Covidem to nekončí

V přiloženém audiosouboru si můžete poslechnout celou aktuální rubriku Vosí hnízdo. Téma vás chytlo, chcete vědět víc? Kompletní rozhovor s naším hostem naleznete pod audiem. 

Autor: Tereza Šimůnková

Novinářka Angelika Bazalová: Čtenáři už vyžadují propagandu sami

Hlavní covidový šaman prezidenta Bidena a architekt militantního postupu proti nákaze či proti veřejnosti, to podle úhlu pohledu, doktor Anthony Fauci se přiznal, že povinný dvoumetrový odstup od jiné osoby nebyl založený na vědeckých důkazech. Prostě se to tak nějak objevilo, uvedl Fauci doslova minulý týden před americkými zákonodárci. Také se nechal slyšet, že „hypotéza úniku viru z laboratoře ve skutečnosti nebyla konspirační teorií“. Protože veřejnoprávní média tyto pozoruhodné novinky nereflektují, obrátili jsme se na novinářku Angeliku Bazalovou z nezávislého projektu Mainstream dostupný na platformě Forendors.

Nejen v pražské MHD se zase chytají komáři do drátěného plotu. Co vás tak napadá, když vidíte někoho v roušce? Říkáte si po těch čtyřech letech ještě vůbec něco?

Říkám si, že je to skvělé! Že to jsou lidi, kteří konají podle toho, co říkají. Já mám problém s těmi, kteří dělají něco jiného, než deklarují. Třeba spousta novinářů neustále tvrdí, jak je očkování prospěšné – ale většina z nich se už neočkuje. V soukromí mnohdy říkají, že mají pochybnosti, ale navenek drží tu oficiální lajnu. Teď například Seznamu přiznal ministr Rakušan a ministryně Černochová, že nejsou očkovaní. Já se ptám, jak je to možné? Právě policisty a vojáky chtěla tato vláda ještě nedávno očkovat povinně. A teď se šéfové těchto resortů očkování vyhýbají? Takže jestli je někdo s rouškou v metru, ať tam je. A já bych chtěla, aby tam s tou rouškou byl zejména pan Ludwig, aby měl dvě a pěkně překřížené za uchem. Anebo ať konečně řeknou, že je to celé blbost.

Čili rouškaři jsou čestnější než většina novinářské obce.

Ano. Když si myslí, že to funguje, ať to dělají. Proti tomu opravdu nic nemám. Mně vadilo, že někdo nutil očkovat mě. To pokrytectví, že říkají něco jen proto, že se to po nich chce. A dodnes z toho vznikají docela zvláštní situace. Třeba v případě střelby na Filozofické fakultě. Vedení fakulty vydalo stanovisko, ve kterém kritizuje postup policistů a Deník N ho zveřejnil. A nastala hrozně zvláštní věc: čtenáři jim za to nadávají. Hrozí, že zruší předplatné. Oni už své čtenáře tak naučili na propagandu, že čtenáři už ji sami vyžadují a ještě se zlobí, když novináři dělají svoji práci. Novináři už ji vlastně nemají dělat, protože čtenářům bourají svět, ve kterém chtějí žít, ve kterém je všechno správné, ve kterém můžou důvěřovat institucím, kde je o ně postaráno, kde můžou věřit, že na každou nemoc existuje vakcína a že všechno je super. Do takové pasti se dostali. Uvidíme, kam to půjde dál.

Tahle rezignace na bazální profesní etiku vás přivedla k založení projektu Mainstream?

Budu pragmatičtější. Impulz k založení Mainstreamu byl spíš ten, že už jsem se ve většině redakcí stala personou non-grata. Vlastně jsem byla trošku nezaměstnatelná. Potkalo mě to, co potkalo spoustu novinářů napříč světem, kteří museli opustit své redakce a došli k závěru, že to dál musí zkusit sami. Svět už vidím jinak než většina mých kolegů, už se nedokážu podrobit. Už nemůžu být ve svojí bublině. A jelikož redakce až na několik výjimek tvoří takový unifikovaný svět, tak jsem se musela spolehnout na to, že nějaké svoje čtenáře nebo posluchače mám. Moc děkuju všem, kteří mi tu stovku měsíčně pošlou.

Zmínila jste technologie, které umožňují zaznít nezávislým hlasům. Zároveň ale umožnily tu dechberoucí cenzuru. Mohla by média takhle spektakulárně selhat před patnácti lety?

Neumím se na technologie dívat jako na strůjce zla, svět se prostě nějakým způsobem vyvíjí a s tím se nedá nic dělat. Jediným a jednoznačným viníkem je rezignace společnosti na dodržování demokratických pravidel. Ty situace, kdy ministr zdravotnictví říkal, já vím, že porušujeme zákony, ale nám se to vyplatí, protože než soud rozhodne, tak už si prosadíme, co potřebujeme. Pravidla, která jsme si nastavili v době klidu, aby nás chránila právě v době krize, jsme hodili do kanálu. Z toho se nedokážu vzpamatovat.

Krizová komunikace obecně říká, že když na vás něco praskne, nesmíte zatloukat. Napadnou vás nějaké konkrétní momenty, ve kterých měla především veřejnoprávní média příležitost přiznat chybu a jakžtakž elegantně z toho vybruslit?

Třeba když se jeden dánský deník omluvil čtenářům za to, že příliš věřili vládní lince, že jen papouškovali, co po nich moc chtěla, a že selhali jako novináři. Když jsem to tenkrát četla, tak jsem si říkala, aha, třeba se připojí další.

To se nestalo.

Ne. Jsem členka rady ČTK a asi před rokem jsem přišla s návrhem, že by si redakce měla udělat audit a říct si, jestli opravdu dali prostor všem relevantním proudům ve společnosti, aby se k té krizové situaci vyjádřili. Tím probůh nechci říkat, že měli běžet s mikrofonem ke každému bláznovi, ale že objektivně existovaly dva proudy, jak se pandemii přistoupit, a já mám za to, že přístup do médií měli zastánci jenom jednoho, zatímco ti druzí, přestože měli erudici, znalosti i postavení, tak byli systematicky vytlačováni a často dehonestováni, zesměšňováni a tak dále. ČTK je zdroj informací pro mnoho dalších médií a přestože si nemyslím, že zrovna oni by se vezli v nějakém zesměšňování, ta disproporce tam podle mě byla. Tu analýzu jsem jim doporučovala ne kvůli veřejnosti, ale kvůli nim samotným, aby si udělali jasno, jestli obstáli. A nechtěli. Prý by to stálo hodně peněz a bylo by to složité a vlastně by se stejně se nic neukázalo. A teď je tam nový ředitel, i tomu jsem to říkala, i jen jako interní záležitost, ale myslím, že to neudělá. Možná by zjistil něco, co nechce. A jsme zase u toho.

Věříte, že ten průšvih praskne?

Nevím. Nezveřejňují nic, žádné statistiky. Dobrat se k nějakým datům je strašně těžké. A když už se něco povede, pak musíte mít někoho, kdo se těmi obrovskými datovými soubory prohrabe. To neumí každý. A my máme kolem sebe jen lidi, kteří mají svoji práci a nemají čas trávit týdny analýzami milionů datových řádků s miliony údajů. To má dělat stát nebo pojišťovny. Víme, že třeba skokově nastala nízká porodnost a podle některých by to mohlo souviset s očkováním. Ale jak to chcete zjistit, když se nevedou anonymizované statistiky? Nebo když někdo přijde s myokarditidou do špitálu, tak se ho nikdo nezeptá, jestli je očkovaný, kolikrát, kdy. Jsou to spíš korelace a anekdotická pozorování, ale prokázat kauzalitu je těžké a možná skoro nemožné. Takže nevím, jestli to praskne.

Pátou dávkou se naočkovalo pár set tisíc lidí, to zdaleka neodpovídá frontám na vakcíny z roku 2021...

… Ale chtějí si přiznat, že to bylo špatně? Myslím že ne.

Jaká byla nejzávažnější zjištění Mainstreamu?

Toho je spousta. Řešíme hlavně zdravotní následky po vakcínách, třeba proč jsou lidé očkovaní proti covidu v mnoha případech více a častěji nemocní než neočovaní, rozebíráme, jak přesně mRNA vakcíny fungují, zabývali jsme se třeba aférou Plasmidgate, která otřásá světem, ale u nás se o ni nepíše, nebo se dost podrobně zabýváme třeba tím, jak obstál během pandemie SÚKL. Publikovali jsme publikovali materiál o tom, jak strašně odflinknutá byla klinická studie, která měla ospravedlnit očkování dětí v Americe. Nebo jsme mluvili o tom, že výsledky očkování těhotných žen dodnes nejsou. Ale přesto probíhalo, dokonce právě kvůli němu dostaly příslušné americké asociace spoustu veřejných peněz, ale podmínkou byla právě propagace očkování mezi těhotnými. Snažíme se nenaběhnout na každou fámu, takže našlapujeme opatrně. Kdykoli vyjde nějaká statistika, necháme ji posvětit našimi matematiky, jestli má hlavu a patu, protože zatímco my nesmíme udělat chybu, oni produkují falešné studie úplně běžně.

Covid ale není to jediné, co řešíte.

Řešíme i svobodu slova a dezinformace. Dělali jsme velký materiál, který se týkal průzkumu Společnost nedůvěry, který vydal Český rozhlas. Tvrdíme, že v tom průzkumu vyšlo úplně něco jiného, než jak to rozhlas nakonec odprezentoval, a že se vlastně vůbec neukázalo, že by obrovská masa lidí věřila nějakým kremelským dezinformacím. Zrovna před nedávnem jsem psala mail na tiskového mluvčího SYRI, kdy konečně zveřejní podklady toho průzkumu, protože ačkoli už výsledky toho průzkumu dali veřejnosti, tak nikomu nedovolují podívat se do jeho střev. Odepsal mi, že to jednou vydají jako vědeckou práci a teprve pak ty podklady zveřejní. S kolegou Petrem Šourkem na tom ještě budeme dál pracovat, ale máme za to, že tohle je totální pavěda. Nemůžou přijít do médií s výsledky nějakého průzkumu a zatajit, jak ho dělali. Takhle se pracovat nemá.

Tereza Šimůnková

Minulá epizoda:

Ozempic: léčba, nebo trik? | Radio Prostor

www.radioprostor.cz

Je obezita nemoc, nebo volba? Co se stane s vaším tělem, když doberete Ozempic? A jak vypadá „Ozempic face“? Šťourejte s námi ve vedlejších účincích léků na hubnutí také na Facebooku či na adrese radioprostor@radioprostor.cz.