Muži v mém životě hrají zásadní roli. Felix je a zůstane navždy v mém srdci, říká malířka Lucie Gelemová
Prostor pro dva
Prošla krizemi, cestovala světem a nakonec našla domov v jižních Čechách. Lucie Gelemová, malířka, která vystavuje doma i v zahraničí, se s námi v Prostoru pro dva podělila o příběh svého života a tvorby. Vypráví o zásadních setkáních, která změnila její životní dráhu, o tom, jak tragické události probouzejí její uměleckou duši, a proč jsou muži klíčem k její inspiraci. V rozhovoru také odhaluje, co pro ni znamená portrétování, jak se připravuje na své další výstavy a proč malování vnímá jako svou formu vyjádření i léčby.
„Každý obraz je moje nevyřčené slovo,“ popisuje svůj vztah k umění. Ačkoli o sobě mluví jako o samoukovi, její cesta k umění nebyla přímočará. Vše začalo tříminutovým setkáním s malířkou Barbarou Jackson v Londýně. „Stála jsem v knihkupectví a ptala se prodavačky, jakou knihu by mi doporučila, kdybych chtěla studovat umění. A v tom přistoupila paní Barbara, dala mi telefonní číslo a otevřela dveře do světa umění.“ Tak Lucie Gelemová popisuje začátek jejího uměleckého směřování.
V Londýně strávila tři roky, pracovala v košer restauracích a žila mezi židovskou komunitou. Tato zkušenost ji nejen kulturně obohatila, ale přivedla i k lásce. Provdala se za izraelského hudebníka, s nímž sdílela sedm let společného života. Po rozvodu se však rozhodla vrátit se do Českých Budějovic. Jak sama říká, vztahy jsou pro ni zdrojem inspirace: „Za všechno mohou muži. Ovlivňují všechno, co se ve mně děje, a jak pak i reaguji na svět.“
Po návratu do Česka se plně ponořila do studia umění. Úlomky inspirace z Londýna spojila s tím, co v sobě objevila po smrti svého dědečka. „Byl jediný, kdo ve mně viděl malířku. Jeho důvěra mě povzbudila, abych se na umění podívala jako na možný způsob vyjádření sebe sama,“ vzpomíná.
Dnes se Lucie věnuje především portrétní malbě a grafice. Na svých obrazech zachycuje nejen vzhled, ale i esenci osobnosti. Portrétovala politiky i umělce, ale největší radost jí dělají dětské portréty. „Portrétovat děti je náročné, ale jejich bezprostřednost a energie mě nesmírně inspiruje,“ dodává.
