Některé kroky nejsou možné ani fyzikálně. Přechod na nestabilní zdroje energie je jízda na ďábelském koni

Rozhovor s Jaroslavem Čížkem:

Vy jste ze spolku Realistická energetika a ekologie. Co je cílem tohoto spolku?

Osvětlit lidem pravdu o energetice, i když může být nepříjemná, protože platí, že lež může pohladit, ale zabít, kdežto pravda občas bolí, ale je to jediná záruka vyléčení.

Vy o energetice a ekologií mluvíte dost jinak, než se o tom mluví v Evropě. Ale množí se různé hlasy – i politiků – kteří se vyslovují pro to, aby byla naše energetika úplně překopána a přešla prakticky pouze na obnovitelné zdroje. Je to vůbec technicky možné?

Není to možné fyzikálně, technicky bychom to možná zvládli. Profesor Kundzewicz, který dlouhá léta působil v IPCC, publikoval v minulém roce práci, kde hovoří o tom, že celý ten problém vztahu CO2 a teploty má dvě stránky a tou druhou stránkou je otázka, co bylo dřív – vejce, nebo slepice. Tedy jestli CO2, který za sebou táhne teplotu nebo teplota, která se zvyšuje a tím pádem se dostává do ovzduší více CO2. On dokazuje, že ta teplota předbíhá CO2.

Takže se dá zjednodušeně říci, že ten vládní narativ je, že velké množství CO2 způsobuje oteplování, zatímco CLINTEL tvrdí přesný opak – teplo způsobuje CO2. Zdá se mi, že u energetiky a ekologie trošku převracíte příčiny a následky a říkáte, že přechod na bezuhlíkovou ekonomiku pro nás není dosažitelný.

Nemožný je z jednoho prostého důvodu. Ten problém je v něčem, čemu se říká hustota výkonu. Přišel s tím profesor Kapica už někdy v roce 1978. Když si představíte, že zapálíte na metru čtverečním fosilní palivo, třeba naftu, a máte do té nádrže přívod, tak vám hoří čtyřiadvacet hodin denně 365 dní v roce a podává vám ten metr čtvereční výkon něco přes 1 megawatt. Když vám svítí sluníčko na Zemi, tak na atmosféře je ta solární radiační konstanta nějakých 1,3 kilowattu. Než to projde atmosféru, dopadne to na Zem a tak dále, tak z toho maximálně dostanete 1 kilowatt. Představte si kombajn, který jezdí po poli, kde je pět set klasů na metru čtverečním, je poháněný naftou a vedle toho je příroda, kde je na dvaceti metrech čtverečních jeden klas. Tam nebude žádný poháněný kombajn, tam můžete sbírat jenom ručně. A když to srovnáte, tak ti lidé, kteří by to ručně sklízeli, tak by byla ta jejich rojnice dlouhá asi tři sta kilometrů a měla by osmdesát tisíc lidí. Tomu kombajnu stačí na den asi sedm set litrů nafty. To přivezete na jednom pick-upu, natankujete a za půl hodiny jste pryč. Teď si představte, kdyby každý z těch sběračů dostal k snídani, obědu i večeři dva rohlíky a deset deka salámu. Rohlík by nebyl za korunu nebo za dvě, ale za deset nebo za dvacet. Tak prosté je to i v té energetice.

Já se domnívám, že my nejsme schopni postavit větrník, který nám zpracovává obnovitelné zdroje, aniž bychom k jeho výstavbě nepoužili fosilní zdroje. Nebo se mýlím?

Je to myslím přesně tak, jak říkáte. V květnu loňského roku vydala Bank of America investiční doporučení a všichni dělají, že neexistuje. Čerpají z výzkumů ohledně ukazatele poměru ERoEI – energie zařízením vrácená vůči energii do zařízení vložené. Má-li to fungovat v režimu 24 hodin 7 dní v týdnu a 365 dní v roce, pak má tento poměr ERoEI u větru hodnotu někde kolem čtyřech, tedy jeden větrník vyrobí pouze 4x tolik energie, než bylo spotřebováno na jeho výrobu. Problém je v tom, že hranice rentability má hodnotu 7. a provoz čtyřikrát více energie, než vyrobí. U biomasy je to taky čtyřikrát a u soláru ještě méně. To znamená, že nikdy by nebylo možné znovu postavit větrnou farmu nebo solární park pouze s využitím větrné a solární energie.

Tedy my musíme energeticky dotovat výrobu obnovitelné energie. To znamená, že tam musíme dodat více energie z fosilních zdrojů. Přitom jsme neustále krmeni tvrzením, že existuje vědecký konsensus, podle něhož je ten přechod možný a dokonce nutný. Jak si to vysvětlujete?

Otázka je, co je a co není konsenzus. Když jsem musel absolvovat před padesáti lety zkoušku z fyzikální chemie, tak jsem se divil, proč nás neustále dusí na jednom vzorečku – C + O2 = CO2. To je vlastně základní chemická reakce, která pohání život. Když se podíváte na metabolismus a buňky, tak co se tam děje? Zpracovává se uhlík do nějakých cukrů, tuků a dostáváte energii. Proto můžete existovat. Když se podíváte na buňky rostlin, tak co dělají při fotosyntéze? Utrhnou vodík od toho kyslíku, utrhnou uhlík od kyslíku a spojí uhlík s vodíkem, čímž vznikají cukry a tak dále, které potom spalují. My tuto reakci můžeme nahradit jadernou reakcí, kde je té energie daleko více. Jediné, co nám nechybí ve vesmíru je energie a prvky. Takže když budeme mít dost energie, můžeme ukrást té vodě vodík, ukrást CO2 uhlík, dát je za pomoci energie je dohromady a vytvořit si nějaké syntetické palivo, naftu, benzín a podobně. Ale musíme k tomu mít tu jadernou energii.

Jak víme, dnes jsou Němci zcela bez jaderné energie a ta jaderná energie v Evropě tedy chybí. Poznáváme to i my na české přenosové soustavě a poznáváme to především ve stabilitě přenosové soustavy. Protože jaderná energie patří mezi velmi stabilní zdroje, zatímco obnovitelná energie patří mezi ty nestabilní. Jak si vysvětlujete, že se Evropa odklání, tedy minimálně v některých zemích, od tak silného stabilizačního prvku a zároveň od prvku s tak vysokou hustotou výkonu?

Je to iracionální strach. Říkám tomu, že je to jízda na ďábelském koni. Chcete-li odletět před výbuchem sopky a nějak se zachránit, tak do toho letadla prostě musíte vlézt, i když se bojíte. To prostě tak je.Například postavit jadernou elektrárnu Fukušima na místě, kde jsou zemětřesení a tsunami byl fatální lidský omyl. V Černobylu dělali pokusy, které dělat neměli. Člověk musí vědět, co má v rukách, ale myslím si, že uřídit se to dá.

Už jsme mluvili o jaderné energetice. Jaké jsou další oblasti, kterých se podle vás nemůžeme vzdát? A v jakém pořadí je ta důležitost – je na prvním místě uhlí nebo plyn?

Chceme-li dneska přežít a dožít se té doby jaderné, kdy dokážeme využít obrovské množství koncentrované energie třeba i na to, abychom vytvářeli ta syntetická paliva, tak se toho uhlí nemůžeme vzdát. Pokud se ho vzdáme, narazíme do zdi. Můžeme se ho vzdát až ve chvíli, kdy budeme mít náhradu.

Ale náš pan premiér si myslí, že náhradu máme, protože podepsal, že skončíme s těžbou uhlí. Mýlí se?

Řekl bych, že se strašně mýlí a je to velmi nebezpečné, hlavně ta náhrada uhlí plynem. Když začala fungovat uhelná komise, to bylo kolem roku 2018, tak mi občas volali a ptali se, jestli bych k tomu nemohl něco říct. V mém úplně prvním emailu bylo napsáno: “Nikdy nepřipusťte teorii, že nahradíme uhlí plynem. Jednou zákonitě skončí stejně jako uhlí a dojede na povolenkách.” Všechno je to založené na lži a na strachu. Teď přichází Evropská unie s něčím, co je metanová strategie. Jak asi dopadne? Metan se začne do těch emisí započítávat od vrtu až k tomu hořáku. Dnes se tvrdí, že povolenka za plyn je zhruba na poloviční výši než za uhlí, u kterého sice nějaké doprovodné emisní stopy jsou, ale nejsou tak fatální jako u toho plynu. Ty emisní povolenky po započtení metanu a celého jeho cyklu, třeba u frakovaného plynu z USA, budou až třikrát dražší. Přesně ten plyn sem potřebujeme dostat namísto ruského plynu. No a co se stane? Zahubí vám ten plyn ještě dřív, než vám zaschnou základy betonu na stavbě nových plynových elektráren. Nikdo to nechce slyšet.

Takže jinými slovy, my si rušíme uhlí, abychom mohli používat plyn a v okamžiku, kdy přejdeme na plyn, tak už teď Evropská komise plánuje, že zdraží emisní povolenky na plyn, takže nám plyn třeba násobně zdraží. Jinými slovy, když pan premiér říká, že energetická krize skončila, tak my k tomu můžeme dodat – energetická krize je právě na svém začátku, mám pravdu?

Právě jste mi to vzala z úst, tak jsem to chtěl říct. Jsme na jejím začátku a iluzorně si namlouváme, že tomu tak není. Proč? Protože si nechceme přiznat to, že se stavíme proti té fyzice, proti hustotě výkonu, že nám někdo říká “budete sbírat ty klasy ekologicky” a není to pravda.

Než tedy přinejmenším evropská společnost narazí a pochopí, že fyziku neobejde, tak ještě bude muset bolestně projít dvěma zjištěními. Za prvé, že energie na svůj objem fyzicky chybí. A za druhé, že energie je extrémně drahá. Mnohem dražší než dneska. Souhlasíte s tím?

Ano. My si prostě asi musíme ten nos rozbít. Já tomu říkám degenerace blahobytem. My jsme díky tomu blahobytu zapomněli, že život je vlastně jen boj o přežití a boj o zdroje. Takže asi tou katarzí budeme muset projít.

Proč je konkrétně v České republice elektřina dražší než v okolních zemích?

Nejsem ani energetický analytik, ani ekonom, ale my se vlastně stáváme tou další zemí Německa. A jsme tak součástí prostoru, kterým ekonomicky a energeticky prostě hýbe Německo. A jejich cena elektřiny nás táhne s sebou. My nejsme úplně nejdražší, ty Němci mají energii ještě dražší, i když oni si to zadotují. Ceny pak, pokud vím, mají nižší Slováci, Maďaři a Poláci. Ale asi je mají nižší i Francouzi, tam je to zase dané obrovským zastoupením jádra. A oni teď mimochodem k té dekarbonizaci půjdou přes jádro a nebudou si energie kazit nějakými obnovitelnými zdroji. Takže žijeme poblíž černé díry a ta se jmenuje Německo. Všechno k sobě stáhne. To je i u toho, jak chtějí to uhlí nahradit plynem přes všechny hrozby. A jediným výrobcem těchto zařízení je Siemens, přičemž samozřejmě veškeré poptávky stáhne Německo. Takže my doplácíme na to, že jsme řízeni tím německým prostorem, těmi německými cenami. Ale pořád si myslím, že energii a elektřinu u nás v zásuvce máme pořád levnější, než mají Němci.

V okamžiku, kdy se u nás postupně začala rozpadat ta velmi stabilní energetická soustava a začalo se do ní posílat čím dál více zdrojů obnovitelných a zároveň velmi zdražily emisní povolenky, tak došlo k tomu, že se spustila jakási kaskáda postupného odpojování jednotlivých stanic – uzavírání uhelných elektráren, následně uzavírání třeba povrchových lomů na uhlí a uzavírání tepláren. Jak to vidíte vy z vaší perspektivy? Domníváte se, že tato kaskáda může skončit v dohledné době, nebo že je to vlastně stále rychleji se roztáčející spirála?

Buď dostaneme rozum a zatáhneme za nouzovou brzdu, nebo ten vlak do té překážky narazí. Vy mluvíte o ekonomice a rentabilitě. Když se něco nevyplácí, tak dobrý hospodář to chvíli třeba zadotuje, protože věří, že přijdou lepší časy, že se mu to vrátí, ale věčně to dělat nemůže. Takže ano, ono je to celé provázané – zavřete elektrárnu, snížíte poptávku po uhlí, rentabilita půjde dolů, že? A jsme v začarovaném kruhu. Pokud si neřekneme pravdu, že tudy cesta nevede, tak samozřejmě do té zdi narazíme. A lidé nikdy nebudou chtít zchudnout, že? Protože jiní chtějí zbohatnout a čekají, až se my oslabíme, aby to naše místo zaujali.

Ale na takovou cestu jsme nastoupili. Green Deal nemá mnoho společného s ekologií, ale má mnoho společného právě s likvidací průmyslu, byl přijat tak, že vůči tomu čeští voliči v podstatě neměli možnost protestovat.

Když čtete, jak byl Green Deal uváděn – že musíme zdražit “špinavou” energii tak, aby se to lidé odnaučili a že si musíme zvyknout žít jinak a lépe a tak dále. Za to by se Marx nemusel stydět. Ale ti lidé to ještě nechápou. Oni to pochopí až v momentě, když přijde EU ETS 2 – to jsou ony povolenky nejen pro velké firmy vyrábějící elektřinu a ocel a tak dále, ale i pro nás občany. V každém litru benzínu nebo nafty budeme mít povolenku, takže se nám zdraží dolní hranice třeba i o dvanáct korun. To samozřejmě skončí obrovským výbuchem.

Znamenalo by to, že Natural 95 by v dnešních cenách byl mezi 50 a 55 korunami.

Někdo říká, že to tak nebude, že to budou třeba jen 3 až 4 koruny navíc. Ale jde skutečně o ty vstupy do celé ekonomiky. Je to dražší energie a dražší energie znamená, že budeme mít hlouběji do kapsy.

Vy jste sám spíš optimista nebo pesimista? Někdo říká, že čím hůř, tím líp, protože čím hůř, tím dříve narazíme a uvědomíme si, že tohle je slepá vývojová cesta. Nebo se tomu naopak musíme snažit zabránit co možná nejdříve, dokud je ještě čas?

Snažit se musíme vždycky. Musíme se snažit vyhnout tomu průšvihu, neskočit do té mělké vody a nezlomit si při tom páteř. Ale bohužel jsme asi už natolik… zcivilizovaní, zdegenerovaní, nebo přecivilizovaní, že jsme ztratili tyhle pudy a dokud nepřijde ten náraz do zdi, tak mám obavu, že se to prostě nehne. Ale doufám, že ten náraz bude jenom rozbitý nos a nemusíme se při tom zabít. Ale uvidíme. Takže jsem napůl optimista, napůl pesimista – prostě uvidíme. Musíme se snažit.