Buďme pozitivní, protože máme možnost, jak uchránit svobodu, říká Igor Chaun

Přepis rozhovoru s Igorem Chaunem

Moderátor: Marek Stoniš

Mým vzácným hostem v Prostoru pro dva je Igor Chaun, režisér, scénarista, bývalý studentský vůdce a taky trošku rebel. Já tě sleduju, Igore, vlastně od listopadu 1989 a sleduji tě pořád. Není to tak těžké, protože ty se svěřuješ na sociálních sítích, nestydíš se být velmi intimní a otevřený, nepředstíráš, předpokládám, a občas přestoupíš z toho trošku duchovního světa do světa veřejného, takového občansko-politického, protože to tě vždycky drželo. Doba je velmi ostrá. Je zvlášť vypjatá vůli válce na Ukrajině, kvůli vlastně ještě do nedávna covidu. Rozdělovalo to rodiny, přátelství. Jak to je v tvém okolí?

No tak, v mém okolí to prořídlo. A prořídlo částečně samovolně. Prořídlo takovým přirozeným výběrem. Nikoli ve smyslu, že bych nějak přišel výrazně o nějaké přátelé, i když řekněme, že tři, čtyři lidi se výrazně ohradili proti mým názorům, někteří k radikálním. Já jsem jenom za listopad, prosinec zveřejnil na kanále Goša, na YouTube asi 50 videí. Takže jsem trošku vyhořel. V lednu jsem neodpočíval, ale zkomíral, zhybernovaný. A opravdu jsem čekal na to jaro a mám tendenci, možná asi o tom pak ještě budeme mluvit, ale řeknu rovnou, že prostě přišla doba, kdy opravdu je asi velmi důležitý vnímat sebe, vnímat to, co žiju, co chci, potřebuju a koho chci mít vedle sebe. A o tohle se teď pokouším, i když většinou je to teď sekačka, traktor, strunovka, a rododendron.

Během oslav výročí listopadové revoluce, se kterou tě většina, asi i posluchačů, si spojí, jsi byl jedním ze studentských vůdců, i když ty tvrdíš, že jsi byl ten trošku v pozadí, a ti hlavní byli jiní. Nicméně, tvoje jméno rezonuje s listopadem 89. A poprosil jsem tě, aby si napsal takovou reflexi listopadu 89 pro měsíčník. A ty jsi pro mě velmi překvapivě, hájil listopad. Současný stav si nebral jako ukradenou revoluci, prohru. A naopak si vyzýval lidi, ať si to pro boha nenechají ukrást nějakými konspiračními teoriemi, že to všechno bylo jinak a tak dál. Co z toho listopadu opravdu ještě cítíš do dnes? Nebo co je pro tebe ten etos hlavní?

No, ten etos a tečka. Prostě to, co v nás bylo. Čím jsme rezonovali, jak jsme se otevřeli, jak jsme vykvetli, jak rozkvetla společnost. A já, protože jsem věčnej optimista, já jsem takový realistický idealista, tak vlastně si myslím, že to v nás je pořád a že to nespíme nechat umřít. A že nemůžeme si říct, že jako všechno bylo špatně a je špatně. Já věřím v lepší lidskou společnost a i když je to někdy velmi těžký, tak i v současnosti věřím, že jsou to porodní bolesti probuzení. Probuzení do nějakého vyššího jiného stavu. Ale zároveň jsem, Marku, velice, jako nevím, jestli mám říct zklamanej, anebo překvapenej, tou mírou pasivity u lidí, kdy já, asi i další lidi některý kolem mě, ty, celá vaše nová redakce, prostě vidíme určitý ohrožení, vidíme tady věci, které nás bolejí, vidíme, že ve jménu takzvaného dobra se prostě nastolují praktiky, které nejsou v pořádku, ale ona to většina lidí nevidí. Ona to většina lidí nevidí. Já mám přátelé, třeba spolupracovnice ve spolku Gosha, úžasné ženy, matky, a oni se programově vůbec nezajímají, oni se zajímají o rodinu, o práci, a oni to mají jako určitý takovej ochranný imunitní obal, že vůbec nesledujou politiku, ale starají se o ty děti. Jenže ty děti dorostou do společnosti, jejíž podobu my teď vytváříme. A to je ten začarovaný kruh. Bolí mě to, protože mám rád Česko, myslím si, že jsou tady úžasný lidi. Já neustále věřím, ale je to tu neuvěřitelně škrceno byrokracií, pseudo-indoktrinací, novou ideologií, nad kterou při uplatnění obyčejného selského rozumu zůstává rozum stát.

Dokázal by si popsat ty pilíře, nebo co to vlastně ta nová ideologie je?

Ta nová ideologie je pád Říše římské v přímém přenosu. Jako mnohoúrovňový rozpad Západu, ideologický, ekonomický, národnostní, vlastně obrácení karet. Představ si, že by lidi hráli karty, ale měli by to obrácený k sobě těma identickýma rubama. No a tohleto my tady teďko děláme. Politici, kteří v Evropě v současnosti mají odvahu říci, že pracují pro svou zemi, pro svůj národ, tak jsou podrobeni širokospektrální palbě. Samozřejmě, že mám na mysli Orbána, Fica, teď Pellegrini, u nás možná, kdyby se neobklopoval podivnými lidmi, tak je Jindřich Reichl, ale nějakým způsobem to je obrácený na ruby. Já si myslím, že situace prostě není dobrá. Zesiluje zlo, touha po nějakém výbuchu, eskalaci. Evropští politici, rétorika, média, ale bohužel i prostí lidi de facto volají po válce pod jakoukoliv ideologickou záminkou. Já sám jsem dítě nevychovával, ale vidím, kolik stojí vychovat dítě, kolik lásky, péče, starostí a pro nedohodu politiků, pro neochotu řešit příměří, mají být trhána těla mladých lidí, Ukrajinců, ale i Rusů. Já jsem řekl několikrát, nechtějte po mě, abych se radoval z uhořelých Rusů v tanku. I potom Rusovi je manželka, dítě, syrotek.Takže samozřejmě, že slušný a normální člověk má chtít příměří, neříkám rovnou mír. A další věc je, jedna věc je duchovní pohled, druhá věc je realistický pohled. Já jsem režisér nevojevůdce, já jsem už před rokem a čtvrt říkal, že ofenzíva ukrajinská je něco jako paní Kolombová. Všichni o tom mluví, ale nikdo to nevidí a nikdo to neuvidí. A bohužel jsem měl pravdu. Podle odhadů, při takzvané ofenzívě, do které byl západem a Zelenským nahnán ukrajinský voják, údajně zemřelo až 140 000 mladých mužů. To je daň za špatně zvolenou taktiku. Takže já vidím jako naprosto plnohodnotný názor říci ano, vpád do jiné země je vpád, agrese, ale pojďme si říct taky proč se to stalo, jestli někdo bral vážně tu druhou stranu a hlavně pojďme si říct, jestli má dneska Ukrajina, tak říkajíc vojenskou sílou dobít zpátky Krym a obsazená území. Já jsem víceméně z protikomunistický rodiny, jsem poslední, kdo by byl extrémně ruský.

Ty jsi měl Igore blízko k Václavu Havlovi. Překvapuje tě to, že lidé, to zlo, o kterém mluvíš, nebo taková ta nenávist a blokace jiných názorů přichází od lidí, kteří se klaní Václavu Havlovi?

No, myslím si, že již nejstrašnější na tom je, že já když jsem považoval Miloše Zemana a Václava Klause za extrémní zlo a za brzdiče našeho evropského a světového vývoje, já vlastně musím s hrůzou říct, že dneska, když poslouchám tyhlety pány, tak oni mají daleko realističtější pohled na věc. Kladu si otázku, čím to je? Došlo k obrácení Miloše Zemana a Klause? Ne, došlo jen k takovému absolutnímu rozkladu hodnot tzv. demokratických politiků. Já už jsem se několikrát veřejně kál za to, že byl jsem voličem jednoho ze subjektů té současné pětikoalice. Opravdu se za to kaji. A já chci odpovědět, že ten Zeman vlastně vymyslel ten termín pražská kavárna. Já jsem tehdy tvrdil, že to je umělý patvar, že vlastně pražská kavárna neexistuje, ale možná skutečně existuje jakási skupina lidí, která se domnívá, že jsou intelektuálové, vzdělání lidé, často i zpěti, jak říkáš, z ideály VH a jinými, kteří mají prostě patent na pravdu. Oni mají patent na správný názor, ale nejhorší je, že oni už tě chtějí pomalu kriminalizovat. Vlastně umlčet tě za to, když si myslíš něco jiného. A tady takzvaně končí legrace. Zlo spolkne hrozně moc lidí, končetin, životů, slyšet, a je potřeba si udržet vnitřní pozitivitu. Já neovlivním toho, či onoho politika, ale já, když budu dobrej, dalších tisíc lidí bude dobrejch a řekne, já si válku nepřeju, já si přeju pozitivní věci, já nenasednu na ohnivého tygra nenávizdi. A teď vůbec nejde o Rusa, to my tady žijeme Ruskem, ale jsou jiné konflikty na světě. A teď řeknu to finále, jsem přesvědčen, že máme sílu, ty misky vah zvrátit. Já jsem na zahradě. Já se hrabu ve hlíně, seju kopu hrabu, pozoruju genialitu, neočuratelnost přírody. Hele, člověka ukecávám, aby vykvet dřív. Rododendron neukecáš.Já pozoruju absolutní zákony přírody a odvozuju si z toho pravdu o lidech.

A co se týče situace na Slovensku? Zajímavá teď byla volba Pellegriniho. A ten Korčok, to je umělá loutka. Já zpětně vidím, že i pan Drahoš byl vygenerovaná persona. A teďko oni ho obvinili toho Pellegriniho. Teď on naopak měl jako velmi pokojnou kampan. Ten, kdo byl štvavý, byl ten Korčok. A proto on to psychicky neunesl. Podobně jako Hillary Clinton to neunesla s Trumpem. Protože oni byli okolím a všemi masírováni, že to mají jistý a cítili tu podporu. Jenže Slováci jsou díky asi i Mečiarismu v něčem dál než my. A oni se zmobilizovali a on nakonec Pellegrini vyhrál tuším o 600 000 hlasů. Což prostě ukázalo, že oni nechtějí progresivní Slovensko. Oni nechtějí dosazenýho protektora. Konzervativní katolické Slovensko radši zvolilo prezidentem gaye, než heterosexuálního zastánce LGBT a transgender. Já smekám.

Igore, když jsme u toho, my oba jsme se narodili v Československu. A byli jsme součástí soustátí se Slovenskem. Po každé před i po volbách jsem slyšel z české strany českých politiků, ne všech samozřejmě, takové protektorství a rady, koho mají volit Slováci. A když to dopadlo tak, jak si nepřáli, tak česká vláda prostě přerušila konzultace se slovenskou vládou. Není to taky ještě takový doklad toho našeho protektorství a většího staršího bratra?

Já si myslím, že je to dokonce ještě důkaz něčeho horšího. Je to důkaz provázání na ty diktující západní bruselský a nevím jaký, možná americký elity. Oni jedou podle not. A oni mají za úkol začít okamžitě kopat do nich. Jak si vůbec můžou čeští politici dovolit tvrdit, že to byla špatná volba, že to je nedemokratický prezident. Moje srdce je na straně Slováků, mají moje pochopení, jsem rád, že takhle zvolili a moc bych si přál, aby se takto silní politici u nás objevili. Ale my jsme upožděný, my jsme upožděný. Já bych si moc přál, aby se lidi probudili, aby si začali dělat názor sami, aby nehltali ty předžvíkané názory, které jsou jim dávány.

Igore, já tě mám opravdu spojeného pořád se svobodou. Těch svobod je více. A mnohé z nich nám chtějí vzít. Nicméně, oba dva jsme optimisté. A už to, že tady sedíme, je vlastně důkaz toho, že to není úplně ztraceno. Že nám ta slova nemůžou vzít zatím. A chci se tímto oslým můstkem zeptat na svobodu slova. Ty máš kanál Gosha, který je spojen s tvým projektem Gosha. A tobě ten kanál byl taky smazán.

Sama skutečnost, že za tři nekonfliktní videa jsem v té vyhrocené době, kdy jsem jenom řekl, že jsou tady informace a náznaky, že s očkováním a covidem je to prostě zároveň trochu jinak, že není možno to a tak dále... Ale představ si, že já už teď mám zase na tom kanále další, takzvaný ban. Ten jsem dostal za video o semináři v Senátu České republiky, který se odehrál někdy v listopadu a tam vystupujou lidi postižený očkováním. A dokonce YouTube má ve své regulích, že se nesmí kritizovat očkování třeba s výjimkou osobního příběhu člověka, který má lékařsky doloženo a referuje, že tady a tam je paní, která pláče, jak jí očkování zničilo život. No, už to stáhli. Říkám si, jestli to není půda pro další vlnu. Jestli si to prostě tehdy na nás nevyzkoušeli. Tenhle svět je udělaný pro bohatý. A hrajou s náma neuvěřitelnou hru. Kdy nás nechají pro ně makat, za to nám pak trochu něco dají, co my jim ale stejně zase odevzdáme.

Ty jsi byl považován za jednoho z nejtalentovanějších režisérů začátku 90. let. Takže jsi byl souputník Jana Hřebejka a spol. A pak jsi začal hledat. Byl jsi dlouho v Indii. Amazonie. Hledáš věci, které tě přesahují. Nebo nás přesahují. Ale přesto... Není to škoda?

V žádném případě. Škoda by byla, kdybych dělal práci, která mě vysává, vyčerpává. Takže já nějakým způsobem vlastně žiju touhletou prací. Ona mě nesmírně naplňuje. Někdy si říkám, já mám Honzu Hřebejka rád, my jsme hodně zažili, dělá velmi uvěřitelné příběhy, on prostě svoje filmy, ale někdy si říkám, jestli když ten Honza jde po ulici s celou svou úžasnou, minimálně dvacetifilmovou celovečerní kariérou, jestli k němu přijdou čtyři lidi a podají mu ruku. Já tomu říkám Gosha úsměv. A jestli jo, tak mu to hrozně přeju. Ale chci říct, že já si nemyslím, že jsem ten talent ztratil, já ho přetavil.

Ty jsi pro mě člověk, který jde a hledá, nachází. Myslíš si, že už si na konci té cesty a že to, co děláš teď, je už finále?

Na konci určitě nejsem. A k tomu hledání. Já jsem jednou slyšel, Jarda Dušek, kterýho mám moc rád a oceňuji jeho neuvěřitelné schopnosti lidi bavit i jako prostě vést nějakým směrem. Já už nechci být duchovní hledač. Já jsem duchovní nalézač. A tak už mám už mám něco v košíku. Ale Marku, evidentně mají, tedy podle mého pocitu, pravdu ty východní filozofie a nauky, že tady nejsme jednou. To je šňůra korálků různé barvy, chutí, velikosti, provenience, zkušenosti. A teprve, když už je těch korálků více, tak se krok za krokem vlastně rodí poznání. Proto někdo umí ve čtyřech letech porazit šachového mistra. Proto Mozart skládal nebo hraje výborně na klavír. Nejsme tu poprvé a je to součást toho tajemství, které nemáme znát celé, protože vlastně tajemství ve své podstatě musíš objevit krok za krokem. Kdybychom to tajemství znali, tak to by bylo v životě nuda. Ono to může vypadat jako maglajs. Minulé životy, Hinduismus, Buddhova nirvana, karma, vyvázání se z koloběhu bytí, najednou Ježíš Kristus, Jan Křtitel. Já garantuju, že to je z jednoho zdroje. Všichni velcí učitelé přicházeli ze světla, ze zdroje. Velcí avataři. A pouze, a to říkají i učitelé a spisovatelé, že pouze k těm změnám dochází díky zemi, národnosti, historickému kontextu, tradici. Ale je to jedno učení. Učení o lásce, učení o poznání, učení o jednotě všech lidských bytostí a učení o toleranci. A v tu chvíli se zjednodušuje i pohled na současné děni.