Podcast Radia Prostor: Invent Arena - jediná soutěžní výstava patentů a vynálezů svého druhu v České republice (2.díl)

Co nabídne Invent Arena letos? Jak se za posledních 30 let změnil hutnický průmysl v Třinecký železárnách? V čem jsou inovace a vynálezy důležité pro rozvoj společnosti nebo průmyslu a jak moc je klíčová udržitelnost?

Přijďte se podívat na české vynálezy na Invent Arenu a nahlédněte do budoucnosti, zvou pořadatelé

Invent Arena 2024 je jedinečná výstava inovací s mezinárodní účastí. Letos se již potřetí koná v Třinci, ocelovém městě v srdci Beskyd. Poslední ročník nabídl více než padesát vystavovatelů nových technologií, z toho téměř polovina byla ze zahraničí. Součástí výstavy je i soutěž exponátů a ocenění nejlepších novinek v oblasti patentů, inovací a udržitelné výroby. Invent Arena nabízí dva dny nabité inovacemi, vynálezy a technickými trendy, které budou bavit celou rodinu.

Už za pár dní, 12. a 13. června, se třinecká Werk Arena stane místem setkání největších technologických novinek, vynálezů a trendů v průmyslu. Akci Invent Arena pořádá Česká hutnická společnost a my si o tom budeme povídat s Jiřím Cupkem, předsedou České hutnické společnosti. Dobrý den.

J.C.: Dobrý den.

A Lukášem Zmeškalem, předsedou Českého svazu vynálezců a zlepšovatelů. I vám hezký den.

L.Z.: Dobrý den.

Pane Cupku, na úvod vás poprosím o představení samotné Invent Areny. Kdy vznikla myšlenka uspořádat takovou akci?

J.C.: Samotná Invent Arena je řekněme taková kopie zahraničních výstav. My se účastníme těchto vystav každoročně – v Polsku, na Balkánském poloostrově a v Německu. A protože byla v Třinci v roce 2012 postavena nová sportovní hala Werk Arena, tak přišla myšlenka, proč bychom nemohli takovou výstavu s názvem Invent Arena udělat i v Třinci. Od té doby ta myšlenka rostla. První ročník se konal v roce 2016, druhý ročník se konal v roce 2018. Pak přišla covidová doba. Nyní jsme se dostali k obnově této naší výstavy.

Předpokládám, že největší zastoupení v oblasti novinek, vynálezů a trendů v průmyslu bude tuzemských?

J.C.: Ano, je to tak, většinou to jsou tuzemské firmy. Prozatím ještě nejsme tak rozběhnutí do světa. V tomto ročníku jsme již nalákali hodně vysokých škol. Bude se účastnit devět vysokých škol z celé České republiky, Polska i Slovenska.

Jaké další země můžete nabídnout?

J.C.: Přijedou zástupci zemí z celého světa – i z Číny, z Taiwanu, z afrických zemí, z Ameriky bohužel nikdo nepřijede, ale Evropa je hodně zastoupená.

Jak velkou roli třeba hraje to průmyslové zázemí města?

J.C.: To je podle mě zcela rozhodující. Třinec je průmyslové město s železárnami v srdci. Ty mají obrovskou tradici – už 185 let. Bez Třineckých železáren by byla taková akce naprosto nemyslitelná. Samozřejmě máme podporu i samotného města. V Třinci máme i střední odbornou školu, která patří železárnám, takže to technické vzdělání k této činnosti neodmyslitelně patří. Česká hutnická společnost podporuje zlepšovatelství v Třineckých železárnách i ve všech jejích dceřiných společnostech.

Vy sám pracujete v Třineckých železárnách už třicátý rok. Jak se za tu dobu hutní průmysl změnil?

J.C.: Hutní průmysl se mění hodně dynamicky. Ocel v Třineckých železárnách se vyrábí teprve 143 let. Předtím se vyráběly jen litiny a železo. Ta historie výroby oceli je opravdu velmi krátká. Dnešní způsoby výroby oceli jsou pak úplně odlišné. Navíc jsme tlačeni do uhlíkové neutrality, takže musíme hledat nové cesty, jak vyrábět ocel, která je šetrná k životnímu prostředí.

Takže se nedá tvrdit, že by měl tento průmysl odzvoněno, ale stále má co nabídnout.

J.C.: Já bych řekl, že má určitě co nabídnout. Ocel je jediný materiál, který je stoprocentně mnohonasobně recyklovatelný – žádný jiný takový materiál není.

Čím vším jste si za těch třicet let v Třineckých železárnách prošel?

J.C.: Řekl bych, že vším. Začínal jsem v dělnické profesi kam jsem nastoupil po maturitě a dělal jsem přípravu licích pánví. Následně jsem pracoval na dopravě surovin, na zavážce pro kyslíkový konvertor a potom jsem se dostal na pozici asistenta vedoucího provozu přes technologii, až na současnou pozici vedoucího technologa.

Jste také předseda České hutnické společnosti. Co Česká hutnická společnost zajišťuje?

J.C.: Česká hutnická společnost je zajímavé sdružení, zapsaný spolek patřící do Českého svazu vědeckotechnických společností. Tento spolek vznikl těsně po válce v roce 1947, má dlouhou historii a je to nezisková organizace. Jsme srdcaři a děláme to zdarma. Podporujeme vynalezectví, propagací hutnictví a propagací technického vzdělávání.

Pane Zmeškale, co se týče nových vynálezů – jak si v současnosti vedeme?

L.Z.: Statistiky říkají, že počty podaných národních patentových přihlášek mírně klesají. Když jsem před dvaceti lety začínal jako patentový zástupce, tak se podávalo téměř k dvěma tisícům národních patentových přihlášek, to je součet domácích i zahraničních přihlašovatelů. A aktuálně za rok 2023 se pohybujeme kolem šesti set národních přihlášek. Na druhou stranu, vedle národních patentových přihlášek je tu ochranu možné získat třeba i formou evropské přihlášky nebo mezinárodní patentové přihlášky. Tudíž je férové si říci, že vedle toho nízkého počtu národních patentů je ještě nějaký počet těch zahraničních přihlášek. To říkají statistiky a čísla. Samozřejmě, jak moc se vynalézá a co je z toho potom předmětem patentové přihlášky, která se dá vysledovat v nějakých statistikách, to už je věc druhá. Protože ne všechny inovace je nutné patentově chránit za každou cenu.

Stává se opravdu to, že by dva vynálezci nebo inovátoři pracovali na tom samém, aniž by o tom věděli?

L.Z.: Určitě se to stát může, asi se to někdy v praxi i skutečně stává. Ty patentové zákony mluví o datu podání, obecně je tedy problémem vše, co bylo zveřejněno před datem podání přihlášky. To, že je něco na nějakém patentovém úřadě přihlášeno k ochraně, ještě neznamená, že to je zveřejněno. Je to určité šedé pole a za jistých okolností může nastat kolize stejného staršího přihlášeného předmětu, který ještě nebyl zveřejněn. Šance, že by byly podány dvě patentové přihlášky ve stejný den na stejném území podle mě není moc vysoká. Ovšem může se stát, že na něčem pracují dva oddělení vynálezci nebo jiné týmy, ale mají na sebe určitou návaznost. Vždycky je potřeba myslet na tu patentovou ochranu, zvážit možnosti, informovat se, protože může být snadno udělán krok, který už nelze vrátit zpět.

Dá se i dnes přijít s něčím opravdu zcela novým, nebo už jde spíše jen o inovace toho dříve vynalezeného, vymyšleného?

L.Z.: Tak samozřejmě v dnešní době už těžko vymyslíme něco tak zásadního, jako je třeba kolo. Spíše se pohybujeme v nezjevných kombinacích známých prvků, přičemž těmi nezjevnými věci mohou být třeba nějaké parametry těch prvků. Například na převodovce může jít o nějaké konkrétní uspořádání ložisek a zubů, aby byla ta převodovka tišší, spolehlivější a tak podobně. Jsou oblasti techniky, kde se jen těžko může hledat cestička k nějakému inovativnímu řešení, které by bylo dostatečně odlišné od toho známého, aby mohlo být patentováno. Pak jsou zase oblasti, které jsou poměrně nové a kde ta cesta může být jednodušší – třeba nějaké nanotechnologie, různé formy 3D tisku a tak dále.

Jak náročný nebo dlouhý je proces od vymyšlení inovace vynálezu přes podání patentové přihlášky až po realizaci?

L.Z.: Jak dlouho trvá vymyšlení inovace záleží samozřejmě případ od případu. Když přijde poprvé klient k nám do kanceláře, tak z něj potřebuji dostat informace, které vím, že budou potřebovat pro tu patentovou přihlášku. Musím ten vynález pochopit tak, abych ho byl schopen slovně popsat. Žádné vzorečky se na patentový úřad nepřekládají, je to o slovním popisu a o výkresech. Zpracování té patentové přihlášky zabere patentovému zástupci pravděpodobně desítky hodin – deset, dvacet, třicet… Záleží, jak moc komplexní je popis toho vynálezu. Jakmile se ta patentová přihláška podá, čeká se na její vyřízení, které trvá měsíce, někdy i roky. Typické řízení trvá zhruba jeden až dva roky, v zahraničí spíše více.

S jakými nejzajímavějšími projekty jste vy sám pomáhal?

L.Z.: Já jsem tuto otázku dostal už několikrát a nikdy na ni neumím odpovědět. Jsou patentoví zástupci, kteří mají úzkou specializaci na nějaký svůj daný obor. Já se pohybuji ve strojařině, elektrotechnice a tak podobně. Když vedu s klientem rozhovor a něčemu nerozumím, často se ho ptám možná trošku hloupěji až naivně, ale na druhou stranu mám zkušenost s tím, že ho to dokáže vykolejit z toho tunelového vidění. Vynálezce přijde na něco, co ho třeba nenapadlo.

Jsou čeští vynálezci na tom celosvětovém poli konkurenceschopní?

L.Z.: Zase to bude případ od případu, ale určitě ano. Například pan docent Sedláček byl v rámci soutěže Evropského patentového úřadu oceněn za větší množství patentů na

bezlopatkovou vodní turbínu. Celkem pravidelně sbíráme i ocenění na výstavách vynálezů. Řekl bych, že se ve světě neztrácíme.

Je něco, co bychom se mohli v zahraničí naučit?

L.Z.: Možná to celkové myšlení a nahlížení na patenty. Český přihlašovatel, ať už se jedná o nějakou menší firmu nebo jednotlivce, který nemá nějaké zahraniční ambice si podle svých finančních možností vymezí území, ve kterém bude o tu ochranu usilovat, získá tam nějaký monopol a to mu stačí. Patenty platí národně a někde pouze regionálně, tedy neexistuje jeden patent na celý svět. Přihláška je následně zveřejněna v patentových databázích, kam se může kdokoliv poměrně jednoduše podívat a nechat se inspirovat. Jinými slovy, český přihlašovatel si často přihlásí český patent a zdarma to sdělí všem ostatním všude po světě. Kdežto v těch vyspělejší zemích jdou lidé hodně často cestou mezinárodních přihlášek, které jsou v první fázi přihlášeny v podstatě do celého světa a pak se tam následně rozhoduje ten územní rozsah. Předběžně to tak globálně zablokují a tu svoji inovaci prezentují nějaké třetí straně, která jim může vyplácet licenční poplatky. Samozřejmě je to věc rozpočtu, protože ta patentová ochrana v zahraničí je velmi drahá.

Letos si připomínáme dvacet let od vstupu do Evropské unie. Jak moc vynálezcům a inovátorům pomáhá to, že jsme už tak dlouhou dobu členy Evropské unie?

L.Z.: Často mohou vzniknout komplikace z důvodu rozdílného jazyka, ve kterém je patent sepsán. Evropský patent se nám rozpadl do svazku na sobě nezávislých národních patentů, které platí v jednotlivých evropských zemích. Od 1. 6. 2023 začal v Evropě platit Evropský patent s jednotným účinkem, který je přídavek k tomu stávajícímu zavedenému modelu těch jednotlivých evropských zemí. Je tedy možné získat Evropský patent jako jediný dokument, platí se jedním udržovacím poplatkem a veškeré spory soudí jednotný Evropský patentový soud.

Pane Cupku, kde by byly třinecké železárny bez členství v Evropské unii?

J.C.: Členství pomohlo všem firmám, hlavně těm proexportním. Železárny jsou jednoznačně proexportní společností, my vyvážíme hodně oceli do celého světa, nejvíce do Německa. Členství v Evropské unii nám obrovským způsobem pomohlo.

Otázka na vás oba – kde bychom byli bez umělé inteligence?

J.C.: Bez jednotlivých prvků umělé inteligence by byla výroba oceli a funkčnost celého průmyslu hodně složitá. Počítače nám dnes pomáhají úplně se vším.

L.Z.: Už několik let se pomocí umělé inteligence ladí ty strojové překlady patentových spisů. Jednacím jazykem Evropského patentového úřadu je angličtina, němčina a francouzština. A má se za to, že všechny ty jednací jazyky jsou si sobě rovny. Co se týče práce patentového zástupce, tam by mohla umělá inteligence pomoci s prací s textem. Snažím si s tím aktuálně hrát, ale zatím mi přijde, že je ta umělá inteligence buď je výrazně chytřejší než já nebo prostě úplně jiná a nemůžeme se nějak domluvit.

Jak je důležitá spolupráce na výzkumech a inovacích se základními, středními a vysokými školami?

L.Z.: Já si myslím, že univerzity v tom už celkem umí chodit. Objevily benefity, které to může přinést. Co se týče základních škol a středních škol, tak tam ta úroveň znalostí asi nebude příliš vysoká. Naši kolegové z Českého svazu vynálezců a zlepšovatelů mají takový dlouhodobý projekt, bohužel lokálního rozsahu, kdy žáky druhých stupňů základních škol učí přemýšlet nad technickými problémy denního života, snaží se nad tím v týmech zamyslet a něco vynalézt. Benefitem je pro ty ty žáky i možnost prezentace jejich inovací na naší třinecké výstavě Invent Arena. Na těch zahraničních výstavách je prezentace vynálezů a inovací studentů naprosto běžná, u nás máme velké mezery.

Jak moc je důležitá spolupráce v tomto poli mezi školami a Třineckými železárnami?

J.C.: Tato spolupráce je zcela nezbytná. Můžu uvést konkrétní příklad na exponátu, který budou Třinecké železárny teď vystavovat na Invent Areně, což je tepelné zpracování kolejnic. Vymysleli to sice technologové z Třinecké železárny, ale abychom ověřili, jestli je to dobrý nápad a dobrá myšlenka, požádali jsme o pomoc Vysoké učení technické v Brně, aby proměřili a prověřili všechny použitelné faktory a parametry. Dlouhodobě spolupracujeme také s Vysokou školou Báňskou – Technickou univerzitou Ostrava. Máme za sebou obrovské spousty dobře provedené práce a spolupráce je na velmi vysoké úrovni.

Jaký je v současnosti zájem studentů o hutní průmysl?

J.C.: Zájem o studium hutního průmyslu nebo hutních oborů je bohužel velmi malý a zájemců pořád ubývá. Neumím si to vysvětlit. Zřejmě není huťařina nebo slovo hutnictví pro mladé lidi dostatečně atraktivní.

Kam nejdál se čeští vynálezci vypravili a prezentovali svoji práci?

L.Z.: Já jsem byl se svazem nejdál v Číně. Covid ale způsobil to, že jsou některé akce dodnes online. Každopádně jezdíme od Silicon Valley přes Ženevu, Norimberk, Polsko, Balkán, Střední východ, Asii, Malajsii, Indii… Jakožto v podstatě nevýdělečná organizace jedeme tam, kde na to máme.

J.C.: My se držíme jenom v Evropě. Do světa se moc nepouštíme, nemůžeme si to finančně dovolit.

Přinesl covid něco pozitivního v oblasti vynálezů patentů nebo průmyslu?

L.Z.: Tak co se týče vynálezů, nevím jestli pozitivního, ale určitě v té době byl patrný jednoznačný trend. Vynalézala se nějaká různá sterilizační zařízení, různé dezinfekce, ochranné známky na výrobky a podobně. Další změnou asi může být větší elektronizace celé té komunikace mezi přihlašovateli a patentovými zástupci s těmi dotčenými patentovými úřady. V letech 2018 až 2021 jsem skládal zkoušky Evropského patentového zástupce, které se někdy od těch 70. let, kdy se vůbec ty zkoušky začaly skládat, píšou tužkou na papír hromadně v Mnichově na výstavišti, kde je v hale 400 lidí a každý má ten svůj stoleček metr na metr, kde třeba 5 až 6 hodin píše. Roku 2020, asi týden před konáním, nám tu zkoušku zrušili. Takže jsme nevěděli, jak to tady bude dál. Nakonec byla tehdy zrušena bez náhrady. Roku 2021 byl vyvinutý online model té zkoušky, kde tedy každý sedí ve své kanceláři pod webovou kamerou, mikrofonem a zkouška se koná v nějakém chytrém prohlížeči s umělou inteligencí. A to je vlastně taky nějaký posun v té elektronizaci, že se už nejezdí přes půl Evropy a nemusí se popsat štosy papíru, každý to prostě vyřeší ze své kanceláře online. Takže to je taková změna, která tam proběhla.

J.C.: V případě Třineckých železáren to dopadlo naprosto stejně. Tím, že byly lockdowny, tak přišla elektronizace jednacích místností. Všude se instalovaly kamery a mikrofony a přešli jsme na online prostor. A v podstatě to z velké části zůstává i do dneška. To znamená, že se snažíme ušetřit čas i cestovní náklady tím, že zkracujeme vzdálenosti díky elektronické komunikací.

V čem jsou inovace a vynálezy důležité pro rozvoj společnosti a průmyslu?

L.Z.: Říká se, že inovace jsou motorem společnosti a rozvoje. Jsou ale i hlasy, které patenty vidí naopak jako brzdu, protože zakazují ostatním použití. Ale pokud někdo vymyslí něco, co má nějaký hmatatelný dopad, tak si přece zaslouží odměnu, a to třeba ve formě toho monopolního práva. Také to může ostatní motivovat k tomu, aby vymysleli nějaké další řešení, které vlastně obejde ten dotčený patent, teoreticky na trh uvede i něco lepšího a tu techniku posune někam dál. Ale jednoduše řečeno: Bez inovací bychom stále byli někde v nějaké jeskyni a tam klacíkem rozdělávali oheň. A toho “červíčka v hlavě” je důležité rozvíjet, proto je důležitá práce s dětmi a studenty. Mám kamaráda, který je maďarským patentovým zástupcem, který má dceru. Ta dcera, když jí bylo asi deset let, přišla za ním do kanceláře a říká: “Hele, tati, já jsem tady vymyslela nějaký vynález, já bych to chtěla patentovat.” No, tak on se tak otcovsky usmál, ale udělal patentovou rešerši a zjistil, že ta dcera skutečně vyvinula něco, co v tom známém stavu techniky nemělo obdoby a že by to asi patentovatelné bylo. Takže i člověk, který nemá nějaké technické vzdělání nebo nemá za sebou tým vynálezců, tak teoreticky dokáže přijít s inovací, která by mohla být třeba i úspěšná.

J.C.: Nemusí to být vždy hned patent nebo nějaká inovace, mohou to být i drobná zlepšení. Právě drobná zlepšení přinášejí železárnám obrovské úspory na nákladech nebo na materiálech a energiích. Jsou to milionové úspory a těchto zlepšení je každoročně v železárnách podáváno 300 i více. To je nejméně jeden podnět každý pracovní den. Takže je vidět, že to zlepšování stále funguje a my ho vítáme a chceme, aby to tak pokračovalo.

Ohrožují ty vynálezy nebo inovace pracovní místa nebo je naopak v průmyslu vytváří?

J.C.: To se asi nedá tak jednoznačně říct. Ale rozhodně zlepšují kvalitu práce. Pokud je třeba nutné někde přenášet těžká břemena, tak někdo vymyslí jeřáb a každé zjednodušení práce je vítáno. Ale může se stát, že to zjednodušení práce je natolik moc velké, že se může snížit i počet zaměstnanců.

Na co se návštěvníci Werk Areny mohou těšit na akci Invent Arena?

J.C.: Těšit se mohou hlavně na tu vystavu. Uvidí ty technologie, uvidí patenty a uvidí rovněž bohatý doprovodný program. V doprovodném programu budou například studenti střední školy předvádět cestu řemesel, kde budou mít svoje ukázky. Partneři České hutnické společnosti budou ukazovat Třinecké železárny tak, jak je znají ze svého pohledu. Jeden z exponátů bude třeba Tatrovka na vodíkový pohon. Budou tam samozřejmě i různé přednášky formou panelových diskuzí.

L.Z.: Svaz vynálezců a zlepšovatelů tam bude mít svůj stánek, kde bude prezentovat některé inovace, které už mají ti vystavovatelé patentované nebo mají přinejmenším podanou přihlášku. Cílem svazu je touto prezentací i zvýšit povědomí o inovacích vystavovatelů a třeba jim i napomoci v hledání nějakého výrobního partnera, investora, nějaké spolupráce nebo startupu. Samozřejmě pokud takový exponát na výstavě dostane nějaké ocenění, tak to může být i jeden z podpůrných argumentů při vyjednávání s potenciálními partnery. Já osobně budu i součástí poroty, která ty vynálezy bude hodnotit. Je to práce poměrně časově obsáhlá, soutěžních exponátů máme přes sto a chceme je všechny spravedlivě posoudit a spravedlivě ocenit. Myslím, že se tam nudit nebudeme.

Pokud nás poslouchá někdo, kdo má v hlavě nějaký nápad, nějakou myšlenku a říká si “to už určitě bylo vynalezeno”, co byste takovému člověku poradil, co by měl udělat?

L.Z.: Dobrým začátkem je nějaká patentová rešerše, kterou udělá buď nějaká patentová kancelář nebo i Úřad průmyslového vlastnictví za příznivou cenu. Rešerše může zabránit tomu, že se složitě a draze vymýšlí něco, co už bylo vymyšleno. Můžete tak ušetřit spoustu zbytečných výdajů.

Vy jste zmínil, že zájem žáků a studentů o hutnictví a ocelářství každým rokem oslabuje. Čím je pro vás tento obor zajímavý? Proč jste se tehdy rozhodl jít do Třineckých železáren?

J.C.: Bylo to na doporučení rodičů – otec i dědeček pracovali v železárnách. Moc všechny zvu na Invent Arenu, budete mít možnost si i virtuálně projít výrobu Třinecké železárny.

Díky, že jste si na nás udělali čas, přiblížili nám problematiku vynálezů i samotnou Invent Arenu, tedy soutěžní výstavu patentů a vynálezů, která proběhne ve Werk Aréně v Třinci ve středu a ve čtvrtek 12. a 13. června. Ať se daří.

J.C.: Děkuji a určitě se přijďte podívat.

L.Z.: Díky za pozvání a těším se na viděnou na výstavě.

Poslechněte si také 1. díl Podcastu Radia Prostor:

Podcast Radia Prostor: Invent Arena - jediná soutěžní výstava patentů a vynálezů svého druhu v České republice | Radio Prostor

www.radioprostor.cz

12. a 13. června se Česká republika a konkrétně třinecká Werk Arena stane místem setkání největších technologických novinek, vynálezů a trendů v průmyslu. Akci Invent Arena pořádá Česká hutnická společnost a o tom si v podcastu Radia Prostor povídal Martin Šubrt s Janou Engelovou Pavkovou z Úřadu průmyslového vlastnictví, který výstavu spoluorganizuje a také s autorem konceptu PRŮMYSL 5.0 Michaelem Radou.