Drát není jen obyčejný materiál. Je to plátno, na kterém vyjadřuji své myšlenky a emoce, říká sochařka Psotková
Veronika Psotková
Když se setkáte s díly Veroniky Psotkové, možná nejdříve neuvěříte, že běžný stavební materiál může být přeměněn v něco tak působivého, jako jsou sochařská díla. V pátečním O všem s Markétou Rachmanovou Veronika prozradila, jaké to je tvořit z drátu a jak tento nezvyklý materiál ovlivňuje její práci i interakci s veřejností. Psotková, která sochaření věnuje již sedmnáct let, sdílí své pohledy na význam klasického umění ve své tvorbě a odhaluje, jakým způsobem se snaží svá díla přizpůsobit jak venkovnímu, tak vnitřnímu prostředí. Rozhovor také nabízí zajímavý pohled na to, jak se umění a jeho prezentace mění v reakci na současné sociální a technologické trendy.
Začátky s drátem nebyly náhodné, byly to spíše praktické a estetické důvody, které vedly Psotkovou k tomuto neobvyklému médiu. „Když jsem nastoupila na školu, chtěla jsem tvořit sochy rovnou, bez zdlouhavých procesů modelování a odlévání. Drát mi to umožnil,“ vzpomíná na své studijní začátky. Drát se stal nejen jejím hlavním materiálem, ale i prostředkem, jakým se snaží vytvářet a přetvářet realitu.
Veronika s drátem pracuje již více než sedmnáct let a každé dílo je svědectvím její zručnosti a umělecké vize. „Materiál je výzvou. Drát umožňuje pracovat s různými druhy světla, a to dodává sochám zvláštní atmosféru,“ popisuje Psotková a dodává, že její díla reagují na světlo a prostředí, ve kterém se nacházejí.
Vztah k tradičnímu umění je u Psotkové hluboký, i když její metody mohou být na první pohled moderní. „Mám ráda klasické umění a nevidím důvod, proč bych měla jít proti proudu. Myslím, že je důležité si udržet spojení s historií,“ říká s přesvědčením. Její díla často odrážejí tento respekt k historii, i když jsou tvořena moderními technikami.
Veronika se nebojí experimentovat ani v otázkách prezentace své práce. Velká část jejích děl je určena pro veřejný prostor: „Ráda vidím, jak lidé reagují na mé sochy, jak kolem nich chodí, dotýkají se jich, jak je to pro ně něco nového,“ popisuje s nadšením.
