Divím se, co všechno dnes mladé ženy dělají se svou kůží, aby vypadaly krásně, říká doktorka Třešňák Hercogová

Rozhovor s Janou Třešňák Hercogovou:

Jsem moc ráda, že jste si udělala čas. V jakém okamžiku jsme vás chytli? Máte toho teď hodně nebo jste díky blížícím se prázdninám ve volnějším režimu?

Musím se přiznat, že mi začíná trošku volnější režim. Minulý víkend jsem uspořádala třicátý ročník Národního dermatologického kongresu v Praze, na který přijelo téměř čtyři sta účastníků včetně zástupců z Ameriky a – jak já říkám – dalšího civilizovaného světa. Takže jsem byla velmi vytížená. Teď budu pomalinku dohánět resty a doufám, že si užiji i dovolené.

Jak vůbec probíhá příprava tak obrovské akce?

To je pro mě ještě malá akce. V roce 2002 jsem v Praze pořádala evropský kongres pro více než šest tisíc lidí a další v roce 2012 pro více než osm tisíc lidí. V roce 2009 jsem pořádala světový kongres Mezinárodní dermatologické asociace pro více než čtyři tisíce lidí. Takže čtyři sta lidí je taková běžná, téměř rodinná konference – rodinná v tom smyslu, že se tam opravdu hodně známe. Letos přijela velmi vzácná hostka, paní profesorka Jean Bolognia z Yale university, která je autorkou světově uznávané dvoudílné “bichle” dermatologie a která byla mimo jiné mým vzorem, když jsem psala naší československou “bichli” dermatologie. Bylo to velmi milé setkání, i když v Praze byla opakovaně, ale nikdy nebyla na Národním kongresu.

Co je výstupem takového kongresu? Chápu, že pro odbornou veřejnost je toho asi víc než pro tu laickou.

Je to odborný kongres. To znamená, že se ho účastní pouze kožní lékaři, nemají tam přístup ani zdravotní sestry. My se tam snažíme posunout laťku toho vzdělávání v oboru ještě o kousíček dál. Zveme dobré přednášející, kteří mluví o tématech, kterým se opravdu věnují. Není to takový ten kongres, kde se dozvíte jenom informace o lécích podpořené farmaceutickými firmami. To musí být samozřejmě také součástí, ale je to v menšině. Troufnu si říct, že je to považováno za nejlepší vzdělávací akci roku u nás.

Proč jste se vlastně rozhodla pro tenhle obor?

Hodně lidí se mě na to ptá a odpovídám stále stejně – nikdy jsem dermatologii nechtěla dělat. Na zkoušku z dermatologie jsem šla dokonce dvakrát. Ne, že bych byla vyhozena, ale usoudila jsem, že to neumím, tak jsem se odhlásila a přišla jsem ještě jednou. Navíc nejsem z Prahy a tehdy dostal můj bývalý muž místo v Praze, tak jsem ho tu sháněla též. Našla jsem inzerát na děkanátu 2. lékařské fakulty, tehdy pediatrické, že paní docentka Horáková shání studenta v oboru. Tak jsem za ní přišla a řekla mi: “Kolegyně, to kožní nikdo nechce dělat, já jsem moc ráda, že jste tady.” Takže takhle to začalo.

Časem jste se do toho oboru nějak zakoukala?

Myslím, že v životě je všechno náhoda. Mně se to strašně zalíbilo, protože ten náš obor je velmi široký. A to v tom, že nejste moc odkázáni na jiné obory, i když to je samozřejmě zejména v poslední době relativní, ale hodně věcí si uděláte vlastníma rukama a vlastními dovednostmi. Potřebujete k tomu znalosti a pár pomůcek. Vybavení dermatovenerologie není tak drahé jako třeba kardiochirurgie. Takže jste hodně soběstační a to se mi na tom líbí.

Jak moc tenká nebo naopak široká je hranice mezi tím vaším oborem a estetickou medicínou?

To je moc hezká otázka. Můj názor je takový, že pokud by estetickou medicínu dělali ti, co opravdu umí obor dermatologie, tak je to úplně v pořádku. Řada oborů to umí samozřejmě také, ale řada oborů vůbec netuší, co do čeho aplikuje. Stejně tak jako já neznám jiné obory, tak oni neznají ten můj. Nejhorší je, že se tomu dnes věnuje člověk i bez vysokoškolského vzdělání a pacient nepozná, ke komu jde. Vybírá si skrze webové stránky a velkou roli hraje samozřejmě i marketing. Když jste dobrý lékař nebo chcete být dobrý lékař, tak se věnujete medicíně, ne marketingu. Takže věřím, že je pro laika velmi těžké si v té široké nabídce vybrat. Když se podívám na web, tak mě vždycky pobaví, jak je každý světový odborník v konkrétním oboru. A přitom já vím, že ten člověk je odborník v České republice, to ano.

Co má dermatovenerologická klinika všechno na bedrech?

Dermatovenerologie se skládá ze dvou podoborů. Na rozdíl od Velké Británie a Irska se v celé Evropě věnujeme jednak kožním a hlavně pohlavně přenosným chorobám, které musím říci, že jsou na naší klinice v menšině. Dermatologie jako taková je velmi široká. A to, co já dělám a chci dělat, je ta komplexní dermatologie. To znamená, že se věnujeme chorobám kůže, nehtů, vlasů, sliznic – to všechno patří do dermatologie. Věnujeme se pacientům od narození až do konce života. Dále se věnujeme dalším specializacím dermatologie a těch je celá řada. Například onkodermatologie, která nabývá stále více na významu, protože přibývá kožních nádorů. Máme i vlastní dermato-onkologický tým, chodí k nám plastický chirurg a klinický onkolog a tam se domlouváme na dalším plánování péče o pacienty. Věnujeme se i dermatologické alergologii, mikrobiologii, mykologii, zkrátka se věnujeme identifikaci infekčních původců onemocnění. Máme i oddělení estetické dermatologie, kterou já tedy nemusím, ale mám kolegy, kteří se tomu věnují. Já se dlouhodobě věnuji vitiligu, což je relativně častá choroba. No a potom máme například také lymfologii. Málokdo ví, že lymfologie patří do oboru dermatologie. Je to péče o pacienty s mízními či lymfatickými otoky, které mají různý původ. Většinou jsou sekundární, čili jsou následkem nějaké operace. Nejčastější je například žena po ablaci, kdy jsou po odstranění prsu kvůli rakovině odstraněny lymfatické uzliny z podpaží a posléze se vyvine do dvou let otok, který jsme schopni řešit tak, aby se vrátila kvalita jejího života do normálu.

Kdybyste měla specifikovat vašeho klasického klienta – s čím za vámi chodí nejčastěji a kdo to je?

Neřekla jsem to, co já mám nejraději a to je přesně ono. Totiž my máme Centrum biologické léčby a to je to, čemu já říkám seriózní medicína, protože se staráme o pacienty s nejtěžšími formami onemocnění. Věnujeme se pacientům, kteří mají těžké formy atopické dermatitidy, lupénky, psoriázy, chronické kopřivky nebo také acne inversa. Čili za mnou chodí nejvíc pacienti, kteří už obešli řadu zařízení, přinesou mi stoh vyšetření a řeknou: “Tak a my už jsme všude byli a vy mi musíte pomoci.” To je můj klasický pacient. A já jsem za to strašně ráda, beru to jako výzvu. Je to pokračování toho, co jsem dělala celý život na klinice, kde to bylo úplně stejné. Myslela jsem si, že to na soukromé klinice pokračovat nebude, ale na druhou stranu už máme stejně pacientů jako jsme měli na Bulovce a to je nás méně, takže všechno je relativní.

Co je spouštěčem všech těch kožních problémů? Je to stres? Je to současná situace, ve které žijeme? Je to ovzduší? Nebo je to něco nehmatatelného?

Na všem, co jste řekla, je kousek pravdy, ale záleží na tom, o jaké kožní chorobě se budeme bavit. My víme, že kožních chorob je tři až čtyři tisíce. Z toho je přibližně sedm set takzvaně vzácných kožních chorob. To je choroba, která se vyskytuje v menší četnosti než jedna na dva tisíce pacientů.

Objevují se stále nová onemocnění?

Musím říci, že když se někomu z dermatologů podaří popsat novou chorobu, tak se stane slavným. Stále se to děje, ale je to velmi vzácné. Většina kožních chorob byla identifikována a popsána v minulém a předminulém století. Na druhou stranu vzpomeňme na éru covidu – všichni jsme viděli a slyšeli, co jsou to covidové prsty a tak dále. S tím, jak se lidstvo setkává s novými situacemi, tak na to naše tělo reaguje. Stres zvyšuje frekvenci některých chorob. Ale zase, jak říkám, záleží, o jakou nemoc jedná. Kožní choroby můžeme velmi zhruba rozdělit na choroby vrozené a zánětlivé. Zhoubné kožní nádory představují až dvacet procent všech zhoubných nádorů, které existují. Čili dermatolog je ten, který může velmi pomoci v odhalení takového nádoru, který je na povrchu kůže, to znamená, že je viditelný. A pokud ten pacient přijde včas, tak je i relativně snadněji léčitelný.

Nepamatuji si, že by se starší generace nějak speciálně starala o svou pleť. Na kožní se chodilo kvůli bradavicím a podobně a ti lidé se dožili poměrně vysokého věku. Tak kde se stala chyba? Jak to, že je to všechno jinak?

Stále máme mnoho pacientů, kteří chodí s bradavicemi. Roste procento pacientů, kteří mají suchou atopickou kůži a přibývají kožní nádory. Dnes se dožíváme ještě vyššího věku a právě ten nárůst počtu kožních nádorů se snažíme zastavit tím, že vychováváme naše spoluobčany, aby to nepřeháněli s opalováním, protože víme, že řada z kožních nádorů je indukovatelná slunečním zářením. Já se sama divím, co všechno dnes mladé ženy dělají se svou kůží, aby vypadaly krásně. Když mi začne vyprávět šestnáctiletá slečna, jak si čistí pleť v několika krocích, tak se sama nestačím divit. Ta přepéče té kůži vždycky nesvědčí. V životě někdy méně znamená více.

Je to také tím, že dnes všude vidíme nejrůznější reklamy na velké množství přípravků. Pro takovou šestnáctiletou dívku mohou být klíčové sociální sítě, kde je toho o péči o pleť opravdu obrovské množství.

Máte úplnou pravdu. Já si velmi dobře pamatuji pana profesora Zahajského z Brna, který se věnoval dětské dermatologii a vždycky říkal: “Proč ty matky chtějí vědět, co mazat na ta miminka. Dítě do dvou let nepotřebuje dát na kůži vůbec nic”. Pokud to není dítě s atopickým exémem, tak měl určitě pravdu. Je důležité vědět, jakou kůži mám. Není možné použít stejný recept nebo stejný postup na kůži, která je mastná a jsou na ní projevy akné nebo je to naopak pleť suchá. A přijdete-li ke kosmetičce, tak vám doporučí velké množství přípravků.

Od výrobce, se kterým má momentálně smlouvu.

Samozřejmě. Je to opravdu těžké.

Nevyhledávají ženy estetickou medicínu kvůli tomu, že jsme dříve zkrátka tolik možností v péči o pleť neměli a snaží se zpětně něco zachránit?

Určitě to je jeden z důležitých faktorů. Když jsem vyrůstala, tak bylo naším jediným cílem být opálený nejlépe již koncem dubna. S prvním sluncem jsme chodili k poděbradskému jezeru a pálili se na slunci. V té době žádné inteligentní ochranné prostředky proti slunečnímu záření nebyly. Setkáváme se s tím právě dnes, když vidíme naše vrstevnice, které dělaly to stejné a chodí s kožními nádory. Musíme si říct, jak se o tu kůži chceme starat a co je ten cíl. Mladé ženy nechtějí stárnout, tak vyhledávají prostředky, které mají zastavit tvorbu vrásek. Mnohdy si neuvědomují, že základem v péči o kůži je chránit ji před ultrafialovým zářením. To by měla dělat každá žena, ideálně od puberty, protože tak zastavíte urychlené stárnutí. Také je důležité nechodit na slunce v době, kdy je nejintenzivnější. Večer je důležité pleť dobře vyčistit, je zapotřebí použít nějaký odličovací prostředek, posléze kůži umýt a dál ošetřit podle toho, o jaký typ pleti se jedná.

Co voda? Jak moc je velký přítel nebo nepřítel v péči o pleť?

Opět záleží, jakou mám kůži. Když budu atopik a budu se koupat každý den, tak mi voda uškodí. Bude-li to voda s přídavkem chloru v bazénu, tak to bude ještě horší, když to bude slaná voda, tak to vadit nebude. Vždycky záleží na té době působení. Když se budeme bavit o mytí obličeje, tak pokud je to jenom běžné mytí, tak voda kůži nevadí.

Je dobré se té prevenci věnovat před létem nebo až po něm?

Já si myslím, že o kůži se má člověk starat stále. Tu péči je jen potřeba uzpůsobit tomu, kde se zrovna nachází. Opravdu nejdůležitější je ta konzistentnost, protože jinak se stane to, že se spálím a jakmile je kůže opakovaně vystavena spálení, tak je to přesně to nejhorší, co se s ní může stát.

Existují kampaně jako Dny proti melanomu a podobné. Kolik lidí tohle vyhledává a nebojí se tomu podívat tváří v tvář?

Možná vás překvapím, ale tuto osvětu jsem začala já. Začala jsem ji v roce 2001, kdy byl poprvé v České republice tzv. Evropský den melanomu. Tehdy jsem se stala členem Výkonného výboru Evropské akademie dermatovenerologie a ten se tehdy rozhodl, že chce upozornit na to, že ten, kdo pozná kožní nádor, je kožní lékař, nikoli jiná specializace. Asi deset zemí v Evropě se rozhodlo, že dáme jeden den v roce každému možnost, aby si mohl přijít nechat vyšetřit svoji kůži. Byla to doba, kdy začínaly dermatoskopy, takže na to jsme pacienty tehdy lákali. Ten první ročník nás navštívilo necelých devět set pacientů po celé republice. Posléze ty počty rostly, počet pacientů byl za den třeba tři, čtyři tisíce. Potom asi za sedm let začala jedna pražská klinika pořádat Stany proti melanomu a to je to, o čem vy hovoříte. Ale to je něco jiného, protože když přijde pacient ke mně do ordinace, tak mám jeho údaje a když mu řeknu, že má bohužel nepříznivou diagnózu, tak mám na něj kontakt a budeme to společně řešit. Zatímco když si vystojíte frontu na Václavském náměstí, tak po tom vyšetření pacient odejde a je jenom na něm, jestli vyhledá kožního lékaře nebo ne. Je to sice perfektní akce, protože vzbuzuje pozornost občanů, ale pacient dostane pouze informaci a je na něm, jak s ní naloží. Musím ovšem pochválit mladé lidi, kteří chtějí žít ten zdravý životní styl a chtějí o sebe pečovat. Ti chodí pravidelně, vodí celé své rodiny a zajímá je prevence.

Dost lidí kolem mě to má nastaveno tak, že si na začátku každého roku oběhne to kolečko prevencí.

Máte pravdu. Když se ale vrátím k preventivnímu vyšetření kůže, tak ať se to zdá jakkoliv úsměvné, tak preventivní vyšetření kůže není zahrnuto do prevencí – pacient si ho tedy musí zaplatit, následně má jít ke své pojišťovně a nechat si toto vyšetření proplatit z preventivních programů.

Jak se díváte na zdravotní gramotnost u nás v České republice?

Pro mne je stále velkým překvapením, že přijde padesátník s pokročilým kožním nádorem. Stále se s tím potkávám a myslím si, že je to úplně zbytečné. Lidé jsou u nás podle mě oběti takových mýtů.

Co účinnost léčby, jak na tom jsme?

Já mám absolutní štěstí v tom, že jsem se za svůj profesní život dožila toho, že do dřívější doby neřešitelné a neléčitelné choroby najednou léčitelné jsou. Jedná se hlavně o těžké záněty, které sice nejsou smrtelné, ale pacientovi úplně zničí život a velmi zhoršují kvalitu života. Mám na mysli třeba těžkou lupénku, těžký exém, choroby, na které dnes máme velmi účinnou, cílenou léčbu a vrátíme pacienty do normálního života. To je opravdu veliká radost. Vidíme pokrok i u léčby pokročilých nádorů.

Pamatuje si kůže kdejaké spálení a nespravedlnosti, které jsme jí zkrátka udeřili a uštědřili?

U lidí, kteří se opakovaně spálí na slunci víme, že si to ta kůže pamatuje. Například spálení dětství zvyšuje pravděpodobnost, že ten člověk dostane kožní nádor. Vím, že si kůže pamatuje a neřekla bych, že je to nespravedlivé. Časem se to všechno sečte, nastřádá a ta kůže nám dá vědět, jak jsme se o ní starali nebo nestarali.

Poměrně diskutované téma je vitamin D. Kolik paprsků do sebe musíme nasát, abychom měli tu správnou hladinu vitaminu D?

Obecně se dá říci, že k tomu, aby se vytvořila denní potřeba, tak stačí, když vystavíme obličej pět minut denně na slunce. Musíme si ale uvědomit, že ne každý den je v našich zeměpisných šířkách slunce. To znamená, že jsou období, kdy je docela vhodné ten vitamin D dodat. Lepší je doplněk stravy než nadměrné opalování.

Máte nějaká speciální doporučení na léto? Na co nezapomenout, co určitě nedělat a podobně?

Měli bychom si uvědomit, že s létem přichází slunce, že z něj máme radost, těšíme se na něj, protože nám přináší endorfiny a tvoří nám ten vitamin D, ale musíme na něm být obezřetní. Na slunci bychom měli být ideálně do nějakých jedenácti hodin dopoledne a následně až po třetí hodině odpoledne. Měli bychom se chránit proti UV záření a používat ochranný krém. Doporučuji zajít do lékárny, lékárník vám poradí, protože vás uvidí a obvykle umí určit ten tzv. kožní fototyp. Potom je důležité správné čištění kůže a správná hydratace, protože hydratace je důležitá k tomu, aby se kůže přes noc zregenerovala a co nejdéle nám vydržela krásná.

Máte nějaké profesní přání?

To je velmi těžká otázka. Já jsem měla profesní přání – abych konečně napsala velkou učebnici, což se mi před pěti lety podařilo. S kolegy jsme vydali knihu, která má přes tisíc sedm set stran a je takovou “bichlí” dermatovenerologie. Ale přála bych si, aby se mi podařilo vydat v příštím roce reedici, která bude, jak říkají všichni mladí “i na tom internetu”. Jinak bych si přála, aby byla moje klinika tou nejlepší. Mám tam skvělé lidi, kteří dělají svou práci velmi dobře a na vysoké profesionální úrovni.