Měli jsme co vyvážet, dnes už jen vzpomínáme, říká autor knihy Made in Czechoslovakia aneb pracoval jsem ve Škoda Exportu
Prostor pro dva
Rafinerie, elektrárny, cementárny. Československo kdysi patřilo mezi světové exportní velmoci, naše strojařina a průmysl dobývaly Latinskou Ameriku, Afriku i Blízký východ. Cestovatel a dlouholetý pracovník Škoda Exportu Zdeněk Kalkus byl u toho. V Prostoru pro dva vzpomíná na roky, kdy jsme stavěli elektrárny na Kubě i v Peru, jaké to bylo cestovat za socialismu a vysvětluje, proč dnes z tehdejší slávy nezbylo skoro nic.
Made in Čechoslovakia
Náš průmysl kdysi hrál ve světě významnou roli, dokázali jsme exportovat celé průmyslové celky – rafinerie, cukrovary, elektrárny. Ve své době jsme měli tři procenta světového trhu, což je obrovské číslo. Dnes už jsme se z něj prakticky vytratili,“ říká Kalkus s hořkým úsměvem.
Jeho nová kniha Made in Čechoslovakia aneb pracoval jsem ve Škoda Exportu je nejen o jeho kariéře, ale i o historii československého vývozu investičních celků. A příběhy, které v ní najdete, jsou někdy až neuvěřitelné.
Z Kuby do Peru: svět na vlastní kůži
První zahraniční mise Zdeňka Kalkuse vedla na Kubu, kde se staral o výstavbu elektrárny v Nuevitasu. „Bylo to dobrodružství. Když je člověk mladý, zvykne si rychle. Pracovalo se tvrdě, ale měli jsme skvělé podmínky. Byli jsme respektovaní odborníci, Kubánci si naší práce vážili,“ vzpomíná.
Odtud pokračoval do Peru, kde se podílel na stavbě dvou elektráren v Iquitos a Pucalpě. Cestování bylo součástí jeho života – kromě Kuby a Peru strávil deset let v Argentině a pracoval i v Rusku. „Člověk si uvědomil, že západní svět není vždy tak ideální, jak se u nás prezentovalo. Latinská Amerika byla nádherná, ale zároveň drsná. Tamní podmínky byly někdy nečekaně těžké,“ dodává.
Jak se žilo československým expertům v cizině?
Zahraniční mise měly svá specifika. Pracovníci Škoda Exportu bydleli v komunitách, často ve speciálně postavených domech. „Na Kubě jsme měli byty v budově Foxa v Havaně. V Peru jsme zase bydleli v domcích postavených místní vládou. Pro nás to bylo běžné, ale pro rodiny složité – manželky musely opustit práci, přátele, jistoty a vydat se s námi do neznáma,“ vypráví Kalkus.
A jak probíhal běžný pracovní den na misi? „Měl jsem kancelář v obchodním oddělení, ráno jsem si dal kafe – na Kubě je skvělé – a začal jsem pracovat. Vyřizoval jsem agendu s ministerstvem energetiky, honil platby, staral se o kolegy, kteří přilétali z Československa. Bylo to hektické, ale fascinující.“
Kde jsme udělali chybu?
Po revoluci přišel úpadek. Firmy jako Škoda Export, Technoexport nebo Chemoprojekt byly privatizovány, často nešťastně. „V 90. letech se všechno rozprodalo. Chybí odborníci, chybí finance na export, chybí podpora státu. Dneska je to složité – výroba i export jsou podfinancované a propojení průmyslu se školstvím je slabé,“ kritizuje Kalkus.
Jeho kniha není jen vzpomínkou na staré časy, ale i varováním. „Pokud chceme něco změnit, musíme se vrátit ke kořenům. Potřebujeme znovu budovat silné firmy, investovat do technického vzdělávání a podporovat export. Jinak se z nás stane jen montovna pro cizí korporace,“ uzavírá.
Kniha Made in Čechoslovakia je cenným svědectvím o době, kdy Československo hrálo ve světě významnou roli. A možná i inspirací k tomu, jak se k tomu alespoň částečně vrátit.
