Marek Dobeš: Když deset let dáváte každou korunu do filmu, zapomenete na dovolené, auto a dokonce i na oblečení
Prostor pro dva
Filmařina v české kotlině je o umění balancovat mezi kreativitou, byrokracií a hledáním zdrojů. Režisér a scénárista Marek Dobeš, který má za sebou snímky jako „Kajínek“ nebo zombie komedii „Choking Hazard“, shrnuje situaci jednoduše: „Tvůrci jsou na fondech závislí, protože chtějí tvořit něco, co má přesah a zároveň musí přistoupit na kompromisy, které ty fondy a televize vyžadují.“ Jak se změnily poměry od 90. let a proč jsou umělci nuceni hledat kompromisy? Dozvíte se v Prostoru pro dva, který moderuje Markéta Šichtařová.
Pokud se umělec nechce vzdát svých vizí, případně jim nechce příliš ustoupit, má jedinou možnost – financovat si film sám. Právě to zažil Dobeš u svého druhého celovečerního filmu „Ďáblova sbírka“: „Když deset let dáváte každou korunu do filmu, zapomenete na dovolené, auto, dokonce i na oblečení. Je to o hecnutí,“ říká Dobeš. Navzdory těmto obtížím je ale optimistický. Podle něj může být crowdfunding vítaným řešením. „Na startovači jsme prodávali rekvizity. Třeba sekáček z Choking Hazardu si fanoušci koupili za deset tisíc. To je důkaz, že lidé chtějí podporovat filmy, které jim něco říkají.“
Kulturní sféra ale podle Dobeše nečelí pouze finančním problémům. Důležitým faktorem jsou i tzv. „veřejní intelektuálové“, kteří ovládají rozhodovací procesy o tom, jaké projekty dostanou podporu. „Oni si mezi sebou pingpongují myšlenky, zatímco diváka víceméně ignorují. Pro ně není partnerem, ale masou, kterou je potřeba vychovat,“ kritizuje Dobeš, který se dlouhodobě staví za větší propojení umění s realitou.
Téma, které rezonuje nejen v české kinematografii, je vliv zahraničních trendů. „Amerika jede jinými rychlostmi. To, co u nás teď dělá dojem progresivního trendu, je za oceánem věc, která už tam třeba upadá. My tu kupujeme myšlenky, které už nejsou nové,“ vysvětluje. To je podle něj případ těch, kteří se snaží adaptovat zahraniční ideje bez ohledu na specifika české společnosti.
Ačkoli je situace složitá, Marek Dobeš věří v budoucnost. Věří v diváky, kteří chtějí autentické filmy, a v tvůrce, kteří jsou ochotní bojovat za své sny. „Já se na to vždycky snažím podívat z různých úhlů. Nehledat černobílé postavy, ale nabídnout divákovi něco, co ho donutí přemýšlet. To je cesta, kterou bychom měli směrovat.“
