Radio Prostor

Ozempic: léčba, nebo trik?

Vosí hnízdo

Je obezita nemoc, nebo volba? Co se stane s vaším tělem, když doberete Ozempic? A jak vypadá „Ozempic face“? Šťourejte s námi ve vedlejších účincích léků na hubnutí také na Facebooku či na adrese radioprostor@radioprostor.cz.

V přiloženém audiosouboru si můžete poslechnout celou aktuální rubriku Vosí hnízdo. Téma vás chytlo, chcete vědět víc? Kompletní rozhovor s naším hostem naleznete pod audiem. 

Autor: Tereza Šimůnková

Vosí hnízdo - povánoční hubnutí

0:00

0:00

Diabetoložka Hana Krejčí: Pozitiva Ozempicu po vysazení vyšumí

Hollywoodské celebrity si jím vypomáhají při hubnutí, zároveň může mít fatální vedlejší účinky. O léku Ozempic a obezitě si povídáme s diabetoložkou MUDr. Hanou Krejčí, která zároveň popularizuje nízkosacharidovou stravu.

Jak Ozempic funguje?

Je analogem látky, která se nám přirozeně tvoří ve střevě a která utlumuje pocit hladu, ale účinků je víc. Stimuluje slinivku, aby produkovala více inzulínu. Zpomaluje vyprazdňování žaludku. V centru sytosti v mozku navozuje pocit sytosti, takže pacienti potřebují méně jídla. Navíc má pozitivní kardiovaskulární účinky: snižuje riziko srdečně-cévního onemocnění, zejména mrtvice. Má určité ochranné účinky na ledviny, a onemocnění ledvin je jednou z dlouhodobých komplikací cukrovky. Potenciálně nežádoucí účinky má jako každý lék, bývá to hlavně pocit nevolnosti v počátcích užívání, ale z Česka si nevybavuju žádný případ opravdu závažných komplikací. Teď to vyznívá, že to je úplný zázrak a že by ho měli brát všichni pacienti s diabetem druhého typu. Ale je to léčivo a je taky dost drahé.

Kolik stojí týden léčby?

Asi kolem dvou a půl tisíc. A v České republice máme kolem milionu diabetiků, z nichž má naprostá většina – devadesát procent – cukrovku druhého typu. Takže i proto pojišťovny regulují jeho předepisování, jinak by se nám zhroutil celý zdravotní systém. A hlavně bych doplnila jednu věc: tyhle krásné účinky trvají jen po dobu užívání toho léku. Pozitiva po vysazení vyšumí.

Čili se předpokládá, že pacient bude na Ozempicu dlouhodobě, nebo dokonce trvale?

Pokud to nejde ruku v ruce s tím, že sám na sobě zapracuje, že zlepší svůj životní styl, ano.

Do Česka přichází to, co třeba v USA vidíme už delší dobu: snímání odpovědnosti za vlastní zdraví. Zkrátka se z obezity stává nemoc „jako každá jiná“. Jenže není. Jaká je výhoda toho nabídnout lidem roli oběti, kromě toho, že firmy vydělají bambiliony?

Obezita určitě je civilizační nemoc, je tam ta genetická složka, ale zároveň souvisí se životním stylem. Lákadel, která ve výsledku vedou u lidí s dispozicí k obezitě, je tolik, že je těžké se tomu vyhnout. Sladkosti v rámci oslavy, alkohol v rámci oslavy, spousta jídla, všeho máme nadbytek. Jasně, dá se tomu postavit, ale ukazuje se, že pro velké procento populace to je obtížné. To neznamená, že z nich snímáme veškerou zodpovědnost a že ke své nemoci přišli jako slepý k houslím a že se obezita dá léčit jen medikamentózně nebo zákroky. Je tam velký prostor pro to, aby pacient sám pro sebe něco udělal, a k tomu je potřeba ho vést. Takže já bych to viděla spíš jako průnik dvou extrémů, které jste zmínila.

Je to spravedlivé vůči nemocným, kteří si na nemoc svým životním stylem nezadělali?

Chorob, jako je obezita, je celá řada. Nemůžeme je škatulkovat na ty, kterým pomůžeme, a kterým ne, protože si za to můžou sami. Takhle medicína nefunguje a popravdě řečeno, já jsem ráda. Systém má mít tu podanou ruku pro všechny, ať už je tam větší podíl vlastního zavinění, nebo není.

To jistě ne, ale zrovna stravu může změnit naprosto každý. A navíc to nic nestojí.

Nejspíš bychom museli toho změnit spoustu v rámci celé společnosti. My jsme opravdu rádi, že máme léky typu Ozempic, protože někomu je těžké pomoci jakkoli jinak. Třeba se už nějakou dobu snaží, ale neustále selhává, a najednou přestane mít ty chutě, nehoní ho mlsná, zhubne, zlepší se cukrovka. Pak se může rozhodnout, jestli bude pokračovat vlastními silami. Součástí kritérií pojišťoven je, že my lékaři máme průběžně vyhodnocovat efekty léčby, protože Ozempic se dá takzvaně přejíst, pokud se člověk vůbec nesnaží. Máme i takové případy. Bez vlastní snahy se po vysazení těch léků všechno vrátí se vší parádou, tak jak to bylo.

Propagujete nízkosacharidovou stravu. Můžete ji doporučit i lidem štíhlým a bez cukrovky k dosažení řekněme optimálního zdraví – k ještě větší energii, ještě pevnějšímu zdraví?

Pro mě je to zejména léčebná strava, takže si nejsem jistá, zda ji doporučovat paušálně. Kdo je štíhlý a zdravý, má zjevně životosprávu nastavenou správným směrem. A je otázka, jestli si dělat nějaká zbytečná omezení. Jestli lze univerzálně něco doporučit všem, tak to je jíst kvalitní, základní potraviny, vyhýbat se junk foodu, fast foodu a vysoce průmyslově zpracovaným výrobkům. Nízkosacharidovou stravu používám zejména v léčbě diabetu, ale ani tam ji nedoporučuju všem. Ale pokud to pacientovi sedne, má krásné výsledky a příznivý dopad nejenom na cukrovku, ale i na hladinu krevního tuku, cholesterol, vysoký tlak a na další složky takzvaného metabolického syndromu.

A na rozdíl od Ozempicu se určitě dá praktikovat dlouhodobě.

Přesně tak. Záleží na jejím pojetí, přísnější verze s opravdu výrazným omezením sacharidů vidím spíš jako krátkodobější záležitost k dosažení určitého cíle, tomu se říká ketogenní strava, ale to, co se dá určitě dodržovat dlouhodobě, je mírná nízkosacharidová strava, kde se už nějaké sacharidy do stravy vracejí, ale ve zdravější podobě s vlákninou a s menším objemu.

Praktikujete ji taky?

Praktikuji s různými vlnami, teď proběhly Vánoce, takže jsem si taky zahřešila, ale přichází leden, období půstu, tak ji mám v plánu držet trochu přísněji. Nevědomky jsem k ní ale už inklinovala dřív. Jsem typ, co má rád maso a k tomu přikusuje neomezeně jakoukoliv zeleninu, takže já jsem se v tom vysloveně našla.

Tereza Šimůnková

Hana Krejčí · Foto: Archiv Hany Krejčí