Digitální dementíčci

V přiloženém audiosouboru si můžete poslechnout celou aktuální rubriku Vosí hnízdo. Téma vás chytlo, chcete vědět víc? Kompletní rozhovor s naším hostem naleznete pod audiem. 

Autor: Tereza Šimůnková

Digitální expertka Zdenka Černá: Malé děti se z obrazovky nic nenaučí

Obrazovky dělají z vašich dětí pitomce a tady máte fakta - to říká špičkový německý neurovědec a psychiatr Manfred Spitzer ve svém celosvětovém bestselleru Digitální demence (vyšlo i česky). Zatímco dospělý se může naučit používat technologie rozumným způsobem, nedovyvinuté mozky dětí nemají šanci. A tuplem to platí pro ty nejmenší. V Česku se digitálnímu zdraví dětí věnuje Zdenka Černá ze SlowTechInstitute, která s přednáškami jezdí po Česku. Ptáme se na předškoláky.

Co říkáte na rodiče, kteří dávají batolatům v kočárku mobil do ruky?

Tématu se věnuju víc než deset let a zdá se mi, že se to v české společnosti začíná vnímat jako něco normálního a že je to čím dál častější. A samozřejmě mě to mrzí, protože když jsem vozila svoje děti, tak jsem si s nimi hrála, říkali jsme si říkanky a reagovali jsme se na sebe. A tohle celá řada dnešních dětí nezažívá, nemají oční kontakt svého rodiče a neumí se zabavit, místo toho koukají do obrazovky. Samozřejmě to není jen problém dětí, ale i dospělých, a všichni si toho začínáme všímat.

Co to je videodeficit?

To je psychologický fenomén, který popisuje, že děti do dvou nebo do dvou a půl let nedokážou přenést informaci z obrazovek do reálného života. Vycházím z výzkumu profesorky Rachel Barrové v Americe, která rozdělila děti do dvou skupin. Jedna skupinka koukala přes okno, jak někdo schovává plyšáka za lavičku. A druhá skupinka se na to dívala na počítači. A pak obě dvě skupiny měly toho plyšáka na zahradě najít. Skupina, která se dívala na obrazovce, to nedokázala, kdežto ta, která se dívala přes okno, šla a poměrně úspěšně ho našla. Malé děti se z obrazovky nic nenaučí, ještě nemají vyvinutou tu schopnost. Technologie nejsou úplně zlé, ale je hrozně důležité, jakým způsobem je používáme. Bohužel v dnešní společnosti se používají spíš jako tišítko, v Americe se mluví vysloveně o „shut up device“ („přístoj, který jim zavře pusu“). Když potřebujete klid, tak je posadíte před obrazovku. Ale pro malé děti je důležitá sociální interakce s maminkou nebo s jinou pečující osobou. Takže i proto je dobré se jako rodič zamyslet, jestli technologie vůbec zařadit a používat, protože takhle malým dětem opravdu nic neuteče. My jsme sami vyrostli na desetiminutových večerníčcích.

Jak reagují rodiče na seminářích?

Že jsou sami a potřebují se na chviličku uvolnit. Že je to jediná chvilka, kdy si můžou v klidu vypít kafe, uklidit nebo uvařit. Jsem sama matka tří dětí a věřte, že pro to mám pochopení. Ale proč nepřizvat děti ke svým aktivitám, třeba je pozvat do kuchyně vařit, protože už dvouleté dítě umí něco podat nebo zamíchat. A tím se naučí i spoustu dovedností, které pak v životě využije, a vytváříte si hezké vztahy. Když bude vedle v místnosti koukat do obrazovky, tak to k lepšímu vztahu nevede. Ale situace jsou různé a já zdůrazňuju, že je hrozně důležité vybírat aspoň kvalitní obsah. Aby měl na dítě co nejmenší negativní vliv.

Jaký digitální obsah škodí nejméně?

Z vědeckých studií víme, že by aplikace nebo pohádky neměly obsahovat rychlé střihy, protože je to na dětský mozek příliš velký stimul. Rodiče to často vidí na tom, že když jim obrazovku vypnou, následuje pláč, agrese, bouchání nožičkami. Stejně tak je důležitá klidná hudba, ne dramatické změny. I my dospělí vnímáme, že když koukáme na film, jsme často v ohromném napětí, která v nás hudba vytváří. Jiným pravidlem k obsahu je, aby tam byla postavička hodná nápodoby a aby na sebe byly postavy hodné. Čím je dítě mladší, tím méně má zkušeností s vrstevníky, takže si může ono nezdravé chování přenášet do reálného života. Prostě když vidí, že se perou dvě animované hračky, může získat pocit, že je v pořádku někoho mlátit klackem. Děti se taky učí mnohem lépe, když uvidí nějakou personifikovanou postavu, která působí lidsky. V Česku se dají vhodné obsahy vyfiltrovat podle věku na Déčku, naopak narážíme třeba na to, že na YouTube to tedy vůbec neplatí.

V úvodu zmiňovaný Manfred Spitzer se nedávno ostře ozval proti německé snaze o digitalizaci ve školkách s tím, že děti prokazatelně zpomaluje v učení, vývoji a ještě je poškozuje zdravotně. Vidíte v Česku podobné tendence?

To jsem nezaznamenala, ale i nás to v budoucnu asi čeká i tím, že přichází nová generace paní učitelek, které na technologie nenahlížejí kriticky jako ty starší, které vědí, že nejlepší pro děti je trénovat říkanky, být s nimi venku, tvořit rukama a jak je skvělá volná hra. Obávala bych se i toho, že minimálně učitelky budou chtít častěji koukat do mobilů. Možná že nějaké soukromé školky už dnes nabízejí dětem tablety, jsou firmy, které vytvářejí edukativní programy pro předškoláky, a klidně to může být dobrý obsah, ale bylo by dobré, aby si o tom s nimi pak rodič popovídal. Když se třeba dítě učí, co je čtverec, aby pak chodili po městě a hledali čtverce a prohlubovali vzájemnou komunikaci.

Tereza Šimůnková