená slovo “prostor”?

Hodně věcí. Já potřebuji svůj prostor a potřebuju být někdy sám. Ta samota mi dělá dobře, protože je kolem mě hodně lidí, takže prostor pro mě znamená hodně silné slovo. Mám rád i ten svůj osobní prostor, rád si ho hlídám a těžko do něj někoho pouštím.

Máte dostatečný prostor pro vztahy a rodinu?

Nemám, protože hodně pracuji a vím, že tohle hodně zanedbávám. Kolikrát nemám čas ani sám na sebe. Moje mamka pracuje na recepci u mě v salonu, tak to je jediný prostor, kde se můžeme vidět. Vím, že je to špatně, protože to, co nám má dělat radost, jsou právě ty maličkosti a zdravé vztahy. Tahle doba je v tomto ohledu hodně těžká.