O demokracii se bojím. Dvě třetiny lidí jsou stádem, které potřebuje vést, říká Radkin Honzák
Psychika a společnost
Dnešní dobu mnozí z nás považují za blázinec. Existují ale osobnosti, které se nenechají zviklat a snaží se přinášet světlo do zatemněných uliček našich myslí. Jednou z takových osobností je i přední český psychiatr Radkin Honzák, který svou práci považuje za poslání. V rozhovoru nás provází labyrintem moderního světa a snaží se osvětlit, jak v něm nalézt klid a vyrovnanost.
Radkin Honzák v rozhovoru s Martinem Šubrtem podotýká: „Vidíme, jak se svět mění a s ním i požadavky na naši psychiku. Stáváme se společností, která velmi špatně kooperuje, málo spolupracuje a není vůči sobě vstřícná.“ Toto pozorování přichází v době, kdy se svět potýká s rychlými změnami a technologickým pokrokem, který může působit povzbudivě, ale i neklidně.
Honzák zdůrazňuje, že jedním z klíčů k duševní pohodě je pochopení a akceptace. „Musíme akceptovat, že naše společnost není optimální. Naše mozky jsou nastavené na přežití, ne na pohodu, a tak jsme přirozeně nastaveni k tomu, že vnímáme vše špatné, co se kolem nás děje.“
Kromě analýzy současné společnosti Radkin Honzák hovoří i o změnách, které pozoroval během své půlstoleté praxe. „Za dobu mé praxe se svět proměnil nesmírně. Dříve byl život pomalejší, lidé si více vážili mezilidských vztahů a byli více spojení s přírodou.“
Podle Honzáka je důležité najít v každodenním životě malé radosti a snažit se tyto chvíle oslavovat. „Klid a pohodu můžeme nalézt, pokud zůstaneme uzavřeni ve svém srdci společně s našimi nejbližšími.“ Toto prohlášení zdůrazňuje potřebu duchovních hodnot ve společnosti, která čím dál tím více pohrdá hlubšími mezilidskými vazbami ve prospěch povrchních kontaktů a neustálé online přítomnosti.
Rozhovor s Radkinem Honzákem tak nabízí nejen pohled na současnou společnost, ale i rady, jak v ní nalézt klid a jak na životní výzvy reagovat s rovnováhou a pochopením. Jeho slova nám připomínají, že i v největším blázinci, který moderní doba někdy připomíná, lze najít cestu k sobě a k druhým. A to je cesta, kterou stojí za to sledovat.
