Karta se obrací, nic nebudu brát zpátky. Za svá zjištění o pandemii získala Angelika Bazalová anticenu

Rozhovor s Angelikou Bazalovou:

Tvé jméno se objevovalo v médiích v souvislosti s tím, že jsi v minulých týdnech dostala populární anticenu Bludný balvan od spolku Sisyfos. Jak se ti to podařilo?

Já sama nevím, jak jsem se v tom výběru ocitla. Ten český klub skeptiků, který kdysi založil Jiří Grygar, je tvořen skupinou lidí, kteří si tímhle způsobem vyřizují svoje osobní účty. Já jsem očividně jejich nepřítel, protože s nimi nesdílím stejný vědecký konsensus ohledně pandemie. Nemyslím si, že zveřejňuji pavědecké nesmysly. Psala jsem i pro Reflex, v době, kdy jsi byl šéfredaktor. Dal jsi mi možnost psát, protože nikde jinde ta šance nebyla. Bylo to vnímáno negativně, jenže ta karta se obrací a ukazuje se, že nemusím brát zpátky to, co jsem napsala.

Co přesně vadilo spolku Sisyfos?

Sepsali takový paskvil, něco jako seznam mých prohřešků. Dělala jsem veřejnou sbírku pro jednu studii, protože jsem potřebovala získat data od pojišťoven ohledně vakcín na covid. Lidé se složili a my ta data získali. Na to konto jsme napsali vědecký článek a ukázali jsme, že ty výpočty obsahují poměrně velkou statistickou chybu. My tedy neříkáme, jestli vakcíny pomáhaly, nebo škodily, ale říkáme, že ty výpočty nejsou správné. Ale členka Sisyfos Aneta Pierzyna napsala, že jsem ty peníze de facto zdefraudovala, že jsem je ukradla a otiskla jsem jednu tabulku, kterou jsem akorát opsala od Duška. To je skoro na žalobu.

Zajdeš si pro tu cenu nebo ne?

Oni jí ani nepředávají a ani neřekli, kdo mě vybral a proč. Uvedli, že nám ty ceny předají telepaticky, což má být vtip. Já jsem zjistila, že šéf toho spolku, Jaromír Šrámek, který to už pár let řídí, je neúspěšný MUDr., který nemá ani první atestaci. On se tituluje jako patolog, ale nedotáhl to ani k té první atestaci. Jestli je tady někdo podvodník, tak je to právě on.

V americkém kongresu probíhá slyšení, kde je v hlavní roli bývalý zdravotní poradce amerického prezidenta, imunolog Anthony Fauci. On byl takový guru všech těch covidových restrikcí. Můžeš nám vysvětlit, co se v tom americkém kongresu děje?

Nevypovídá jen on, je tam vyšetřovací výbor, který má pravomoci soudu, takže tam ti lidé vypovídají pod přísahou a když lžou, tak mohou být trestně stíháni a dokonce mohou jít do vězení. Pomaličku se tam rozkrývá, co se na počátku té pandemie stalo. Byla tady nějaká vize toho, že lidstvu hrozí strašlivá pandemie, která způsobí miliony mrtvých. Oni se tak dlouho snažili zabránit tomu, aby lidstvo nebylo vyhubeno nějakým neznámým virem, až ten virus

sami stvořili a sami ho pustili ven. Ten virus nakonec zabil miliony lidí a oni se to pokusili ještě ututlat. A právě to, jak se to pokusili ututlat, je předmětem vyšetřování.

A co se tedy odehrálo? Co uniklo na veřejnost?

Když se dávno před všemi lockdowny musely ty vědecké síly světa spojit a bránit tomu hypotetickému nebezpečí, tak v centru dění stála nadace EcoHealth Alliance. Prezidentem té nadace je Peter Daszak a ten měl miliardy k tomu, aby tomu bránil. Mimo jiné zaměstnával lovce virů, kteří běhali po pralesích a sháněli tam nějaké neznámé viry, které mezi sebou různě křížili a mutovali. V roce 2015 získala jedna čínská lovkyně virů nějaké neznámé viry a zkoumala je s americkým vědcem Ralphem Baricem. Spolu se jim podařilo zkřížit virus netopýra s kočičím koronavirem, protože kočičí koronavirus měl schopnost přeskočit na člověka. Tím pádem se ten netopýří virus stal infekčním pro člověka. To se stalo už v roce 2015.

A čtyři roky to drželi někde v laboratoři?

Oni to nedrželi v laboratoři, o tom dokonce vyšel článek. Lidé, kteří ty koronaviry zkoumali, moc dobře věděli, co se na tom poli odehrálo už roky předtím. Takže když se potom stalo, že nějaký virus utekl v Číně ven, tak bylo těmhle lidem jasné, že je to průser a že se něco muselo stát. Ten Fauci je v tom podle mě trošku nevinně, protože on té instituci sice šéfoval, ale to první podezření se objevilo zhruba v půlce ledna 2020 a on až po nějaké době zjistil, že v tom byly i jejich peníze, které vedly skrze toho Daszaka až do Wu-chanu. Samozřejmě nevíme, jestli ten virus utekl Američanům nebo Číňanům, ale největší provinění je možná v tom, jak zoufale se to snažili utajit. Když jim potom najednou došlo, že to je průšvih, tak skrývali emaily a snažili se tvrdit, že se jedná o přírodní virus a podobně. Je to neskutečně propletené, zamotané a napínavé.

To, co tehdy veřejnost považovala za dezinformace, je dnes pravda.

Vtipné je to, že pár dní zpátky poslal šéf té vyšetřovací komise, Brett Wenstrup, republikán v americkém kongresu, dopis šéfce National Institute of Health a v něm říká, že to dosavadní vyšetřování ukázalo, že to, co ti vědci udělali, je spiknutí. Řekl to ten nejvyšší vyšetřovatel na hlavičkovém papíru z amerického kongresu, tak mi řekni, jestli může být ještě něco víc.

Jsi jednou z lidí, kteří, kteří proti těm opatřením bojovali. Cítíš nějakou satisfakci?

Asi jsem ráda, že jsem se nenechala úplně strhnout a navzdory tomu všemu jsem se v tom snažila hledat nějakou logiku. Neměla jsem vždy pravdu, ale myslím si, že jsem nepodlehla tomu tlaku. Jsem ráda, že jsem neříkala nesmysly a lži jenom proto, že se to říkat mělo.

Co bychom si z toho všeho měli odnést a jak těm chybám v budoucnosti předejít?

Ono to zdaleka není uzavřené a část těch lidí pořád nechce přiznat, že se mýlili. Naproti tomu ti, kteří se postavili proti jsou dodnes ostrakizováni. I když jsem k Americe v mnoha ohledech kritická, tak mám pocit, že ten jejich systém umožňuje odhalit pravdu lépe než kdekoliv jinde, včetně té západní Evropy. Třeba ty emaily se podařilo získat díky neziskovce Right To Know, kde působí mimo jiné i bývalí novináři. Šéf té vyšetřovací komise, Brett Wenstrup, je ocenil za to, že bez nich by kongres ty podklady vůbec neměl. Demokracie je jediný prostředek, jak se nakonec dopátrat k té pravdě. Samozřejmě i demokracie má chyby, ale narozdíl od totalit má ten opravný mechanismus a ten se teď v Americe ukazuje.

I u nás jsou bohulibé spolky, které se snaží bojovat a získávat ta data. Jak na to reaguje český stát nebo instituce jako Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR či Ministerstvo zdravotnictví?

Úřady jim teď vycházejí trošku víc vstříc. Covidová pandemie se stala záminkou pro to, že všechny ty zdravotnické registry, které byly dříve oddělené, se šéfovi ÚZISu Ladislavu Duškovi podařilo propojit pod záminkou toho, že zlepšíme zdravotní péči, když budeme o všech všechno vědět. Říká se, že je nejmocnější muž v zemi, protože když si nakliká tvoje číslo, tak o tobě ví opravdu všechno – i to, co bys nechtěl. Má to i velký potenciál z hlediska politiky, protože se tam může dočíst, jaký politik má HIV nebo která politička byla na potratu.

Snad tam jsou nějaké kontrolní mechanismy.

No, já bych na to moc nesázela. Mně to přijde velmi nebezpečné a nejsem nadšená z toho, co se v tom ÚZISu o každém z nás shromažďuje. Na začátku byla z jejich strany hrozná nevůle nám cokoliv sdělit. Teď už nám párkrát něco poslali, ale s těmi daty je to bohužel strašně složité a navíc v tom mají podle mě nepořádek i chyby. Proběhl nějaký experiment na populaci a teď by se to mělo velmi intenzivně zkoumat, jestli to zanechalo nějaké následky. Když přijdeš za svou kardioložkou s tím, že máš dušnost, tak ona ti řekne, že by to mohla být třeba myokarditida, ale napíše tam “podezření myokarditida”. A já, když požádám ÚZIS o ta data, tak tam samozřejmě nebude tvoje jméno, ale bude tam napsáno “podezření myokarditida” – jenže já už se nedozvím, jestli se to potvrdilo, nebo ne. Tudíž nemůžu spočítat, jestli je těch myokarditid více. To z těch dat získat nedá.

A není to třeba ta nevůle orgánů nebo zkrátka nemožnost přiznat chybu?

Podívejme se třeba na tu nízkou porodnost – řeší to nejrůznější týmy, sociologové, demografové – berou obrovské peníze na to, aby zkoumali, proč se rodí méně dětí. Když si přečteš jejich výstupy, tak tam najdeš všechno možné, ale očkování proti covidu tam prostě není ani jako hypotéza. Já netvrdím, že to za to může, ale musíme to přece zkoumat.

Máš pocit, že byla otřesena víra občanů ve vědu?

Určitě, strašně moc. Třeba nám, těm takzvaným antivaxerům vyčítali, že kvůli těm našim pochybnostem lidé přestanou věřit, což se teda opravdu stalo, ale není to kvůli našim pochybnostem. Je to kvůli tomu, že jejich přístup k vakcínám ukázal, že jim vůbec nezáleží na té reálné rovnici přínosu a rizik, která se při každém preventivní zdravotnickém zákroku musí zvážit – jestli ta nemoc není méně nebezpečná než ta vakcína samotná.

Celá ta vakcinace začala tím, že “kdo se očkuje, nenakazí se a nenakazí ani nikoho dalšího”.

Všechny ty věci byly nesmysl. Takže se nemůžeš divit, že lidé začali pochybovat o tom, jestli to s nimi myslí vědci dobře, když je přesvědčují třeba o vakcíně proti černému kašli nebo proti dětské obrně. To si samozřejmě uvědomovali i ti vědci v Americe, že když se ukáže, že oni jsou příčinou pandemie, tak už třeba nikdy nedostanou tolik peněz.

Ty chodíš po nejdůležitějších odborných konferencích. Zaznamenala jsi na některé z nich nějakou sebereflexi?

No to vůbec. Po těch jejich konferencích nechodím, tam mě nezvou a tam jsem nepřítel číslo jedna.

V té politické rovině jsem ale zaznamenal jednu omluvu, myslím, že se omluvil tehdejší premiér Andrej Babiš za ty zavřené školy, že to bylo moc.

To už si ani nevybavuji. My jsme si mysleli, že až nastoupí ta současná vláda, takže se ten směr změní. A pamatuji se, že jsem krátce před nástupem Fialovy vlády dělala rozhovor s budoucím ministrem Válkem a on se mi strašně líbil. Protože říkal: “Paní redaktorko, ty protilátky musíme uznávat, my musíme tu Evropu přesvědčit, a já si to beru za úkol.”

A skončilo to pandemickým zákonem.

A skončilo to pandemickým zákonem. Oni chtěli najednou naočkovat všechny povinně, a když takhle vidíš, že ti lidé z minuty na minutu otočí a začnou říkat něco jiného, tak tě musí chtě nechtě napadnout, že to musí říkat. Že asi byli seznámeni s nějakými skutečnostmi, které jim totálně změnily pohled na věc…

Další oblast, kterou to zasáhlo velmi tvrdě, jsou média. Jakou ty máš zkušenost?

I když to zklamání z vědy cítím, tak to zklamání z médií mě úplně doráží až k zemi, proože jsem jejich součástí. Já jsem ani nevěděla, že něco takového je možné. Když jsem se dostala do rady ČTK, tak jsem si ještě nějakou dobu myslela, že to ti lidé nedělají schválně – že jen některé věci nevědí. A snažila jsem se tam třeba prosadit, aby si ČTK sama pro sebe jako redakce udělala zpětně analýzu, zda opravdu dávala prostor všem těm relevantním názorovým proudům a jestli ČTK v tomto období obstála. Ale vůbec o tom nechtěli ani slyšet. A myslím, že by jim ta analýza vyšla tragicky. Dejme tomu, že během té pandemie jsme byli všichni v šoku a dá se to tolerovat – ale oni dodnes prostě neotočí. V tom americkém kongresu se něco děje, ale u nás nic. Takže oni selhávají dnes a denně.

Mohou být pro lidi zklamané z hlavního proudu médií alternativou sociální sítě?

Je to nějaký zdroj informací, minimálně člověka upozorní na to, že někde něco vyšlo. Možností jsou i menší média nebo novináři na Substacku. Tyto sólové projekty těch dříve vlivných lidí, kteří opustili mainstream, je strašně důležité sledovat, protože oni se dostávají k nesmírně zajímavým informacím. Ty zdroje, kde se to sledovat dá, tady pořád jsou.

Myslíš, že už nedojde k ničemu takovému jako byla pandemie covidu?

Já si bohužel trochu myslím, že jakmile se ten džin z láhve – třeba ohledně těch genetických změn – vypustí, tak nejde vrátit zpátky. A ti vědci jsou opravdu na hlavu a schopni udělat cokoliv.

Když na to mají peníze, že?

A také když jsou tak lační třeba být první ve výzkumu. Vezmi si, že třeba ti Američané si i ty strategické výzkumy dělali v Číně, v zemi svého největšího nepřítele. To ti hlava nebere, ale oni možná nemají ani nějaké morální zábrany a jsou tam mezi nimi někteří fakt osobnostně problematičtí lidé. Takže já neumím odpovědět na otázku, jestli nám za rok, za dva zase něco nezkříží cestu.

Trochu optimismu ve mně budí to, jak rychle zmizela ta opatření, o kterých jsem si myslel, že už tady budou navždy. Vím, že když jsem chtěl někam letět nebo jet, tak jsem musel mít nějaké papíry a potvrzení a to šlo rychle pryč.

Ale to mohou vzkřísit hodně rychle. Možná rychleji, než by se nám líbilo. A WHO teď dělá různé obrovské projekty, které ve mně budí velmi silnou nedůvěru. Vlastně vůbec nevím, kam to všechno směřuje. A opravdu si myslím, že jestli se tohle podaří rozkrýt a jestli to v té Americe neustrne někde na půl cesty, tak to je jediná šance. Taky záleží, jak dopadnou volby v Americe. A jestli Trump bude mít zájem to dál rozkrývat… Protože on má taky máslo na hlavě, co si budeme povídat. Obávám se, že všichni už chtějí zapomenout a mít pokoj. Ale právě aby se to nestalo znovu, tak bychom si to měli vysvětlit.