Magdalena Weingärtner: Naše vnitřní dítě je stále v nás a čeká na uzdravení
Intimník
Magdalena Weingärtner, umělkyně, spisovatelka, moderátorka, terapeutka a žena s nespočtem talentů v Intimníku s Anetou Christovovou sdílela svůj příběh o životě s ADHD, překonávání osobních traumat i cestě k sebelásce a uzdravení vnitřního dítěte. Magdalena věří, že každý z nás má schopnost samoléčení, a že klíčem k naplněnému životu je přijetí sebe sama i práce na našich „stínech“.
Ochutnávka z rozhovoru:
Přišla jsi k nám na návštěvu do Intimníku a přinesla neuvěřitelnou energii. Barevná nejen vzhledem, ale i aurou – my snad vidíme aury! Řekni mi, jak by ses sama popsala? Jsi spisovatelka, moderátorka, umělkyně, terapeutka a novinářka. Jak zvládáš všechny ty role?
Určitě jo, protože mě baví objevovat. Mám v sobě dětskou hravost a nadšení. Kdyby mi teď někdo řekl, abych se stala automechaničkou, řeknu: Ježiš, ukažte mi motor! Chci to zkusit!
Ale setkala ses někdy s tím, že ti lidé nevěří, že dokážeš zvládnout tolik různých rolí najednou?
Určitě ano. Často se setkávám s tím, že lidé nevěděli, kam mě zařadit. Na pohovorech říkali: "My vlastně neíme, co s vámi dělat." Organizovat věci? Mluvit? Příliš mnoho talentů najednou někoho mate.
To je zajímavé, jak pestrost může být vítaná i matoucí. Ale zmínila jsi, že tahle pestrost měla i svoji odvrácenou stranu. Můžeš o tom povědět víc?
V dospívání jsem bojovala s mentální anorexií. Chtěla jsem si dokázat, že na to mám, protože jsem žila ve stínu otce, geniálního herce a ilustrátora. Ten tlak na dokonalost byl velký.
To je silné. Jak ti tahle zkušenost pomohla v té práci, kterou děláš dnes?
Díky těmto zážitkům jsem se dostala k terapiím. Všichni máme v sobě vnítřní dítě. To dítě je na začátku čistý diamant, ale postupem času ho ohraničují pravidla, traumata a strachy. Cílem života je ten diamant osvobodit.
Jak tě tahle filozofie přivedla k terapii Inner Child?
Inner Child je technika, kterou nejen propagují, ale i praktikuji. Kombinuji neurovědu, psychoterapii a prastaré techniky šamanů. Děláme třesení tělem, holotropní dýchání, zvuky... je to cesta k sebepřijetí. Šťastný člověk vyzařuje světlo a lásku. Musíme začít sami u sebe.
Vášnivě mluvíš o sebehodnotě. Jaký je tvůj názor na ADHD, se kterým ses potýkala?
ADHD je prokletí i dárek. Lidi s ADHD jsou věčné děti, vidí svět jako obrovské hřiště. Diagnóza přišla po těžkém období, kdy jsem zažívala panické ataky. Kdyby nebylo ADHD, asi bych nikdy nebyla tak kreativní. Ale učím se ho brát jako součást své osobnosti, ne jako nemoc.
