Pípšou za všechny prachy

V přiloženém audiosouboru si můžete poslechnout celou aktuální rubriku Vosí hnízdo. Téma vás chytlo, chcete vědět víc? Kompletní rozhovor s naším hostem naleznete pod audiem. 

Autor: Tereza Šimůnková

Finanční poradkyně Martina Burešová: Pozor na pípací efekt!

Podle České bankovní asociace chtěli Češi na Vánocích 2023 ušetřit a oproti loňsku utratit o patnáct tisíc méně — dvanáct tisíc korun. Ale zvládli jsme to? A proč někdo utrácí jak zjednaný, i kdyby na chleba nebylo? O rodinných rozpočtech si povídáme s finanční poradkyní Martinou Burešovou.

Chtěli po vás klienti pomoct sestavit finanční plán na Vánoce?

Češi hlavně nejsou zvyklí si nějaké finanční plány dělat. Řekneme si tak nějak v hlavě, že dvanáct tisíc dám na Vánoce, ale pak si to stejně nehlídáme. Já tomu říkám pípací efekt. Lidi jdou, pípnou platební kartou a večer si nezkontrolují účet. Dokud jsme měli peněženky a v nich hotovost, tak jsme viděli, že se obnos ztenčuje. Ale u platební karty to jde úplně mimo nás. Když pak klienty poprosím, aby si udělali přehled svých nákladů a příjmů, tak je to pro mnohé poprvé, kdy si ta čísla dají na papír. Často jsou překvapení, že utratí víc, než si mysleli. A někoho to motivuje, ale někdo se té realitě do očí podívat nesnese. Zjistí, že ve skutečnosti šetřit nechce. Někoho baví utrácet.

Půjčku na vánoční dárky zvažovala tři procenta lidí. To mi nepřijde moc.

To určitě moc není, ale lidé mají ještě velmi často různé kontokorenty. Mohou jít na účtu do mínusu, takže to není úplně klasická půjčka, ale stejně to splácí po Vánocích. Někdo si peníze může půjčit třeba od příbuzných. Myslím, že na takové věci, jako je dovolená nebo Vánoce, by se peníze půjčovat vůbec neměly.

Říkala jste, že někdo vlastně šetřit nechce. Protože mají dost peněz, nebo takovou povahu?

Lidé dost často říkají, ušetřím, až budu mít vyšší výplatu. Ale z vlastní zkušenosti s klienty musím říct, že to závisí spíš na našich návycích. Zrovna včera jsem měla schůzku s klientkou, která má příjem 30 tisíc a je schopná ušetřit, protože si opravdu každý měsíc sedne, rozdělí si, kolik utratí za jídlo, kolik za drobnou půjčku na auto, využívá spořící obálky na spořícím účtu, a dokonce investuje. Pak jsem měla klientku, která měla 100 tisíc měsíčně a neušetřila ani korunu. Někdo žije tady a teď, a i když se dneska hodně mluví o tom, že je potřeba se zabezpečit na budoucnost, lidé někdy čekají na zázrak, nebo na to, že budou teoreticky dědit nějakou nemovitost. Ale to pořád spoléhají na někoho jiného než sami na sebe.

Často se zmiňuje pravidlo 50, 30 a 20: dát 50 procent příjmu na nutné náklady, třicet na radosti a dvacet procent uspořit. Je to ale při dnešních cenách vůbec reálné?

Kolikrát doporučuji odkládat na budoucnost třeba jen deset procent, ale dát je stranou jako první. Když to necháte, až co zbude, kolikrát nezbyde vůbec nic. Mně rukama prochází opravdu dost klientů a vím, že ušetřit lze, ale lidé musí chtít hledat cesty. Pokud má někdo nastavení oběti, že prostě nic dělat nedokáže, tak to je někdy spíš na psychologa než na finančního poradce.

Zmínila jste pípací efekt. Je strategicky lepší platit hotově?

Pokud má člověk s utrácením problém, určitě mu to může pomoct. Je také možné využít práci s účty a založit si jeden vyloženě na utrácení, a tam když to dojde, tak to prostě dojde, ale mít jiný účet na ostatní platby, kde to dojít nesmí. Dneska jsou účty zdarma, tak se s tím dá poměrně hezky pracovat. Odklon od hotovosti má ještě jeden důsledek. Zabývám se finanční gramotností dětí. Když jsem byla malá já, tak jsem viděla, že mámě chodí složenky na elektřinu, na plyn a tak dále. Ležely ve schránce, máma je vyzvedla, zaplatila a ještě si vedla účetnictví. A to my dneska před dětmi vůbec neděláme. Platíme někdy večer, kdy si sedneme k počítači. I já sama jsem si uvědomila, že přijel kurýr s nákupem, předal mi tašky a moje dítě vůbec nevidělo, že jsem nákup platila.

Umíte doporučit nějaký opravdu blbovzdorný způsob stavění budgetu?

Co bych určitě doporučila, je sestavit si rozpočet na roční náklady, to znamená výdaje, které se platí jednou za rok. Pojistka na auto, pojištění bytu, dovolené nebo právě ty vánoční dárky. Sednout si, sepsat si to a vydělit dvanácti a každý měsíc si částku odkládat. Nebo když plánujete zubní zákrok. Když vím, že mě to čeká, začnu si postupně každý měsíc něco odkládat, a pak to nebolí tolik, jako muset to najednou zaplatit celé. Na tohle skvěle fungují spořící obálky, které nabízí už spousta bank. Dělají to samé, co hrnečky nebo fyzické obálky, které využívaly naše babičky.

Na čem lidi nejčastěji vyhoří?

Určitě na sebekázni, takže když se rozhodnete, že si budete měsíčně něco odkládat, je nejlepší si nastavit trvalý příkaz těsně po výplatě. Jinak můžete zapomenout nebo si prostě řeknete, že začnete za měsíc, a příští měsíc si zase řeknete, začnu příští měsíc a takhle člověk nemusí začít nikdy. Když to odchází pravidelně, naučíte se pracovat s částkou, která zbude. Ale je dobré to neodkládat. To je trošku jako zhubnutí, které taky začíná vždycky až od pondělka. Přesně tak. Na začátku roku vidím, že lidi chtějí řešit své finance, ale pak ten zájem postupně opadá. Chápu, že sestavování rozpočtů není úplně příjemné, ale aspoň jednou za rok bych to doporučila každému. Firmy také plánují.

Tereza Šimůnková